My všichni školou povinní

Nejdřív pozitiva. Největší pecka je Jirka Oliva a scény s ním považuju za nejkvalitnější momenty celého seriálu. Většina hereckých výkonů je na slušné úrovni. Je to tribut učitelům, kteří si to rozhodně zaslouží, já bych tu práci nedělal za nic na světě. A teď ta negativa. Je tam spousta zcela neživotných postav, Jitka povějšová je málo schopná herečka a překvapivě ani Žilková svou roli nezvládá. Celý seriál je překvapivě hrozně bezkrevný a bez energie, ačkoliv všecky předpoklady tu jsou. Zápletka dostačující a režisér na úrovni. Něco tam prostě chybí a není toho málo. 60% (19.12.2018)

Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele! (05.08.2007)

My všichni školou povinní je československá telenovela o těch, kteří do školy chodí a nebo by se do ní měli vrátit. Zejména pak ženská polovina postav je přehlídka různých deformovaných osobností. Jedna nenávidí malýho kluka, až jí z toho hrábne, druhá neustále poňouká manžela k nějakým nepravostem, třetí se rozejde s klukem (aniž mu to řekne), protože neví co chce (a je nablblá), čtvrtá má utkvělou představu, že její rozmazlená fifleňácká dceruška bude herecká superstár, pátá se rozvede a najde si idiota (a zanedbává vlastní parchanty), šestá je stará votravná vlezlá bába, sedmá si myslí, že její dceruška je geniální dítě, protože sama je učitelka, osmá je ještě vlezlejší bába, než šestá, devátá dělá do ženatýho chlapa s rodinou, desátá ubíjí manžela se slabým srdcem... Postav je tam jak ve frontě na banány, že se člověk kolikrát neorientuje ani v tom, kdo je s kým, natož kterej smrad patří komu. Na téhle slátanině vidím jediné dvě pozitivní věci: Herecké výkony některých aktérů (v čele se Sovákem) a obstojně zvládnutou režii některých scén. Po příběhové stránce je to ovšem poměrně nezáživná hovadina, která se směle může poměřovat s originalitou dnešní tvorby českých (nejen) komerčních televizí. A trapně dramatizující hudba? Lol... (22.03.2014)

Socialistické školství v celé jeho "kráse", aneb seriál o typech učitelů, jejich žáků a také rodičů. Starší generace jistě zavzpomíná, jak realistický seriál je. Mladší by mohla ocenit, jací jsou dnešní učitelé, ve srovnání s těmi minulými. Mnohé dějové zápletky jsou sice poněkud obsahově přestřelené, ale zajímavá plejáda herců nahrazuje někdy unylejší děj. Doby, kdy učitelé byli vážení, jsou prozatím pryč...dívám se s nostalgií a hodnotím přešlapy učitelů a nevhodné vstupy rodičů do školního procesu...nicméně, na rozdíl od současnosti je tento seriál natočen s láskou k učitelskému povolání a určitým obdivem tohoto profesního stavu, podle mého také pravdivěji, než pohled na dnešní učitele. (15.03.2014)

Ludvík Ráža se od počátků své tvorby věnoval práci pro děti, případně o dětech. Tenhle největší projekt jeho režisérské kariéry pak v sobě spojil obojí, i když snaha o podívanou pro vícegenerační diváctvo je vždy cestou na tenký led. Jasně, celé je to prostoupené dobou vzniku, ale v kontextu tehdejší tvorby se na to dá podívat (vybavuju si například úsměvný dobový detail, kdy Galatíková někoho zve do ředitelny se slovy: "Pojď na chvíli dál, sehnala jsem čerstvý kafe"). Podívat se na to dá už jenom kvůli hereckému ansámblu. Přesněji, herců ve vedlejších rolích. Věřím tomu, že seriál napomohl k růstu popularity Miroslavu Vladykovi, ale postavit značnou část děje na jeho nepřesvědčivém hereckém výkonu byla celkem tragédie. Totéž se týká Veroniky Žilkové. Zatímco dnes je z ní okouzlující šarmantní dáma, tady zamlada s oplácaným ksichtíkem a příšerným účesem rozhodně nebyla sexuální modlou (ano, po svazačce to taky nikdo nechtěl). Jiří Sovák výborný, nicméně jeho čítankový prototyp lidského chápajícího pedagoga je málem těžko uvěřitelný, i když já osobně jsem se s takovým učitelem na základce setkal. To už je pro mě příjemnější role jeho manželky - Blanka Bohdanová nám rozhodně není sympatická, ale pro její konání máme pochopení. Stejně tak působí čítankově manželský pár Šulcová-Bartoška (i když ten, aby jeho postava dostala lidštější rozměr, nechává se svádět letitě provokující Evou Hudečkovou). Jako jejich příjemný protipól pak působí prvoplánově záporná Hrdinovic family (Obermaierová-Augusta a ty jejich dvě příšerný děti). Za zmínku pak stojí rozhodně fenomenální Gabriela Vránová, kterou jsem tady jako dítě zaregistroval poprvé a dlouho k ní pak hledal cestu, aniž bych si nevybavil její famózní kreaci hysterické učitelky Hajské. A přestože řada dalších postav nedostala takový prostor, jejich osobnosti jsou lidštější větší přirozeností a střídajícími se sympatiemi, které k nim chováme (například Jiřina Bohdalová nebo Jana Preissová). Hudba Petra Hapky je sice dobře zapamatovatelná, ale hlavní motiv není nijak nosný. Proto se také sáhlo k běžnému, často používanému a přitom lacinému triku, jak vyplnit seriál hudbou - všimněte si, že jako kulisa v pozadí často znějí výhradně Hapkovy písně. (09.11.2008)