Draculův švagr

No jo no, po těch letech je to opravdu horší, než jsem se bál pomyslet. Při sledovaní téměř všech dílů se mi dere na jazyk slovo lacinost. Blbé je, že ač mají všechny díly na svědomí stejní scénáristé, úroveň některých dílů kolísá až nepochopitelně. Od dementních (titulní povídka, nebo třeba Vášeň, která snad není ani Švandrlíkova), přes obyčejné s blbě změněnými nebo nevypointovanými konci (Doktor Domián, Sokolí hnízdo). Najdou se i nadprůměrné (Guláš, Láska na Kramberku, Geniální plán), ty jsou lepší zejména díky kvalitním hercům (famózní Lábus). Jediné, co bych vyzdvihl, je (opět) hudba Zbyňka Matějů, jinak je to opravdu dost bída. Jsem na tom podobně jako můj kámoš Choze, ale přece jen, na odpad to opravdu není. :o) (15.02.2021)

Znáte tu situaci, kdy máte v paměti vzpomínku na nějaký výborný film (inscenaci, seriál) a za deset let při repríze zjistíte, že je to úplná kravina. Tak tohle je můj případ. Původní Švandrlíkovy povídky jsem četl jako dítě a už tehdy mi vadila jejich slabá úroveň, ale pozdější televizní verze se mi líbila. Jenže nedávno proběhnuvší repríza mi otevřela oči - jak jsem mohl být tak slepý?! Je to jeden z nejodfláknutějších českých seriálů. 30 % (20.08.2004)

Pozoruhodný televizní hřích z 90. let, který se s postupem let proměnil v legrační retro - možnost vidět zde v epizodních rolích třeba mladého Filipa Rajmonta nebo Sandru Novákovou pro mě není prosta jistého půvabu (není mimochodem bez zajímavosti, že se ve stejné povídce jako Sandra objevují i její herečtí kamarádi ze seriálu BYLO NÁS PĚT, který Smyczek natočil 2 roky předtím). Přijde mi zajímavé, že jsem o tomto seriálu nikdy neslyšel, nebo si ho alespoň z doby, kdy běžel na televizní obrazovce, nepamatuji. Když jsem se k němu dostal po letech, bylo to pro mě nejen nostalgické připomenutí časů, kdy TV Nova vysílala teprve 2 roky, ale i doby, kdy jsem poprvé četl Švandrlíkovu stejnojmennou povídkovou předlohu - tipnul bych si, že to mohlo být skoro přesně v roce 1996, kdy se mi dostala poprvé do ruky (kdo by si tenkrát pomyslel, že její seriálovou adaptaci uvidím až o 20 let později). Pamatuji si, že mě - coby dítě - ta kniha tenkrát naprosto nadchla - jak už to ale bývá, teprve při novém přečtení po letech jsem si uvědomil, jaký je to literární brak. Švandrlíkovi jistě nelze upřít vypravěčskou zručnost, komediální talent a schopnost na malém prostoru vystavět atraktivní příběh s výraznou pointou, ale literárně je to skoro bezcenné - je to vyloženě odpočinkové čtení na jedno použití, které se po přečtení zahazuje. Z takové látky prostě nikdy nemohl vzniknout kvalitní seriál a Smyczkův 12 dílný cyklus na to asi nikdy ani neaspiroval. Vše se jeví šité dosti horkou jehlou, některé herecké výkony jsou doslova tragické a jednotlivé povídky jeví rozkolísanou úroveň (která, to mi přijde zajímavé, má podle mě mírně vzrůstající úroveň, jako by se Smyczek s každou další povídkou mírně zlepšoval) - pilotní díl je vyloženě strašný (a to nejenom proto, že mám alergii na Jaroslava Sypala), ale třeba povídky Guláš, Břitva či Doktor Domián mi pro změnu přijdou výborné (asi především zásluhou nečekaně kvalitního obsazení - Arnošt Goldflam v Guláši je nezapomenutelný, v Břitvě zase potěší skutečná manželská dvojice Jana Preissová a Viktor Preiss, kteří si zahráli seriálové manžele, a v Doktoru Domiánovi herecky exceluje Vladimír Javorský). V souvislosti se všemi povídkami je dobré zmínit, že jsou do jedné dokonale prosty jakékoli strašidelné atmosféry (s tím, že v některých povídkách se objevují nadpřirozené jevy) a žánrově se spíše pohybují někde mezi detektivkou a horovovou parodií - výsledek je tak žánrově snad to nejpokleslejší, co může být. Koukat na to tenkrát v telce asi mohlo dávat smysl (ostatně v té době skoro vše, co na Nově běželo, sledovala většina z nás), ten se ale podle mě v průběhu let dokonale ztratil - v roce 2016 je to už jen ztráta času a na tenhle seriál už nejspíš navždy jen bude padat prach někde v archivu. Netřeba toho želet. (02.04.2016)

Sice jsem neviděl úplně všechny díly, ale zdálo se mi, že jejich kvalita značně kolísala. Nikoliv právě od geniálních, to je příliš silné slovo, spíš od slušných až po opravdu tragické (Pohřební vůz je čistočistá kvintesence nudy). Musím však souhlasit s Tosimem - tenkrát se n@va alespoň snažila o jakous takous úroveň. Ty časy jsou však bohužel nenávratně pryč. (09.11.2004)

Taková ta průměrná česká klasika. Dá se na to koukat, některé příběhy jsou dokonce velmi dobré a jiné zase typycky předvídatelné a průměrné. Všechny povídky jsem i četl. Ale jedinná drobnost mě tam opravdu naštvala. Vě 3. díle (Láska na Kramberku) Vaculíkoviu nakonec setnou hlavu mečem na špalku...Ještě jsem nikdy neslyšel o setnutí hlavy na špalku katovským mečem. Sekyrou ano, ale mečem se hlava stínala, když oběti stáli či klečeli. Taková škaredá mystifikace...fuj...50% (01.06.2010)