Deník komorné
Le Journal d'une femme de chambre
Il diario di una cameriera
Diary of a Chambermaid
Réžia:
Luis BuñuelKamera:
Roger FellousHrajú:
Jeanne Moreau, Georges Géret, Michel Piccoli, Jean-Claude Carrière, Françoise Bertin, Jean Ozenne, Dominique Zardi, Pierre Collet, Bernard Musson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
"Čierna" história nepotrestaného zločinu je situovaná do nevľúdneho, izolovaného, honosného vidieckeho sídla, ktorého majiteľom je ctihodný nemohúci starec, sublimujúci posledné záchvevy svojich vášní do neškodných prejavov detinského fetišizmu. V stuchnutom priestore komplikovaných tráum sa nová, bystrá a elegantná komorná Celestine pohybuje ako pobavený pozorovateľ. Keď sa však dozvie o hroznom zločine, začína racionálne konať. Dramatické udalosti sú podané vo voľnom, akoby ľahostajnom, monotónnom toku širokouhlých záberov, rafinovane "necitlivému" pohľadu zodpovedá aj pustota jesennej krajiny. Viaceré absurdné prvky, surrealistické symboly, sarkazmy voči polícii a duchovenstvu nezaprú svojho tvorcu. Hlboká, sarkasticky podfarbená meditácia nad márnou existenciou spoločenstva, ktorého členovia sú obeťami mystérií, predsudkov a vzájomných podvodov je zároveň jednou z buňuelovsky svojráznych štúdií tajomnej podstaty démonického ženstva (nasledovanej postavami vo filmoch Kráska dňa, Tristana a Ten tajomný predmet túžby). Triumf zla potvrdzuje záver, v ktorom neodsúdený vrah, fanatický antisemita a šovinista kočiš Joseph ako majiteľ kaviarne potešene víta pravicových demonštrantov krikom "Nech žije Chiappe" (meno parížskeho prefekta, ktorý v r. 1930 zakázal premietať Zlatý vek). Prvá spolupráca so scenáristom J.-C. Carriérom, významným spolutvorcom všetkých Buňuelových francúzskych diel. Napriek nepochybným kvalitám filmu chýba sugestívna chvejivosť a vnútorná naliehavosť režisérových vrcholných diel. Film byl natočen na motivy románu Octave Mirabeaua. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (58)
Další z obrazů rozkladu společnosti. Církev, buržoazie, policie, fašisté, služebnictvo i jejich pánové, ti všichni dostanou další políček. Deník také analyzuje chování ženy, komorné, která stojí mezi dvěma společnostmi - vysoké, které slouží a nízké, odkud pochází. Buňuel její rozhodnutí nekritizuje, předkládá je k posouzení divákovi. Ten si podle mého názoru ale má uvědomit, že v jejím případě nemá právo soudit. Po úvodu, balancujícímu na hraně černé komedie, kde se nám představí francouzský venkov plný obskurních postaviček (stařík fetišista za všechny), dochází ke zločinu. Vyprávění zvážní. Konec (typicky Buňuelovský) je velmi skeptický k základním lidským hodnotám - vrah je na svobodě a kolaboruje s fašisty. Velmi temný pohled na předválečnou Francii. ()
Na Buňuelovy poměry je ten příběh docela spořádaný a srozumitelný, což je samozřejmě jen zdání, protože jeho filmy jsou pokaždé sžíravým jinotajem protkaným společenskou a politickou kritikou. Tentokrát se otevřeně přiznám: nepochopil jsem. Že ty pošahané, zvrácené figurky v domácnosti, kde Celestina slouží, reprezentují různé ale vždycky nějak zkažené složky společnosti, to je jasné. Celestina se téhle sebrance vysmívá ale nakonec skončí jako jedna z nich. Největší darebák zůstane bez trestu a dělá revoluci. Ano, ale nějak si z toho nedokážu sestavit jádro sdělení. Nemuselo by mě to překvapovat, Buňuel je přece původně surrealista, ale právě těchhle prvků je tu tentokrát pomálu. Asi by hodně pomohla detailnější znalost doby a prostředí, které tu Buňuel zobrazuje. Stejně je to ale zase nevšední zážitek korunovaný skvělou kamerou a hlavně nedostižnou Jeanne Moreau. ()
