Good bye, Lenin!

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil (07.05.2005)

Naši západní sousedé se tentokráte předvedli. Good Bye, Lenin! je příjemnou, vyzrálou i nostalgickou záležitostí, kde klubko událostí rozplétá demonstrace, při které je mladík před zraky své socialisticky smýšlející matky zbit a zatčen policií, zatímco jí nepříjemná zkušenost způsobí infarkt a upadá do komatu. Po jejím probuzení se ale kolem mnohé událo. Syn Alex, který se tak rozhodl pro matku fabulovat svět „staré dobré“ NDR, si je moc dobře vědom, že onen velkolepý fiktivní svět je pro ni jediným bezpečným. Své okolí zasvětí do této brilantní mystifikace, pro udržení iluze je třeba natáčení denních událostí nebo shánění donedávna typických surovin, nakládaných okurek nevyjímaje. Po čase ale začne dle očekávání skřípat rovina osobní, kam až je Alex schopen zajít ve fabulaci, která je pochopitelně také účelovou lží. Film, seč je prosycen množstvím gagů, si nedělá srandu z komunistických včerejšků, je naopak kompaktní výpovědí jedné nelehké doby. Křehké osudy jednotlivých hrdinů se zejména mohou opřít o brilantní scénář, vypointovaný, bez zbytečným sentimentálních gest. Režisér Becker společně s herci pak zasluhuje dík, že film nenudí a může nabídnout několik silných (rozuměj hluboce lidských) situací!! (11.09.2007)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

V prvom rade by som chcel upozornit, ze nie je to komedia, pri ktorej by ste sa valali po zemi, ako skor drama pri ktorych sa objavi len par humornych scen. Kedze ja uz som nejaky ten cas v Nemecku stravil, presne sa dokazem vzit do nemeckeho divaka, ako on takyto film vnima, pricom ale dokazem pochopit ceskeho alebo slovenskeho divaka, ktory sa viac dokaze pobavit pri PELISKACH (1999). Ja som sa bavil pri oboch a aj napriek naivnemu simulovaniu rezimu, ktory uz neexistoval, som sa zasmial hlavne na scenach, kde sa syn snazil matke v simulovanych spravach ukazat, ako chudaci zapadni Nemci maju zo solidarity povolenie sa pristahovat do "Vychodneho" Nemecka :-) ... 07.04.2009 ___ Daniel Brühl - (Alexander Kerner) +++ Katrin Sass - (Christiane Kerner) +++ Chulpan Khamatova - (Lara) +++ Maria Simon - (Ariane Kerner) +++ Florian Lukas - (Denis) +++ Alexander Beyer - (Rainer) +++ Hudba: Yann Tiersen +++ (07.04.2009)