Final Fantasy: Esencia života

Revoluční (a megadrahá) ultrarealistická animace se sice za ty skoro 2 dekády posunula do ranku "velmi dobrá, trochu vláčná", zůstala však vizuálně strhující a propracovaná. Podporuje ji inspirativní "spirituální" sci-fi příběh (v mnoha přízemních aspektech – akce, zvraty, postavy – nicméně krutě šablonovitý), pozadu nezůstává bombastická hudba a do doktorky Aki Rossové jsem se svého času platonicky zamiloval. :-) (15.07.2020)

Final Fantasy: Esence života je film, který popírá všechno, co bylo dosud natočeno. Diváci se ocitají v hyperrealitě, kterou umožňuje počítačová technologie CGI. Scénář : Jeff Vintar, Al Reinert a Hironobu Sakaguchim. Kamera : Motonori Sakakibara. CITÁT - Hej! Nedívej se na mě, to byl jeho nápad........ (01.05.2011)

Stále všetci opakujú, že najväčším nedostatkom tohoto pokrokového filmu (aspoň sme si to vtedy všetci mysleli), je jeho jednoduchý scenár. Mne dalo celkom zabrať, aby som sa orientoval v tom, čo sa deje. Vizuál je krásny, postavy pôsobia takmer reálne (a to je už viac, ako desať rokov starý), dej mi na takýto typ scifíčka pripadal adekvátny. Takže spokojnosť. (02.06.2012)

Final Fantasy: The Spirits Within je prvním filmem, kde jsou počítačově vytvořené postavy téměř nerozeznatelné od skutečných, pomocí CGI počítačové grafiky a také jeden z prvních plně Audio Vizuálních filmů, které byly vytvořeny pomocí počítačové grafiky. Postavy a děj byli samostatně vytvořeny a z herní serii Final Fantasy nemá film téměř nic společného, až na vyjímku doktora Sida, který se ve hře vyskytuje. Samotný děj je trošku slabší, ale hlavním nedostatkem jsou nedostatečně vyjádřené emoce postav. Svět je to úžasný a obdivuhodný, plný krásných panoramatických záběrů a kontrastů, technologií i živočichů, jako pokus o vytvoření filmu zcela na PC a průkopníku nových animací hodnoceno - 4 *. 70 % (22.05.2010)

Film jsem jaxe patří pochopil napoprvé, a jak už jsem u lepších filmů zvyklý, zamyslel jsem se nad hlubšími vrstvami a snažil se dostat hlouběji pod povrchní povrch děje. Bohužel, nešlo to. Děj je o prdu. Na druhou stranu ale jsme svědky vizuálního experimentu, který se vydařil tak napůl. Filmová grafika sama o sobě nemá chybu. Renderovali to snad na největších dělech které tají NASA aby jim rendering videa netrval půl století. Charaktery (,lidské modely) jsou nadmíru vydařilé, ale jedno - dost podstatné tomu chybí. Je to duše, lidskost v pohybech těla a obličejích postav. Cokoliv může vypadat seberealističtěji, jako třeba vlasy, výbuchy, stíny, částicové efekty, odlesky, materiály atd. Ale jediné, co nikdy nikdo nenaanimuje (nevymodelujeme), je lidskost a živost! Vše je jen počítačově mrtvé a studené, včetně polibku. Každopádně zde nechci urážet (převážně japonské) animátory, kterým se nepovedlo něco o čemž tvrdím že je nemožé! Animace je na pokraji reality! Ale je to jen animace. Lidi vidíme každý den každou chvíli a možná také proto je jejich napodobení tak obtížné realizovat. Ostatní tvůrci animovaných filmů věděli proč animovat mamuta, tygra, okrasnou rybku, hračku nebo zelenou obludu! Ač nevypadají tak realisticky, dá se to, aspoň v mém případě, mnohem lépe snést a také se uřetřený čas modelováním a z velké části renderováním, třeba na propracování příběhu a celého scénáře než si ten 3D progam otevřou. Dlouho jsem přemýšlel jak ohodnotím tento experiment, ale nakonec jsem zvolil mezi 3* a 4* tu lepší z kvuli trikově nejnabitější a vydechnout nenechající podívané. (24.11.2005)