Ciernobiely komorny (sic) film z Francuzska 30. rokov. Znacne sarkasticka sonda do jedneho panstva, kde dojde "spravit karieru" - na prvy pohlad seda myska - mlada komorna. Tato jednoducha premisa sluzi na ukazku upadku mravov, na to, ze kazda rodina skryva nejake tajomstva. O co prekvapivejsie je, ze nova komorna nielen pristupi na dane pravidla hry, ona ich este vylepsi. Tajomnost, nejednoznacnost a nepredvidatelnost dalsieho vyvoja deja su najvacsie klady filmu. Skoda, ze zaver (naschval) nedopovie niektore otvorene temy. Jeanne Moreau v roli mladej komornej skvelo-skvela, zaujimavostou je, ze v roku 1964 vyhrala cenu pre najlepsiu herecku na festivale v Karlovych Varoch prave za tento film. ()
Na můj vkus příliš odtažité. ()
Buñuel přesně takovej, jakýho ho mám ráda: depresivní, mrazivej, plnej nepříjemných překvapení, nelichotivých odhalení, s předem těžko odhadnutelným rozuzlením, díky ne zcela uzavřenýmu závěru ponechávající pootevřený vrátka divákovým vlastním úvahám. ()
Zaujímavý a pre mňa prekvapivý počin. Svojou atmosférou a prepracovanými charaktermi pôsobivejšie ako pozdné Buňuelove filmy. Kinoklub 90% ()
Obrazově i obsahově mně to hrozně připomínalo Hanekeho Bílou stuhu. ()
Co k filmu napsal sám Buňuel ? - "Musím poděkovat Louisi Mallovi, že nám odhalil způsob chůze Jeanne Moreau ve "Výtahu na popraviště". Byl jsem vždycky citlivý na ženskou chůzi a na pohled žen. V "Deníku komorné" jsem při scéně s botkami zažil opravdovou rozkoš, když jsem jí nařídil chodit, a přitom ji filmoval. Její noha se při chůzi na podpatku lehce chvěje. Vzrušující nejistota. A nádherná herečka. Spokojoval jsem se tím, že jsem ji sledoval a téměř jsem ji neopravoval. Sdělila mi o postavě věci, které jsem netušil." Jinak první Buňuelova spolupráce Jean-Claudem Carriérem, který si ve filmu střihl roličku kněze. Mám moc rád dialogy, které spolu vedou dva vlastenci, obzvláště tento (do kterého vstupuje služka v podání herečky Muni) : "A v Rumunsku zabili dvanáct Židů." - "Je jich o tolik míň, to je vždy výhra." - "Proč vy pořád mluvíte o zabíjení Židů." - "Nejste vlastenka ?" - "Jsem." - Tak co !" ()
Není to asi Buňuelův nejlepší film,ale je první, který jsem kdysi viděl.Buňuel nezapře svoji surrealistickou minulost.Sarkastický, sociální s nechutí k buržoazii. ()
Nečítal som knihu od Mirbeaua, ale táto francúzska verzia príbehu je na míle vzdialená od tej americkej zo 40-tych rokov. Otázka je, ktorá je vernejšia námetu, ale musím povedať, že mne sa o dosť viac páčila práve tá americká. Jednak lepšie vystavaný dej, jednak viac sarkastickejšia a uvoľnenejšia atmosféra a sympatickejšia herečka. Asi mám iný vkus, ale toto považujem za podpriemer. 45 % ()
Po prečítaní knihy som od Luisa očakával zaujímavý film. Bohužiaľ opak je pravdou. Bunuel sa v zásadnom odklonil od príbehu v knihe, ktorá nemá chybu a tak v tomto prípade prišlo pre mňa sklamanie. I keď proti gustu - žiaden dišputát. ()
