Sardinky aneb Život jedné rodinky

Komedie (alespoň se to v závěrečných titulcích tvrdí) o rodinných vztazích všeho druhu komplikovaných studiem, manželstvím, hledáním společného bytu a těhotenstvím. Atmosféru 80. let jsem si příliš nevychutnal (film vznikl ve stejném roce jako jsem se já narodil), a tak mi reálné problémy hlavních hrdinů přijdou sice dobře popsané (i když ne tak geniálně jako v Na samotě u lesa), ale dnešního diváka už to moc neuchvacuje. Přemýšlím, kolik lidí se tehdy mohlo ztotožnit s ústřední dvojicí Dlouhý - Andrlová; naštěstí je dnes už trochu jiná doba. Celý film tak spíše zachraňuje každou chvíli cosi slavící (a řádně napitý) Rudolf Hrušínský podávající skvělý komediální výkon, i když je tu možná až moc normální - větší exoti (Kopfrkingl nebo dědeček ze zámku v básnické sérii) jsou prostě nezapomenutelnější... I tak se na to dá koukat a sledovat proměny ve vztazích (až žádost o rozvod) způsobené pouze a jenom absencí vlastní domácnosti, takže pánové, pokud nemáte vlastní byt a tučné konto, nežeňte se a nepočínejte dvojčata, protože jinak je vše moc komplikované. (...) Scénář: H. Pawlowská, Hudba: Karel Svoboda. (25.08.2009)

Ona je to spíše tragikomedie. Komediálního jsem na tom nic moc nenašel. Rudolf Hrušínský jako věčně opilý otec byl ovšem výstavní. Ani bych se nedivil, kdyby Halina Pawlowská čerpala ze svých zkušeností. Ale ještě bych si dovolil poznámku na téma výběru. Socialismus měl evidentně problémy s byty. Téměř každý druhý film popisuje problémy s bydlením a nejednalo se ani zdaleka jen o mladé lidi. A to je asi jediná úsměvná věc na filmu. Přestože komunistům se vyčítalo nedostatek bytů, položme si otázku, zda dnes je situace lepší. Máme dvacáté první století, rok dva tisíce dvacet a jak to u nás vypadá s bydlením? Nedostupné. Bytů je málo a pokud už jsou tak drahé - tedy pro mladé nedostupné. A na hypotéky mladí také nedosáhnou. Čím se dostáváme k začarovanému kruhu nízké porodnosti a tím pádem málo uzavřených svazků a zase zpět nízká porodnost, jak jsem řekl uzavřený kruh. A zpět k filmu. Lze tedy konstatovat opravdu s podivem, že tehdejší mladí lidé se vzali a až pak řešili bydlení, přestože to mnohdy znamenalo bydlet s rodiči nebo tchánem a tchyní. Tím víc, že si do toho malého prostoru ještě pořídili dítě. Dnešní mladí jsou v tomto tedy zodpovědnější, ale optimističtější situace v Česku rozhodně není. Ještě poznamenám, že v roce osmdesát šest vidět ve filmu gaye je vskutku zajímavé. (29.03.2020)

"Nenechte se rušit. Já bych si jenom vzal okurku." Anebo vejce či feferonku a přitom není jednoduché rozhodnout, zda se při neustálém vyrušování hůře studuje nebo novomanželsky souloží. Já se přitom poměrně slušně pobavil ještě za vlády jedné strany a když jsem to nyní viděl znovu, tak to bylo celkem fajn retro. (21.06.2016)

Zde je jasné proč byla revoluce v 1989 mladí měli problém s byty dnes je bytů dost ale stojí 4.000.000,-Kč ale žilo se a žije se… kam se hrabě vyprávěj. V podstatě se v bytové situaci moc nezměnilo, mentalita je stejná. Na inscenaci se dá dívat Veškrnka je dobrá disko stará panna a Valu v komedii vždy rád vidím. (12.12.2021)

Místy děsná nuda, k nesnesení protahované trapné scény. Ale přeci jen takový p. Hrušínský v nehluboké komedii, to je zajímavý zážitek. Též se mi líbilo, jak hrála pí Veškrnová, byť epizodní roli - to je výjimka, jinak ji jako herečku moc nemusím. Ale málo platné, pí Pawlovská má celý život svůj styl a má i silné stránky. Třeba zobrazení rodičů jako nenápadných, ale regulérních šílenců, to má něco do sebe. Též cením její jasnou myšlenku - bez velkých příkras psát o emancipovaných mladých ženách, které nechtějí vzdát rodinu. Což je současně i hrozný, jak ty lidi se za každou cenu ženili, aniž by byli jen trochu zralí. Z oboru perliček připomeňme cameo p. Vozába a p. Čepelky od Cimrmanů. Pamětník se pobaví nad "nenápadnými" luxusními rekvizitami té doby: hi-fi v obýváku nebo dvoulitrovka koly - tu jsem znal jen z Maďarska. (01.07.2013)