Duch času

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že není radno si kvůli osobnímu prospěchu zahrávat s plynulým a přirozeným během času. Titulní, nikoli však hlavní postavou je v tomto případě otrhaný, vlasatý a vousatý dědeček s brašnou přes rameno v podání sympatického V. Brabce, který se rozhodl, že kvůli ustavičnému hořekování o nedostatku času dopřeje lidem ovládat čas pomocí kouzelného klíče. Této možnosti se ihned chopil hodinářský mistr Matěj (J. Štěpnička) a posunul čas dopředu, takže královský pár militantní nadšenec P. Kostka a velmi nevýrazná až zbytečná S. Bartošová sešli věkem a on tak usedl místo nich na trůn. Problémy způsobené změnami toku času musel napravovat hodinářský tovaryš A. Pyško, který se zamiloval do královské dcery Malovánky (S. Postlerová). Dějově velmi zajímavou pohádku, v níž se často otáčením klíčku mění časové roviny, podpořilo kvalitní herecké obsazení, které ještě kromě výše zmíněných herců doplnil rebelující voják B. Rösner a škrobený královský úředník Ť. Brousek. Tato poněkud příběhově náročnější pohádka od S. Simonové mě velmi zaujala a domnívám se, že patří mezi nejlepší díla této režisérky, přičemž se poněkud vymyká její typickému snovému stylu, ale přesto lze bezpečně rozpoznat její filmařský rukopis. Dokonce bych si troufl říci, že díky neobvyklému a zajímavému sci-fi zpracování spojeném s měněním časových rovin, patří k nejpovedenějším televizním pohádkám počátku 90. let. (01.08.2020)

Když se objevil Vladimír Brabec v roztrhaném plášti poustevníka jakožto duch času a předal zázračný klíček od běhu času, začaly se dít věci. Všichni omládli, pak zestárli... Simona Postlerová coby princezna stála v černém gothickém hábitu nad svým otcem.... vypadalo to tak zajímavě. Už jsem měl pocit, že tohle je příjemná výjimka nedělních pohádek. Přišlo mi to jako menší horor na nedělní odpoledne. Jenže pak vládcem času byl ten, pak ten a pak zase ten (Kostka posedlý válčením, Štěpnička vládnutím a Pyško princeznou), tak se vše zašmodrchalo a v závěru jsem z této pohádky měl pocit jen jednoho velkého neuspořádaného chaosu. [311. hodnocení, 16. komentář, 50%] (22.08.2020)

Hodně zvláštní pohádka nepohádka. Myslím, že na naše poměry jsou hrátky s časem celkem originalita, aspoň v tomto rodinnějším podání... Je to slabé, nedomyšlené, ale na mě spíše zapůsobilo sympatické herecké obsazení. A. Pyško, P. Kostka, J. Štěpnička, B. Rösner i S. Postlerová. Už se na to asi nikdy nekouknu a radši přepnu, ale že by mě to nějak urazilo, to určitě ne.... (18.01.2015)

Divná pohádka. Kostka chce válčit, Štěpnička vládnout, Rösner sociální spravedlnost a Pyško princeznu Malovanku. Jenže ta nechce jeho, ale kouzelný klíček... Ještě že se v pravý čas objeví starý šmatlavý děda v podání Vladimíra Brabce, který celý ten zamotaný příběh zase vrátí do jeho původní podoby. Snad by to ani tolik nevadilo, kdyby se to celé nakonec nezvrtlo v hysterické finále bez rozuzlení. A to je prostě podvod. (02.07.2016)

Tak tohle byl čert dlužen všem lidem za jejich hříchy. Tuhle věc nasmolila v krčmě nad ránem umělecká jelita po třech dnech flamovani. Za takhle zfušovanou, debilní, vychlastanou mizérii bych tvůrce tři dny máčela ve Vltavě bez jídla a honoráře. Tuhle věc by měli spálit, sešrotovat a vymazat ze světa, aby to už nikdo nemohl vidět ani omylem jako já. (07.10.2017)