Nazarín
Nazarin
Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Gabriel FigueroaHudba:
Rodolfo HalffterHrajú:
Francisco Rabal, Rita Macedo, Marga López, Ignacio López Tarso, Rosenda Monteros, Raúl Dantés, Luis Aceves Castañeda, Edmundo Barbero, Antonio Bravo (viac)Obsahy(1)
Co by se stalo, kdyby žil Ježíš v současnosti? Lidé by jím opovrhovali možná ještě více, než před 2000 lety. Stal by se předmětem klepů, protože tráví svůj čas s Máří Magdalenou? Byl by pronásledován novodobými farizeji? Nepochybně ano. A jak by se teprve k člověku hlásajícímu dobro ke všem lidem bez rozdílu postavila katolická církev? To ve svém filmu ukazuje Luis Buñuel. Příběh se odehrává kolem roku 1900 v chudinské čtvrti Mexika. Tam bydlí obklopen děvkami, chudáky a zloději kněz Nazarín, člověk vysokých mravních ideálů. Jeho snaha pomoci každému, obzvláště pokud je v nouzi, už z titulu svého přesvědčení vyvolává nechuť jeho církevních nadřízených. Pokrytecká církev a pokrytecká společnost. Nazarín končí v okovech. (IvanSheva)
(viac)Recenzie (34)
Lahko nadpriemerny film o cernoprdelnikovi, ktory ma sice vysoke idealy a kaze konat dobro /to kazem aj ja, obstarozny mentalny invalid - konat dobro- ale cernoprdelnik nejsem/, no ale zivot je hajzel a tak sa lumpenproletariat /kurvy, zlodeji, pasaci, posuci atd atd/ hovno stara o cernoprdelnikove kecy a ziju len na najblizsich 24 hodin. Silnou scenou je to, ze cernoprdelnik nesmie sluzit omse, lebo mu to vyssie postavene cernoprdelniky zakazali. V jadro som pravoslavny a preto nabozenstvo nejdem zhadzovat, ale mam s tymito nabozenskymi zalezitostami svinsky problem. Krasne je zobrazena pokryteckost cirkvi a casto aj malomestiackej spolocnosti. 70 % ()
Typický Buňuel. Kňaz ako hlavná postava, on je svätec bojujúci proti všetkým a všetci naokolo sú hriešni a chudáci, doslova i obrazne. Zrkadlo spoločnosti je vystavené, ale je čiernobiele a ničím neprekvapuje. Škoda tiež, že vedľajšie línie príbehu sú zbytočne nátlakové a trochu tým negujú hlavnú líniu o novodobom spasiteľovi. ()
Mučednická pravdivá slova, byť od Mirka Dušína... ()
Dielo plné irónie a zároveň fascinácie nasledovania Krista - Buñuel nebol taký dogmatický ateista, ako sa to niekedy tvrdí. ()
Pre Luisa Buñuela tak typická náboženská problematika, opäť so štipľavým pohľadom režiséra na tému. Režisér si berie na paškál kresťanské ideály, poverčivosť, cirkev, či skazenosť ľudskej povahy. Krásne to dokumentujú rôzne pikantné scény, ako vzývanie boha, vyháňanie satana, nekritické uctievanie, ale aj kopance do morálne čistého mnícha. To, čo tu Buñuel ešte len naznačoval, na plne ústa potom vyslovil neskôr vo Viridiane. Posolstvo je zhruba takéto: Človek, ktorý sa striktne riadi hlásaním Krista, nemá šancu obstáť v reálnom svete, budú ho neznášať obyčajní ľudia, stíhať vládna moc, dokonca aj samotná cirkev a jeho počínanie vyjde nazmar. Páčilo sa mi pekne vykreslené prostredie a aj to, že je to na Buñuela nezvyčajne epické a tým pádom ľahšie stráviteľné pre bežného diváka. Celkom ma pobavilo zaradenie filmu do zoznamu najvýznamnejších filmov, ktorý vydal Vatikán (rok 1995, na prianie pápeža Jana Pavla II). Žeby súdruhovia vo Vatikáne niečo nepochopili? ()
V titulcích filmu uvedeno: český i originální název Nazarín; rok výroby 1958. ()
Co by se stalo, kdyby žil Ježíš v současnosti? Lidé by jím opovrhovali možná ještě více než před 2000 lety. Stal by se předmětem klepů, protože tráví svůj čas s Máří Magdalenou? Byl by pronásledován novodobými farizeji? Nepochybně ano. A jak by se teprve k člověku hlásající dobro ke všem lidem bez rozdílu postavila katolická církev? To ve svém filmu ukazuje Luis Buňuel. Příběh se odehrává kolem roku 1900 v Mexiku, v chudinské čtvrti. Tam bydlí obklopen děvkami, chudáky a zloději kněz Nazarín, člověk vysokých mravních ideálů. Jeho snaha pomoci každému, obzvláště pokud je v nouzi - už z titulu svého přesvědčení, vyvolává nechuť jeho církevních nadřízených. Pokrytecká církev a pokrytecká společnost. Nazarín končí v okovech. Za film byla Buňuelovi udělena katolická cena - církev chtěla mít Buňuela na své straně. Odmítl ji a natočil Viridianu... ()
