No, počkaj!

V dětství jsem to miloval, dnes už na to ale koukám samozřejmě trochu jinýma očima. Některé epizody považuji za slabší, některé jsou naprosto geniální. Ačkoli se tam toho moc nenamluví, rozhodně to stojí za vidění v originále, protože slyšet Papanova coby vlka pronášet jeho legendární výhrůžku Nu, pogodi! je nezapomenutelný zážitek, který ve mně vždy vyvolává spolehlivý výbuch smíchu. Při novém sledování všech epizod po letech mi přišlo zajímavé sledovat, jak jsou obě postavy charakterizovány - zatímco vlk je podle všeho kriminálník, flákač, kuřák a nýmand bez práce i osobních zájmů, který má věčně hluboko do kapsy a jehož jediným smyslem života je pronásledování svého vysněného pokrmu, zajíc je oproti tomu sportovně založený slušňák s širokou paletou zájmů a podle všeho dostatečným příjmem - většina epizod je založena na situaci, že zajíc si někam vyrazí nebo něco podniká, a vlk se na něj přisaje a střídavě ho pronásleduje, a střídavě si zkouší nejrůznější profese a aktivity, při nichž dokonale popírá fyzikální zákony i jakoukoli logiku. Na čí straně jsou divácké sympatie, je snad jasné - každý přece fandí vlkovi, protože zajíc je odporně dokonalý slušňák, ne nepodobný Mirku Dušínovi. Sledovat interakci těch dvou je vůbec zajímavé, protože se neomezuje jen na čisté pronásledování a prchání, ale i na celou řadu dalších společných aktivit, které často zavání nápadnými homoerotickými motivy - vlk a zajíc spolu v několika epizodách tančí, sledují televizi, vlk dostává od zajíce dárky, apod. - seriálu to v očích dnešního diváka dodává na neobyčejné pikanterii. Čeho si na seriálu ale cením nejvíce, je jeho hudební doprovod - v seriálu zazní celá řada nezapomenutelných melodií od skvělých sovětských hudebníků, byť vždy jen v krátkém úryvku (např. Mark Bernes, Vladimir Makarov, Muslim Magomajev, Vadim Mulerman, Anna German, Gennadij Kamennyj, Alla Pugačova, Vjačeslav Dobrynin, Oleg Anofrijev, Vladimir Vysockij, Eduard Chil, Klaudia Šulženko, Valerij Leontijev, a mnoho dalších). Celkově myslím, že o budoucí popularitu se tento seriál obávat nemusí, protože už přežil své tvůrce a lidi ho mají rádi dál. Jestli to někde zakazují proto, že tam vlk kouří - nechť, svou cestu k divákům si to stejně najde. (24.05.2015)

Zajíci?! Jen počkej! Jeden z nejoblíbenějších kreslených večerníčků a kreslených seriálů vůbec. A nejen seriálů. Leporelo s vlkem a zajícem patří k mým nejstarším vzpomínkám. Přísahám na vlkovy růžové trenýrky, že jsme ho měli v jeslích. Jak se vlk schovává mezi melouny. A jak po Olympijských hrách společně baští ty čokoládové figurky. Kromě titulní ještě nesmrtelné hlášky - "zajíc, zajíc" a další. Můj nejoblíbenější díl je "Pohádková ztráta paměti". (05.11.2010)

Spolu s Mrazikem jednoznacne nejklasikovatejsi sovetsky import. Pribehy vlka s neodmyslitelnym cigarkem v koutku a maleho zajicka, ktery mu stale zdarile unika + dalsi skvele postavicky jako lev, ktereho mam vsugerovaneho, jak se nastvane souka z auticka na autodromu, nosorozce atd. Tenhle animac mam hluboko v srdci a Kotenockinovi musim vzdat hold za krasne prozite chvilky sveho detstvi. (09.03.2007)

Příjemná vzpomínka na dětství... Milá groteska, která se líbila mně a funguje i u mých dětí :-) Překvapilo mě, jak málo je to násilné. Pokud se vlk dostane do neřešitelných potíží, zajíc mu vždy ochotně pomůže, naopak ale samozřejmě nikdy ne. Ráda se zase někdy podívám. Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99, gudaulin, Lima, Mariin. (03.01.2015)

Znalci ví, že sovětský animovaný film nepředstavuje jenom Kotěnočkin, ale že už od 50. let vznikaly vynikající sovětské kreslené filmy. Nicméně, Kotěnočkin přišel s groteskou připomínající americkou školu a průměrný divák si kreslený film ze Sovětského svazu ztotožní právě s Kotěnočkinem. Je to hravé, místy i poetické a typicky ruské - viz scéna, kde vlk skončí v kurníku a zazní sbor ruských vokalistek a člověk si místo kohouta a slepic představí scénu z Mrazíka, ruské kroje a rubašky. Celkový dojem: 95 %. Kdykoliv se tohle objeví na televizní obrazovce, vrátím se na chviličku do dětství... (18.04.2009)