Pravá blondínka

Nezávislý film, který se chce líbit - je to nenáročná komedie se sympatickými hrdiny, krásnými ženami (nejen blonďatými), z exkluzívního prostředí (televize, film, videoklipy, fotomodelling) a se silně pozitivním závěrem. Průměrná záležitost a další důkaz toho, že hra na jistotu se většinou nevyplácí (film ve své době v kinech propadnul). (18.11.2002)

Snímek jsem viděla poprvé už před lety, ale zanechal ve mně tak nesmazatelný dojem, že jsem si teprve v polovině druhého shlédnutí unuděně uvědomila, že tohle už znám. Je to krotká až bezzubá satira ze světa slavných a zejména těch, kteří se mezi slavné chtějí protlačit. Film neoplývá originalitou, ani vtipem, nemá silné scény, ani silné herecké výkony. Je to čiročirý průměr, který zanechá jen mlhavý dojem. (02.05.2017)

Jak já tenhle film miluju......Matthew Modine, který nechce hrát v telenovelách a tak čeká na svou příležitost jako pingl, jeho agentka Kathleen Turner, která v něm nevidí talent a dohazuje mu kšefty jako třeba křoví v klipu Madonny, jeho partnerka Catherine Keener obtěžovaná muži i svým psychoterapeutem, její učitel v kurzu sebeobrany Denis Leary, Bridgete Wilson - blondýnka, ale ouha! ne "opravdová" a za to jí dá její neurotik doma na kokos .... atd. atd. Co postava, to klenot a každý něco hledá. Třeba tu pravou platinu, kterou možná najde, možná ne, pro každého je OPRAVDOVÉ něco jiného ........ miluju tenhle film. (29.11.2004)

I když se snažím zdržovat vulgarizmů, zde musím konstatovat, že ten kdo tomuto snímku přiřadil český titul byl naprostej debil! Jen kvůli názvu ( na VHS uveden pouze jako Zlato pojď na to... ) mě vůbec nenapadlo vzít tento film v půjčovně do ruky a dlouho mi proto unikal skvělý filmový zážitek. Stejně jako jsem již uvedl ve svém komentáři k filmu Bouchači a bouchačky ( tento český překlad je taky něco! ), i tento film na mě funguje, jako laskavé pohlazení po duši. (14.07.2007)

Za posvátnou trojicí Living in Oblivion, Box of Moon Light a Delirious (ne nutně v tomhle pořadí) sice Blondýnka o chlup zaostává, ale i tak je to kvalita, jakou nám Tom DiCillo servíruje (a doufejme, že servírovat bude i nadále, i když s frekvencí by mohl rozhodně přidat) už řadu let. Jeho rukopisem je ostatně film nasáklý, ať už jde o bizarní postavy, jejich představitele, kteří se v DiCillových snímcích objevují s železnou pravidelností, jejich obskurní příběhy či využívání nezaměnitelné hudby, tenhle styl si rozhodně s ničím nespletete. A zamilovat si ho taky není žádný problém. 85% (04.04.2011)