Dobrý film. Jen uvažuji nad tím, jestli Nazarin má blíže k sv. Františkovi či k Dostojevskému Idiotovi, avšak obávám se, že Bunuelovi nešlo o spekulaci o jednom či druhém, ale spíše o kritiku tak nějak všeho a Nazarin mu jen posloužil, což se mi líbí už méně (Nazarin jako idea, ne jako osoba). ()
Jedna pani vyhodená z činohry, jeden nezamestnaný trpaslík, ktorý sa nedožil vysielania Modré z neba, jeden kus škaredej ženy, ktorej škaredosť má byť zvýraznená mejkapom Marfuše z Mrázika, a jeden fešino farár bez bližšie špecifikovateľných vonkajších znakov. To jest sumár nudnej hodinky a pol so spoločenstvom pobehujúcim kade tade bez nejakej hlbšej myšlienky. Ǒ len mi nevravte staromilčania, že sa to nedalo zhrnúť na pol strany slohovej práce. ()
Nazarin. Římskokatolický a apoštolský kněz. Muž nemajetných poměrů, který stejně jako všichni ostatní lidé v jeho okolí, obývá chudinskou čtvrt v Mexiku. Luis Buňuel nám přestavuje postavu, kněze, která od počátku vyprávění je vtržena do nelehkého života plného bídy, trápení, bolesti, zloby a nenávisti. Nicméně, hlavní postava kněz Nazarin, je hned od prvních minut vyobrazena jako silná morálně zásaditá, zároveň slušná osoba dle nejlepšího konceptu katolického kněze. Je tedy nasnadě určitá podobnost se skutečnou postavou Ježíšem Kristem a jeho působením na této zemi. V průběhu filmu můžeme tuto analogii pozorovat v mnoha směrech. Hlavní spojitost, která je očividná už asi po půl hodině trvání snímku, je pouť či cesta, kterou započne Nazarin a pokračuje již po celou dobu vyprávění. Zde můžeme spatřit přímou podobnost v putování Ježíše Krista, jenž také cestoval po Izraelské zemi a navštěvoval různé místa a odlišné lidi. Ke konci snímku jsou tyto podobnosti, čím dál více zřetelné a jasné. Film nám tedy nabízí podobu kněze Nazarina jako Ježíše Krista, jenž je velmi častá a v některých ohledech velmi podobná a přesná. Zároveň však nalezneme dost odlišností, jako např. v tom, že ženy zastupují roli učedníků. Z celkového hlediska, můžeme kněze Nazarina po právu označit jako mexickou verzi Krista, ačkoli třeba ve všech směrech nejedná úplně tak, jak by se asi zachoval skutečný Ježíš Kristus. Výborný Buňuelovský snímek pojednávací o křesťanství, opovržení, obětování i dalších problémech, které můžeme ve filmu naleznout. ()
Povedený Buňuel ve své nejlepší formě vypráví příběh kněze, jehož jediním cílem je pomáhat bližnímu svému. Ne všude a ne každým je však pochopen. Na osudy otce Nazarína lze nahlížet jako na parafrázi osudů samého Ježíše, avšak v podání zarytého ateisty. ()
Nejprve obecně: jaká rozkoš sledovat film, jehož tvůrce nemá diváka za pitomce, jemuž je třeba vše servírovat pod nos, nemá potřebu se pitvořit, vnucovat, pomrkávat, ale "pouze" si jde důstojně za svým! Dnes už se takhle bohužel filmy nedělají, a to i pokud jde o tzv. nezávislou scénu (až pár výjimek). Značného uměleckého účinku se tu dosahuje po způsobu starých mistrů, tj. bez trikových efektů, s minimálním rozpočtem, výrazovou strohostí, režisérským minimalismem. Zezadu hozený kámen. Chůze po vyprahlé cestě. Rána lopatou... To stačí. - V kontextu Bunuelova díla jsou tu dvě zajímavý věci: postava kněze je tu líčena, řekl bych, s neskrývanou sympatií, s uznáním jisté jeho velikosti (sic, u Bunuela!). Bunuelovo dílo zrovna nepřekypuje kladnými postavami, vzory. Nuže: zde máme někoho, kdo se tomu blíží. Je to portrét vznešenosti, která je zoufale nepraktická, pro život se nehodící, výsledky nepřinášející, ale přesto je na ní něco hluboce fascinujícího. Za druhý: s výjimkou jedný scény (vidina smíchu Krista na obraze) tu nejsou žádné surrealistické prvky. Výrazná je absence hudby, jež dá vyniknout závěrečnému bubnování doprovázejícímu Nazarinovu krizi víry - mimořádně silný závěr. Zdařilé je i vylíčení bludného kruhu lidské ničemnosti, nízkosti a utrpení. Negativum nacházím jediný: první třetina se trochu táhne. , ()
Kněz, který žije radikálně podle evangelia a nestará se příliš o to, co přinese zítřek. U společenských i církevních autorit však naráží. Bylo by to dnes v naší české katolické církvi jinak? ()
