Mliečna dráha

Bohužiaľ nemám prečítanú bibliu a o kresťanských dogmách viem to, čo zhruba všetci kresťanskí laici a ateisti. Takže som sa nemohol príliš baviť, ani intelektuálne rozplývať nad narážkami, respektíve parafrázami z knihy kníh, napriek tomu mi Mliečna dráha rýchlo ubiehala. Dôvodom je jej epizodická štruktúra, ktorá je navyše vystavaná šikovne tak, že sa v nej prelínajú časové pásma. Bunuel pobaví svojským humorom, prekvapivo sa oňho najviac zaslúži samotný syn Boží. Mliečna dráha je film, v ktorom sa non stop filozofuje, chcete si ho zastaviť, porozmýšlať o tom,čo ste práve počuli a videli, lenže už sa musíte sústrediť na ďalší dialóg a nové myšlienky. A to by ste mali byť vo veci doma. Ja som sa tak mohol vyžívať viac v odhaľovaní detailov, ktoré odkazovali skôr na veci povedané vo filme, ako napríklad prevtelenie diabla do vlka a neskôr návšteva pohostinstva u Vlka. Pokiaľ Buňuel predkladá svoju kritiku náboženskej dogmatiky a pokrytectva v klasickom príbehu, sedí mi to viac, ako keď ide priamo na vec, ako v tomto prípade. No a Mliečna dráha je len tak mimochodom naša galaxia, ktorá je plná hviezd a vákua, nebesá treba hľadať niekde úplne inde. (16.07.2013)

Co se všechno může stát na cestě pod Mléčnou dráhou, jaké náboženské úvahy a skutečnosti na nás čekají podél cesty k Jakubovu hrobu. Dvě stručné polemiky: a) Pohrobek - Luis Buñuel není v otázce římsko-katolického náboženství amatér, a také obsah a forma filmu jsou v souladu (jak jinak pojednat o absurditách tohoto učení, ze kterého vyzdvihuje tři základní dogmata - viz film sám). Nemluvil bych proto o "slepenci", protože, jak jinak pojednat něco, co už je samo slepeno. (Poznámnka o Pavlovi z Tarsu, zakladateli křesťanství, je případná.) Přitom samozřejmě nejde o výsměch ani o útok na jakoukoli víru, Buñuel se nikdy nevysmívá. b) Martin C. Putna - už dát tomuto filmu podtitul "Koláž výsměchu a nenávisti" se blíží projevům holčiček z Lamartinovy školy: "Kdo by se vysmíval... anathema sit! (ani česky se mi to nechce psát)". V závěru říká: epizody a citace jsou vytrženy z "dobového a žánrového kontextu". Dobře, doplňme ho: Dva tisíce let boje o moc na všech kontinentech, který stál život miliardu lidí. - Jinak Buñuelovy informace, stejně tak jako Putnovy, jsou k volnému použití. (08.12.2014)

Můj nevymezený postoj k otázkám víry trochu předurčuje to jak jsem tento film vnímal. Buňuel se zde, nutno říci mistrně, pohrává s různými náboženskými tezemi. Své postavy je nechá porůznu míchat, měnit jak se jim hodí a z toho vzniká zajímvá koláž pokřivených názorů různých směrů. Na to, jaký pravděpodobně měl Buňuel k víře vztah, vyniká ve filmu až obdivihodná hloubka znalostí jednotlivých učení. Nejde tedy o laciné zesměšňování víry, ale o rafinovaný a vtipný pokus o naleptání zevnitř, založený na skládání jednotlivých myšlenek do obskurních souvislostí. Jelikož mě ale jakákoli víra, která mě neutalčuje vlastně ani nezajímá, nebavil mě tolik ani film. Raději mám Buňuelova pojednání o lidskosti, či o společnosti a jeho fascinaci vírou (byť velice nevšední) nesdílím. (06.01.2012)

U Buñuelovy duchovní komedie jsem se vlastně moc nebavil. Šokovat mohla naposledy na konci 60. let, urazit může jedině fanatika. Přestože jsou mnohé scény zajímavé, čekal jsem prostě něco víc. Věřící, ateisté i kacíři se k tématu mohou nějak vztáhnout, mě je tento koncept víceméně ukradený. Takže mi ta pouť nakonec přišla dlouhá. (11.12.2014)

Bunuel z vas krestana rozhodne neudela, za to vas ale vtipnym zobrazenim absurdity nabozenstvi chytre pobavi a donuti zamyslet se, protoze veci zde nejsou podany az tak cernobile, ale spis formou velmi sofistikovanych metafor, na jejichz pochopeni a plne doceneni se docela hodi mit nejakou predchozi znalost otazek viry, cirkve, pripadne nactenou bibli. Kazdopadne moje vize je, ze Mlecna draha je jeden z filmu, ktery je promitan na kazdorocnich pedo-parties, ktere ve Vatikanu porada papez a jeho pratele. 7/10 (07.03.2012)