Začalo to karafiátem

Pokračování o dvanáct let starší inscenace Kaviár jen pro přátele. Na to zřejmě Jaroslav Dudek zapomněl a obsadil to jinak (jenom Vladimír Menšík a Josef Somr vydrželi ve svých rolích, Jana Štěpánková hraje jinou postavu než v KJPP a ostatní jsou vyměnění). I přes tento zmatek je to zajímavá, až trochu mrazivá satira a ať je to jak chce, obsazená je atraktivně. (06.05.2003)

Zahrané je to skvěle, scénář postupuje logicky a moc jsem si užil ten nápad prohození partnerů doma jak v rošádě a co to komu přineslo, ačkoliv tedy s poselstvími inscenace moc nesouhlasím - v podstatě se ironizuje manželská věrnost, žít na hromádce je prezentováno jako pravděpodobně lepší volba, opět se dozvíme ten Plzákův blud, že nevěra utužuje manželství (že to říká zrovna on, kolik těch svých manželství asi udržel?), ostatně Plzák si tu zahraje svou komickou vsuvku také. V inscenaci sice nakonec k žádné nevěře nedojde, ačkoliv dvakrát je na spadnutí, ale je znát, že scénář a dramaturgii vedly ženy, protože chlapi se vlastně zachovají jako bačkory. Celou dobu jsem si vlastně říkal, že ti chlapi jsou buď pod pantoflem, že jednají, jak jednají, nebo to nejsou chlapi, protože jinak by jim scénář předepsal, to by chlapi fakt v reálném životě udělali - nechali by ženské jejich metafyzicko-romantizujícím problémům romantických filmů, a sami by se všichni čtyři sešli v hospodě na pivu, kde by své partnerky zdrbli, srdce si vylili a šli spokojeně domů. (17.10.2022)

Tyhle tv inscenace už se dneska nedělají. Proč vznikaly ve své době? Důvodem bylo populární formou poučit diváka. Tak zněl požadavek vyšších kulturních míst zabývající se socialistickým pracujícím. Základem bylo vždy schéma, zde ochladnutí vztahu ze strany partnera a řešení. V reálu se vztahy rozpadají často bez dlouhých keců, diskusí, ale zde naopak proberou všechny možnosti. (10.07.2011)

Myslím, že zdejší hodnocení je k téhle Dudkově insenaci trochu nespravedlivé. Námět vůbec není špatný (s oblibou tradovaná pochybná teorie, že nevěra je kořením, oživením každého manželského vztahu), obsazení skvostné, výborně a s gustem zahrané, dobrá hudba, vtipné dialogy, komediálních situací, byť spíše nahořklých, dostatek, žádné přehrávání, žádný nevkus. Čekala jsem, jak z té motaniny jednoho večera a čtyř párů vybruslí režie ven: Zatímco manželství ústřední dvojice (Janžurová - Somr) tou zkouškou šťastně prošlo, zbývající dvě manželské dvojice také, je tu ještě jedna alternativa: Manželství je "dost nejistá jistota" a raději do něj nevstupovat (Molavcová - Menšík). - - - Čas oponou trhnul — a změněn svět, řekněme si s klasikem. Dnes by ten poměr byl při nejmenším obráceně: 1 manželství a tři nesezdané páry (z toho nějaký ten stejnopohlavní!?). A jaké to bude za dalších 20 či 30 let? Nejmladší generace je masivně zpracovávaná, aby se co nejdříve zbavila studu, necítila se svazovaná staromódními okovy morálky a "žila naplno". K tomu jen moje malá zkušenost posledních dní: K mému velkému překvapení se dnes žáci ZŠ učí skloňování podstatných jmen cizího původu na slově "orgasmus" - dříve to byl cyklus nebo cirkus. (Učebnice prestižního nakladatelství Fraus!) Co k tomu dodat? (21.01.2017)

Ani jsem nevěděl, že tato inscenace má i svůj první díl. To jsem se dozvěděl od kolegů zde. Není to bohužel ani v zajímavostech ani v Podobné. Nicméně já inscenaci nepovažuji za komedii. Nebo ne extra povedenou. Je sice skvěle obsazená - například Jitku Molavcovou člověk často v současnosti na obrazovkách nevidí a to ani v reprízách. Navíc Molavcová ve spojení s Menšíkem? Tak to je ještě originálnější. Ale právě i díky Miroslavu Plzákovi bych spíše řekl, že jde o takovou hranou manželskou poradnu let osmdesátých. Jo, to tenkrát nebylo tolik časopisů a už vůbec ne internet. A tak holkám musely stačit kamarádky. Dneska si ženská přečte dvacet, třicet článků - zase od ženských, většinou feministek, a hned ví, jak se mají chovat v manželství, v sexu a jak na chlapa. Dříve byly populární dámské časopisy, dnes sice také, ale už je válcuje internet. A tak se ženy chovaly podobně jako to můžeme vidět. Stačí jedna hloupá rada následovaná další a už se to míchá. A o tom právě inscenace je. Bohužel...právě karafiátem to začalo a pak skončilo. Od té chvíle se už jen manželé vzájemně navštěvují a své manželské problémy si vyřeší díky tomu. Ovšem na tom je jen málo vtipného. Ale až někdy budu ženatý, tak se pobavím, jak se manželství po dvaceti letech řešilo počátkem osmdesátých let. (15.03.2020)