Tahle doba není pro nás

Teda řeknu vám, že kdyby mě parodoval někdo, jako je Mucha, budu na výsost spokojen. Takový normální dokument, který to bere ze všech stran akorát, neadoruje, ale ani zbytečně nehaní, dává Honzovi, co jeho je - prostě víceméně poctivý folk, i když často jednodušší v textech. Na druhou stranu je škoda, že jsme se například od Baumaxy nedozvěděli, proč je Nedvěd dobrý trampský kýč, respektive, proč se Honza sám nerozpovídal o trochu víc. Už jen proto, že zpěváci z téhle šedé zóny byli za totality dost potřebným spojníkem, v devadesátých letech hodně často nevěděli co se sebou a odrazilo se to v jejich tvorbě i rodinných vazbách a teď, ve stáří, působí docela spokojeně a to všechno bych chtěl odhalit. V průběhu let jsem názor na Jana Nedvěda také změnil (od skautské adorace v dětství, přes nezájem v dospívání až k poznání, že některé písně jsou fakt zubem času ohlodané), ale vždy, když ho někde začne někdo zpívat, přistihnu se, že se mi to docela líbí, protože sentiment je sviňa. Takže "U stánků, na levnou krásu..." (02.12.2021)

Kdo má rád Honzu Nedvěda, tak si jistě přijde na své i v tomto dokumentu. Já se přiznám, že naši a zvláště moje máti oba Nedvědy milovala a jejich písně hltala. Já jsem proti nim nikdy nic neměl a je třeba objektivně říct, že svého času napsali veliké hity a z českých interpretů jsou jediní, kdo vyprodal Strahov. Některé jejich písně mám rád a stovky trampů a skautů, chodil jsem do jednoho tak vím, si ještě dnes jejich písně zpívají při ohni. Písně bratří Nedvědů jsou v tomto smyslu pravděpodobně nesmrtelné. Samozřejmě čas už poskočil a věk je na J. Nedvědovi vidět, to nelze zastavit. I tak mi ale v dokumentu chybí rozhovor s jeho partnerkou, která se ale asi zviditelnění své osoby záměrně brání. Také chybí jeho syn. Tvůrci se také vyhnuli rozhovoru o jeho bratrovi Františkovi. To vše dělá z dokumentu čistě jen připomenutí toho, jak dnes žije Jan Nedvěd, jak ho přijímá publikum a kdo všechno si z něj dělá srandu. Dokument mi spíše přišel jako reportáž z pořadu Život ve hvězdách. (10.11.2021)

Nedvědi mě nějak minuli i v mém folkovém období (to jsem poslouchal Lenka, Redla, Kiďáka...) a dokument o nich v roce, kdy se mi při pouhém vyslovení jejich příjmení vybaví Tomáš Magnusek, byl trochu zvláštní zkušenost. Oceňuji, že nejde o řadový pomník, ale autor dává slovo i těm, kteří si z protagonisty dělají srandu. A při padesáti minutách to bylo dobré. (10.11.2021)

Ak spieval (spieva), to čo žil (žije) a žil (žije), to čo spieval (spieva), čo sa zdá, že áno (aj keď informácie sú vždy iba sprostredkované), tak je "víťaz", ak sa to dá tak povedať. A druhý víťaz, resp. najväčší frajer bol ten pán, ktorý ho parodoval, jeden by povedal, "stop, sugesce vtipnosti" a druhý iba, "mmmm". (10.11.2021)

Tak, jsem starej tremp. Sice odkojenej spíš zlatou érou Greenhornů, ale budiž, beru Nedvědy jako v jistém smyslu legendy, i když jsme z nich mívali spíš srandu. Ale asi jsme je jistým způsobem respektovali (já měl vždycky Frantu radši, škoda ho). Ale tenhle "dokument" mi přišel fakt úplně o hovně. Dověděl jsem se, že legendární Toronto je polozbořené a Honza má rád tlačenku. Vůbec mi ten způsob zpracování nesednul. Dvě hvězdy dávám z úcty k bardovi. (10.11.2021)