Kaviár jen pro přátele

Zžíravý obraz maloměšťáckého pokrytectví na příkladu osmi duší různou rychlostí se pohybujících po cestě od kamarádství, které zde představuje dosud nezkažený, nezištný jazzman Honza (skvěle zahraný Vladimírem Menšíkem), ke zlé soupeřivosti, jež zvolna pohlcuje všechny (obraz procesu této vnitřní zkázy včetně kritické sebereflexe je skvěle ukázán na postavě Františka, kterého přesvědčivě ztvárnil Josef Somr). Celkový obraz je přirozeně frustrující: vše je – až k nedýchatelnu – sešito lží, předstíráním a nenávistí. Život je jinde. (22.01.2010)

Skvěle obsazená komedie o přátelích, kteří vlastně ani přáteli nejsou. Ale zná to každý. Poté, co se sejdou přátelé, se vždy řeší co kdo řekl, co udělal atd., atd. U nás to nebylo jiné. Zde je to celé ovšem dovedeno do krajnosti. Přátelé se totiž navzájem nejen podezírají, ale dokonce si už dělají vyložené naschvály, například s koupí chaty. Půjčení peněz tak s definitivní platností odkrývá charaktery i jejich sílu přátelství. Herecký koncert a velmi poučný, řekl bych. (07.09.2020)

K plnému docenění této tragikomedie je třeba jediného. Dostatečného věku. Je mi čtyřicet a vím, jak se lidé časem mění. Když je člověk na škole, nemá nic a ostatní kamarádi taky ne. Pohoda. Později se to mění, někomu se daří, někomu jen trochu, někomu málo. Co je měřítkem úspěchu, co znamená přátelství, za jakou cenu se dá prodat? Je každého osobní věc, jak se s tím vypořádá. A jak to může taky vypadat nám ukazuje příběh tří kamarádů ze školy a jejich partnerek. A řeknu jen jedno- je mi z toho na blití, jelikož si uvědomuju, že to kolem sebe vidím taky. Ne tak brutální, ale možná je to taky proto, že jsem nebyl u těch rozhovorů "ve vedlejší místnosti". Velmi nadčasová záležitost. Chytil jsem se za nos a ještě teď se držím! 90% (02.01.2012)

(Další vzpomínka na svobodné časy, kdy se ještě smělo kouřit.) U žádného jiného filmu jsem nebyl tak úspěšný v předpovědích následujícího kroku. Ale vždycky jen jeden krok. Pointa není tak důležitá jako ta strohá náhlost konce filmu, jen vteřina pohledu Štěpánkové s kartami. Všechny byty jednotlivých párů jsou adekvátní svým obyvatelům, nebo alespoň přesně ilustrují rozdíly mezi nimi. Jediným úletem jsou strašlivé tapety u Beneše se Smejkalovou, ale vlastně i to má svou výpovědní hodnotu. Jinak se to pěkně povedlo. Krásně je v bytě Dvorské s Menšíkem. Aby ne. Všimli jste si těch dveří? V takových bytech ve vnitřní Praze stále ještě žijí lidé a krásní lidé. Ale už ne na dlouho. Právě scény v bytě působí dojmem, že Menšík je nejnevhodnějším hercem pro tuto roli a zřejmě jen proto je tato postava krásná. Nemohla by být, kdyby ji hrál vhodný typ. O kráse Dvorské nemluvě. Totiž mluvě, ve vaně trošku ukáže kozy. Somr je ukáže naplno. Menšík je herec, který teprve musí být objevován, skrytý za Menšíkem. Nad mravním obsahem filmu se dá rozjímat nejen jako o celospolečenské satiře, v jednotlivých momentech banální a přehrávané, nicméně v jejich skloubení velmi vtipné, trefné, subtilní a prohlédající, ale též si všimnout geometrcké konstalace z hlediska páru Somr-Štěpánková. (Dál SPOJLERY.) To jsou vlastní subjekty celé mravohry, o jejich rozhodování jde. Jim sousedními vrcholy čtverce, či spíše kosočtverce (bez dvojsmyslu prosím), jsou oba páry falešných přátel, z nichž jeden na žádost půjčky reaguje pokusem vyfouknout jim kýženou koupi, druhý pak bezostyšnou lichvou. Dobově mělo svůj význam, že každý z obou těchto párů je schválně jinak profilován, a to jako exponenti bývalého a současného společenského zřízení - ostatně příslušný rozdíl je obecně srozumitelný ještě dnes (pro ilustraci úplně stačí jmenovat představitele mužských poloviček obou párů: Svatopluk Beneš - Josef Bek). Na čtvrtý pár, v němž se Jeník (Menšík) projeví jako jediný opravdový přítel, zbývá protilehlý vrchol kosočtverce, což je geometricky ilustrativní: Po obvodu se nám zobrazuje absurdní závěr celého procesu, kdy je Menšík vytěsněn a vlastně vyobcován z této malé společnosti až za oba falešné páry, jichž se subjektní dvojice Somr-Štěpánková přidrží, přestože chtějí buď z ní kořistit, nebo ukořistit objekt jejího zájmu pro sebe. Zároveň se však na kosočtverci zobrazuje, že mezi subjektním párem a exkomunikovaným párem Menšík-Dvořáková vede přímá cesta středem. Této přímé cesty ale není subjektní pár schopen. Nabídka nezištné pomoci musí být včleněna do řádu věcí, tedy do přediva ekonomické směny a konkurenčního boje o prestiž. (18.12.2017)

Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá. To netvrdí jen Shakespeare, ale také tvůrci této brilantní televizní hry, jejíž nabroušený hrot nebyl ani po padesáti letech, které od jejího vzniku již uplynuly, otupen, ba naopak. Tento komorní festival mnohých morálních a charakterových vad či deformací, zahraných mistrovským hereckým sextetem (odlišení jednotlivých mužských i ženských postav, jakýchsi vzorků lidské společnosti, je vskutku brilantní), totiž bez ohledu na politické, ekonomické a společenské přesvědčení ukazuje, kam až člověka zavede zkažená lidská mysl, která ho svým sociálním sobectvím a nadosobní ctižádostivostí uvrhne do (ne)dobrovolné izolace. Svět dnes nezná přátelství, jen společenské styky. (19.02.2019)