Strach má velké oči

Až do doby, kdy Hrušínský zatančil s bambitkou nad hlavou a zahřměl "já si dám zabijačkovou", jsem myslel, že jsem tuhle pohádku neviděl. Najednou jsem měl ale déžaví, vynořila se hluboko zasutá vzpomínka, jak moc jsem se Hrušínského v téhle scéně v dětství bál. Mimochodem, ta scéna by se báječně hodila do majorozemanovské Studny. Jinak herci svoje role silně přehrávali, což by tedy normálně nevadilo, protože to k pohádkám patří, ovšem v tomhle případě to zejména Janžurová šíleně přeháněla. Navíc mi děj připadal poněkud neúplný, vůbec jsem se nedozvěděl, co se stalo s oním tenistou, ze kterého zbyly akorát ty tenisky, co nosila Janžurová. A taky s tím kvalitním truhlářem, po kterém zbyly na zahradě akorát ty gumy z jeho dodávky, kterou přivezl pevný stůl a židle, jež vydržely, když do nich Divobij mlátil kyjem. A to přitom měl Divobij takovou sílu, že pouhým kýchnutím dokázal pohybovat těžkými předměty (hodiny bez kukačky, Janžurová, Hrušínský)! (20.08.2014)

Polívka je grunt a maso je špunt. Menu této komediální pohádky, která si přes všechnu ztřeštěnost uchovává i pohádkovost, je labužnické: herecky, scénáristicky (Jaroslav Pacovský) i hudebně (Jiří Václav) bezchybné. Slovní nápaditost - jména Magi, Bujón, Divobij, Chytrolín. A hrátky s Lesněnčiným jméném: Magi na Bujona v pozadí (přes Lesněnku): Zal/Lez/s - něnku jsem tě pokládala. (23.08.2009)

Jedna z nejlepších „moderních“ pohádek, co znám. Skvělé komediální výkony Janžurky a Hrušínského jsou mimo jakékoli *. 5 je málo. Havelka - škoda, že už jen zpívá a nehraje. Štěpnička umí, na divadle, ve filmu, v dabingu. Jo, když se talent v rodině zdědí, je na čem stavět (což neplatí o většině současných hereckých dětiček – můj!!! názor). Ty polívky a čarodějná kuchařka a popleta Havelka, tohle můžu minimiálně jednou do roka, spíš než všechny klasické princezny. Škoda, že nebyla co jsem na čsfd, nemohu doplnit žádným citátem. A byť jsem rak, tak tu polívku raději nee. (18.06.2008)

Československá televizní pohádka, u níž se zaručeně pobaví i dospělý divák. Jednoduchá pohádka o začarovaných polévkách v krčmě u čarodějnice Magi (I. Janžurová se začerněným zubem) a loupežníka Bujóna (R. Hrušínský s nalepenými vousy). Avšak dle mého názoru největší herecké kreace předvedli dvě strašidla Chytrolín a Divobij, oba jejich představitelé O. Havelka a J. Štěpnička mě velmi překvapili svými komickými schopnostmi. Snímek herecky doplňují udatný drvoštěp Filip (P. Zedníček), pohledná Lesanka (J. Boušková) a děda s kouzelným flašinetem (L. Lipský). Autorství této povedené pohádkové komedie patří neznámého režisérovi P. Krausovi, jenž byl na podobné snímky specialista a jehož tvorba by rozhodně stála za přezkoumání. Rovněž mě zaujaly i závěrečné titulky, při nichž se se svým jménem postupně představují všichni herci. Skvělá odpočinková záležitost, jedna z nejveselejších televizních pohádek, dnešní výtvory se s těmito starými díly v nenásilné a přirozené rovině vtipu nemohou srovnávat ani v nejmenším. Vskutku nemám problém ocenit tuto netrapnou taškařici plným počtem. (03.01.2015)

Televizní pohádka, působící dojmem nekončící bezuzdné improvizace. Většinou takový koncept plodí podivné nedomrlce, ale občas se přihodí malý zázrak, jako právě tady. Vlastně neumím odhadnout, je-li o rafinovaný režijní záměr nebo naprostou a dokonalou znouzectnost, ale výsledek je rozhodně ujetý tím správným směrem, jistě především díky nádherně pitvorným hereckým výkonům všech zúčastněných. Malý zázrak uprostřed papundeklové šedi československých televizních pohádek sedmdesátých a osmdesátých let. Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: M-arta, gudaulin (13.05.2012)