Tak tento Bunuel mi k srdci neprirastie. Niektoré konfilikty smiešne, kritika primitívneho antisemitizmu a xenofóbie príliš priamočiara až agitačná. Pritom Viridiana s podobnou témou ženy v zajatí chlípnych mužov a nezdravých sociálnych vzťahov (nech už je takýto obsah podobenstvom čohokoľvek) je násobne lepšia. ()
Mladá žena, komorná, vítězila tím, že podlehla. I sexuální násilník a vrah je člověk jako my. Pracuje, odpočívá, miluje a taky nenávidí. Ostatní viz. sportovec. ČB, 76% http://youtu.be/C1fOrZljBJg ()
Je mi jasné, že film naznačuje víc, než je v něm přímo ukázáno. Mně to ale bohužel nic neříká, a to ani po přečtení (objasňujících) komentářů. Výsledkem je pro mě ne úplně nudný, ale dost nezajímavý snímek. 60%, 9.10.2014. ()
Buñuelova dekonstrukce kostýmové krimi :) Do té doby záhadná Celestine se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou, a to hodně po svém. Svět, ve kterém pobývá, je ale příliš úchylný na to, aby se jí to mohlo podařit... Filmy z Buñuelova francouzského období jsou nepochybně věhlasnější než ty mexické. Po zhlédnutí Deníku komorné mě napadá, že to je trochu škoda. ()
Toto je již můj několikátý viděný film od tohoto autora a musím říct, že mě nezklamal, jedná se o výborný film. Je to skvělé dílo. Jsem naprosto nadšen z kamery a z prostředí do kterého je děj vsazen. Je naprosto skvělé jak pracuje s autentickým venkovem, jak i když prostředí, venkov není to hlavní ve filmu, jak venkov nechává mluvit a hrát důležitou roli. Rovněž vynikající je herecké obsazení, práce s herci a jejich bravůrní ztvárnění rolí včetně povahových vlasností těchto rolí, které hrají. Velmi mě potěšilo a oslovilo také odhodlání a jistá "zarputilost" a přesvědčení s jakým se postava v hlavní roli komorné pustila do odhalení pachatele zločinu a jak je přesvdčená, že ví kdo je vrahem a že ho usvědčí. Skvělé, naprosto úžasné dílo. Chválím a doporučuji k vidění. ()
Trochu problém je v jistý dějový roztříštěnosti, zejména co se závěru týče: figury jsou rozestavěny na pořádné finále, jenže ouha - to se nekoná. Divák tak na konci stojí jaksi s prázdnýma rukama. Šokující čin pedofilní vraždy, přirozené centrum děje, zůstává nejen nepotrestán, - to samo o sobě přirozeně z uměleckýho hlediska nevadí, - ale jaksi se ani moc neřeší a jde se mírnyx týrnyx dál. To je divný. Totéž postava komorné Celestine: její zprvu se sympaticky jevící figura, zdá se, by časem mohla časem dát celé místní sebrance na frak, ale i to vyznívá tak nějak do ztracena. Je to nečitelné, odmítám v týhle nečitelnosti vidět režijní záměr. Ten film je až příliš mozaikovitý na úkor jednotnější dějový linie. Přičítám to literární předloze. Poznámka: na francouzských filmech, byť vůči tamní společnosti kriticky naladěných (nejen těch Bunuelových), si nelze nevšimnout tý jejich každodenní kultury života - kultury žraní, oblíkání, bydlení. Kdo zažil český komunismus, kdy stravovat se znamenalo žrát vlašák z papíru v bufetu Koruna, nemůže než s rozkoší sledovat tu staletími pěstěnou noblesní kulturu každodenosti sladké Francie. I u chudých lidí mají tyhle věci úroveň a charm. Maňifik! ()
Buñuel vo svojich filmoch neustále útočil na buržoáziu a malomeštiactvo. Neinak je tomu aj v tomto filme, ktorý bohužiaľ dnešnej generácii má už len málo čo povedať. ()