Nazarin je existenciální prozření nezištného mravního principu a superega lidské společnosti. Luis Buñuel dokonale využil přednosti Galdósovy literární předlohy, zkultivoval své anarchistické přesvědčení a jemné tahy nihilismu budují jedinečné obrazové kompozice se surrealistickou poetikou, antiklerikální symbolikou a citlivě bystrou kritikou stavu společenské morálky. Katolické dědictví Ježíšova učení se nezajímá o upřímnou pomoc člověku, ale pečlivě střeží neporušenou kondici důstojnosti zásluh a moci církve. Nesobecká ušlechtilost je varovným prvkem nebezpečí, celkové uspořádání společnosti se cítí ohroženo a brání se přijmout mezi sebe vznešený idealismus lidského ducha, který je děsivou hrozbou váženého statutu moci. Chudobu zajímá pouze samotná existence důstojného přežití a lidumilnost se pro svou cizorodost ponižuje a týrá, bohatství je zneklidněno a brání se právní ochranou svých svatých zájmů. Samotné křesťanství je v praktickém chodu zatíženou pověrou, obětováním a zneužíváním a na lásku s pravdou nemá prostor, potřebu, ani čas. Ani sociální napětí nemá pro ideály pochopení díky své vlastní zkušenosti se zástupci moci a církve. Hlavní obětí lidské přízemnosti je otec Nazario (velmi zajímavý Francisco Rabal), ušlechtilý obětavec. Sprostá chudinská část je pod jeho hájemstvím, přestože má všechny negativní aspekty bídy každý den naservírovány na jídelním stole. Pomáhá slovem a činem, povzbuzuje, rozdává a krotí nebezpečné vášně trápených duší. Je srážen a hanoben zlobou, frustrací, strachem i závistí, s úsměvem děkuje a putuje dál. Dobro není vnímáno jako dobro a každá ušlechtilá snaha narazí v nepřátelském prostředí na dno svých psychických sil odhodlání. Druhou obětí lidské spravedlnosti je Andara (pozoruhodná Rita Macedo), temperamentní prostitutka. Vlastní hrdost je její jedinou životní hodnotou a zhanobení se trestá v záchvatu hněvu. Její vztah k náboženství je zmrzačen prostředím, vzájemný střet má příchuť sadistického uspokojení. Nakonec i přes zjevné zkratkovité jednání je nejsilnější touhou dostávat i dávat lásku a porozumění. Třetím vyděděncem z chudinské ubytovny je Beatriz (zajímavá Marga López), osamělá žena v zajetí vášně silného muže. Rozpor nitra s realitou se trápí úzkostí, nedobrovolné přijmutí skutečnosti má své velkolepé záchvaty melancholického smutku osobnosti. Idealistická víra pomalu ztrácí pevnou půdu pod nohama. Výraznou postavou je Chanfa (příjemná Ofelia Guilmáin), majitelka a provozovatelka ubytovny pro chudé. V lesku bídy je zapotřebí přísnost i laskavost. Lidská solidárnost má své pragmatické omezení. Důležitou postavou je Pinto (zajímavý Noé Murayama), zástupce macho muže. Zlomil Beatrizinu vůli ke své potřebě potěšení, nevybíravě uchvacuje a jakýkoliv náznak odporu zaslouží potrestání. K výraznějším postavám patří Ujo (sympatický Jesús Fernández), trpaslík a pouliční prodavač dušeného hovězího masa. Je zasažen šípem amorovým a po svém způsobu se dvoří prokleté Andaře. Láska má svou nejčistší podobu. Z dalších rolí: kostelní zloděj, Nazarinův letmý zachránce i chmaták jeho posledního majetku (Ignacio López Tarso), zahořklý vězeň a Nazarinův trapitel (Luis Aceves Castañeda), z nemoci dcerky zoufalá Beatrizina sestra Josefa (Ada Carrasco), kradoucí prostitutka Carmela (Aurora Molina), Nazarinův nadřízený a ctihodný kněz Don Ángel (Edmundo Barbero), či Beatrizina domlouvající matka (Paz Villegas). Nazarin je existenciální zboření ctihodných kulis uspořádání společnosti. Křesťanský ideál vzájemné úcty a lásky zůstal pouze symbolem, pro který není v reálných poměrech žádné vhodné místo a zastání. Jedny dráždí svou askezí, další jí nedůvěřují a horlivě se bouří ve veřejném pohoršení amorálnosti. Nihilismus získal lehkost kultivovaného vyjadřování i cit pro rozpor nitra s vnějškem. Nazarin je jedinečnou satirou, institucionální povýšenost svléká donaha a vykazuje ji do patřičných míst. Vynikající existenciální balada o praktickém stavu křesťanské víry a společnosti. () (menej) (viac)