Anjel skazy

Skvělá zhovadilost. Jen u Nenápadného půvabu buržoazie jsem si říkal, kde Buñuel přišel na tak malém prostoru k takovému množství nápadů. U Anděla zkázy je hodně výrazná hlavní myšlenka, zhruba od půlky se však zábavnost hlavní dějové linie, na ještě menším prostoru, než má Buržoazie, vyčerpá a poté už snímek tak nabitý není, s výjimkou konce samozřejmě. (22.05.2010)

Včera som písal komentár k Viridiane, dnes k Anjelovi skazy. Oba filmy spája viac, než osoba režiséra, rok nakrútenia a Silvia Pinal. Oba sú temné a neľútostné pri obnažovaní tých, ktorým práve tento druh nudizmu nie je príliš po vôli. Tentoraz si Bunuel vzal na mušku miestnu honoráciu ocitajúcu sa v pasci, ktorá má vlastnosti vesmírnej čiernej diery. Potiaľ je všetko v poriadku. Na začiatok dobré, ale potom začína nesmierne zdĺhavý a pomerne nudný opis rôznych reakcií na novú situáciu. Ten je spestrený iba rukou z Rodiny Adamsovcov, ktorej význam ostal pre mňa skrytý, rovnako ako opakovanie úvodných sekvencií. A to sa deje až do konca, ktorý je príležitosťou pre nový začiatok. Treba tento film vidieť. Stačí však iba raz. A dosť by som sa čudoval, ak by niekto ochkal nad úžasným umeleckým zážitkom z neho (myslím bez potreby divadielka pre okolie). (04.05.2011)

Co se stane s lidmi z vyšší společnosti, zakládajícími si na společenském chování, dobrých mravech a morálce, když jsou náhle na nějakou dobu uvězněni v jednom pokoji? Buñuel velmi nekompromisně strhl masku aristokratům a podobným parazitům. A co se stane, když bude skupina lidí uzavřena v kostele? To už nám Buñuel ukazovat nemusí poté, co jsme zhlédli celý film. Lehko si dokážeme představit, že křesťanská morálka, v tomto případě katolického ritu, dostane pořádně na frak. Bravo! (25.09.2007)

Skupina aristokratov a umelcov sa stretáva na honosnej večeri a následnom priateľskom posedení vo vile jedného z nich. Tesne pred príchodom hostí väčšina služobníctva veľmi napochytre opúšťa dom z rôznych dôvodov a zostáva len majordomus. Sledujeme opakovanú scénu privítania, rôzne zoznamovania, zábava pokračuje – no hostia namiesto toho aby sa pobrali domov, ľahínajú si na zem a trávia noc v hosťovskej jedálni. Po prebudení zisťujú, že nie sú schopní vyjsť z miestnosti. Nasleduje bravúrna spleť scénok ukazujúca rôzne vypäté emócie vzniknuté pri neštandartnej situácii, ako sa mení decentná spoločnosť v priebehu spoločne stráveného dlhého času v spoločnom priestore, ako sa deformujú a variujú vzťahy, z uhladených snobov sa stávajú biologické bytosti, nenadané takou dávkou dobra a súcitu voči druhým, o akej sa ľuďom často zdá, že ju v sebe majú. Sledujeme snahu po nájdení obetného baránka, mystickú snahu niečo prelomiť a nakoniec i náboženské pokrytectvo. Záver filmu je mimoriadne výstižný. Originálny film - ako námetom, tak vyznením jednotlivých scén, trpí však divadelným spracovaním a zameniteľnosťou jednotlivých hercov. (12.08.2004)

"Má sílu Anděl zkázy...", slyšel jsem po čase zpívat Michnovou, a tak jsem si po čase pustil jednoho z mých oblíbených Buñuelů. A i když už pro mě nemá takovou sílu jako někdy začátkem devadesátek, kdy jsem coby mladý filmový intelektuál v manšestrovém saku obsíral několikrát týdně v pražském Ponrepu (tehdy ještě v Adrii), nelze mu ani dnes upřít celkovou působivost, nebo aspoň působivost některých scén. Moje nejoblíbenější jsou kuřecí pařáty v dámské kabelce, zednářské "přišel čas vyslovení nevyslovitelného", nebo lehce mrazivý okamžik, ve kterém po přesném zopakování situace z prvního večera bariéra náhle povolí. P.S.: Nemuselo by být marné natočit dnes tenhle film znovu, se stejným námětem a současnými kulisami, mohl by to být zajímavý nekomerční nízkorozpočťák. (16.02.2017)