Réžia:
Luis BuñuelScenár:
Raymond QueneauKamera:
Jorge Stahl Jr.Hudba:
Paul MisrakiHrajú:
Simone Signoret, Charles Vanel, Georges Marchal, Michel Piccoli, Michèle Girardon, Luis Aceves Castañeda, Alberto Pedret, Federico Curiel, José Chávez (viac)Obsahy(2)
Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (20)
Velmi solidní dobrodružný film. Pokud hledáte typického Buňuela, naleznete ho na ploše asi tak pěti vteřin - to když se uprostřed divoké džungle najednou dostaneme přímo do rušného centra Paříže a pak hned zase zpět - režisér tu pouze nechal oživit pohlednici, kterou si jeden z hrdinů nostalgicky prohlíží... ()
Něco do sebe ten film má, osobně mě od Buñuela ale víc oslovuje jeho pozdní tvorba z 60. a 70. let. Postavy mi byly veskrze ukradené, společenský kontext, do něhož je to zasazeno, jsem v podstatě nepochopil (podobně jako samotný název filmu), a myšlenky mi u toho spíš utíkaly k úvahám typu, jestli to točili ve skutečné džungli nebo nějakém ateliéru. Potěšilo mě, že to ČT Art odvysílal v původním znění s titulky, ale kdybych si ten film nechal ujít, myslím, že bych o nic nepřišel - přijde mi hodně zaseklý v době svého vzniku. ()
Můj vztah k Buñuelovi je poněkud zvláštní. Jeho nejproslulejší surrealistické opusy mě (většinou) zase až tak neberou, zatímco jeho méně známé civilnější filmy mě dost často dokáží mile překvapit. Smrt v této zahradě rozhodně není dobrodružný film, tedy alespoň pokud za dobrodružný film nepovažujete třeba i Herzogova Aguirrea. Tohle je hlavně ve druhé půlce trochu podobná záležitost, a to nejen motivem putování skrz neprobádanou džungli, ale i jistou mystickou, lehce vyšinutou atmosférou s jemnými existenciálními podtóny. Všechny klíčové postavy jsou navíc skvěle nejednoznačně napsané, a když se ještě v obsazení sejde pro mě neodolatelná trojice Piccoli, Vanel, Signoretová, pak nemůžu jít pod čtyři hvězdičky... ()
Bos/chšt/í trosečníci, pozemšťané. Život je... věd/m/a fauny, nevratné vědomí pravdy. Závratný mág. Zvrhlý, zvlhlý faun. Opojná magnolie i hořký pelyněk. Rozladěná melodie. Život hoří, mokne, natropí se. Trpí, ničí jej ničí, nepoddajná, plodivá, brčálově /o/bludná síla v tropech. Agónie, šílenství šplhající po liáně. ()
Dobrodružné drama odehrávající se dílem v zapadlém peruánském městečku - někdo tu říká, že ve Francouzské Guyaně, kde se střetli hledači diamantů s vládním vojskem, a proto musela skupina pronásledovaných prchat po lodí Amazonkou a poté v hluboké džungli, aby byla zachráněna díky ztroskotanému letadlu... Poněkud netradiční dílo Luise Buňuela, známého spíše ze sociálních dramat, přesto velmi koukatelné. ()
Galéria (15)
Fotka © Cinédis
Zaujímavosti (2)
- Simone Signoret (Djin) vůbec neměla chuť film točit a letět kvůli tomu do Mexika. Vložila si proto do pasu nějaké komunistické dokumenty a doufala, že ji americké úřady při mezipřistání v New Yorku pošlou zpátky, ale ty ji bez řečí nechaly projít letištní kontrolou. (raininface)
- Během natáčení zjistil šéf místní policie, že herec Georges Marchal (Shark) má rád zbraně a střelbu, a tak ho pozval na hon na jednoho známého vraha. Marchal odmítl. (raininface)
Reklama