Obsahy(1)
Brouk v hlavě - inscenace komedie francouzského autora Georgese Feydeaua, nastudoval ji hereckými osobnostmi napěchovaný soubor Divadla na Vinohradech v roce 1969 a v nesmírně vděčné dvojroli v ní září Vlastimil Brodský, jako pan Champsboisy a sluha Bouton. V prvním bonusu se do šedesátých let vracejí Jiřina Jirásková a Otakar Brousek. Druhý bonus na DVD přináší kompletní elektronický archív prvních devíti čísel Reflexu z roku 1991. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (51)
Povedená, typicky francouzská taškařice (není problém si ji představit zfilmovanou třeba s Belmondem v hlavní dvojroli), jejíž největší hvězdou pro mě ovšem překvapivě není ani Vlastimil Brodský, ani Jiřina Jirásková, nýbrž Josef Bláha, který obzvlášť ve druhém dějství předvádí stoprocentní komedii se vším všudy a všechny prostě zastiňuje. ()
Vlastně celkem nevyhledávám tyhle starý divadelní hry, které by se daly označit jako „konverzační komedie“, ale Brouk v hlavě už mě několikrát královsky pobavil. A co se mi na tom tak líbí? Nevím, asi to, jak je to překombinovaný, zašmodrchaný, všichni furt melou pantem, jako kdyby byli na perníku, je to taková kočičina. Souhlasím s tím, že u téhle hry hodně záleží na obsazení (text není tak silný, aby se prosadil sám o sobě), tady sice někteří herci přehrávají a tlačí na pilu, ale to tak nějak patří k divadelnímu žánru s označením fraška, kde je všechno v nadsázce. A Bróďa je skvělej. Já jsem Butón! BUTÓÓÓN!! ()
Přiznávám se rovnou, že mě tohle moc nezaujalo. V první řadě to není divadelní záznam. Je to TV inscenace. Pokud by byl, točilo by se to v divadle, což pokud je mi známo se točilo, ale bez diváků, pouze pro televizní kamery. A jejich smích či reakce mi prostě u něčeho, co se dovoluje nazývat divadelním záznamem chybí. Dále celá hra mě prostě nějak nenadchla. Neviděl jsem jiné verze a nemůžu tedy srovnávat, ale první dějství je trochu bez humoru a života, ve druhém herci zmateně pobíhají sem a tam, k tomu dodáme pár humorných věcí a třetí se odehrává ve stejném duchu. Je zde nejvíc humoru, ale také je to spíše chaotické pobíhání z jedněch dveří do druhých. Navíc se mi zdá, že někteří herci pro televizní kamery zbytečně přehrávali. Vše vypadá spíše nahraně pro kamery než přirozeně pro diváky. A myslím, že kdyby hráli skutečně pro diváky s diváky v hledišti, určitě by to byl o poznání kvalitnější zážitek. ()
Jeden z nejzářivějších okamžiků pražské vinohradské scény. Feydeauova klasická konverzační fraška, doslova nabitá humorem a přehršlí situačních gagů, byla výjimečnou hereckou příležitostí pro hvězdy zdejšího souboru v čele s vynikajícím Vlastimilem Brodským. Přestože hra byla s úspěchem recyklována i v pozdějších obdobích, a to jak na domácí půdě, tak na mimopražských scénách, zůstává její původní nastudování z konce šedesátých let nedostižným vzorem a vlastně i cenným záznamem umělecké sounáležitosti. Není to jen představitel titulní dvojrole, ale také vskutku okouzlující Jiřina Jirásková, výtečný Josef Bláha, temperamentem překypující Otakar Brousek a s nimi mnozí další, kteří rovným dílem přispívají k pocitu absolutní dokonalosti. Divadlo jsou herci. V tomto případě ti nejlepší z nejlepších. Tleskám a klaním se. ()
přátelé ,to bylo pošušňáníčko! Koncert dá se říct.Tak mají hrát herci aby až uzrají se o nich mohlo říct že to jsou páni herci.Rušivý element tam byla paní Jirásková.Ale tu jsem nikdy nepokládala za dobrou herečku.Když hraje herec očima gesty náladou přesvědčivě tak to je paráda.Třeba jak pan Brousek namaloval sobě a panu Brodskému kolečko křídou na sako.A ta tečka doprostřed s gestem nonšalantnosti. jednoduché kulisy nijak nóbl ale za to vynikly výkony herců.Pět je málo. ()
Reklama