Iveta

Příběh mladičké Ivety, která chce být zpěvačkou, zatím co tatínkovi se to absolutně nelíbí. Když prorazí na soutěži a je jí nabídnuto jet pracovat do Prahy, zdá se jí to jako sen, ale jak řekl její otec - vždyť jí v té Praze sežerou. Petr Sepéši nikdy nebyl zlatíčko, dneska už se ví, že mu šlo hlavně o sebe a ne o Ivetu, takže to tady bylo zvládnutý skvěle. Celé je to takové zasněné, nostalgické, atmosférické a na české poměry překvapivě dobré. Není to bulvární, ale lidské, možná by tomu prospělo i ukázání dalšího vývoje postavy, ale věřím, že tahle minisérie zaujme nejen mladší osazenstvo diváků, kteří ani netuší, kdo Bartošová byla, stejně jako starší generaci, která bude nostalgicky vzpomínat. Obsazení rolí se vážně povedlo a byť jsem k české tvorbě hodně skeptická, tohle mě mile překvapilo.  8/10 (17.06.2022)

Ten, kdo zažil bouřlivé diskotéky osmdesátých let, tak mi jistě dá za pravdu, že nastupující královnou československých diskoték byla právě Iveta a její slavičí hlas. Iveta začínala svou úspěšnou kariéru s mladým talentovaným zpěvákem Petrem Sepéšim. Jejich lásku jim v té době přáli snad i vrabčáci na střeše a nebylo člověka v naší socialistické republice, který by tento zamilovaný pár neznal. Joo holt v Americe byla Madonna, v Německu měli Nenu a Sandru, v Itálii kozatou Sabrinu, v Británii Kim Wilde a spoře odděnou Samanthu Fox a i my jsme měli u nás naší ikonu osmdesátých let a to právě naší zlatou Slavici Ivetu Bartošovou. Jsem rád, že si tvůrci vybrali prvotní etapu její kariéry ve které ještě nebyla součástí mediálních supů a ve které se mohla v klidu pohybovat a svobodně dýchat a ve které mohla v klidu jezdit třeba i vlakem. Což už se po revoluci nedalo. jelikož se stala každodenní senzací v bulvárních plátcích ve kterých dominoval jeden nejmennovaný tlustokožec, kterému vyšlapal cestičku jeho tatínek a který si dnes hoví jako prasostarosta v jedné nejmenovanné pražské čtvrti. Člověk se v této minisérii dozví mnoho známých i neznámých věcí o Ivetě, třeba jaké to bylo a co vše předcházelo tomu než se dostala do Prahy, jak to poté probíhalo v Praze a i když je z toho cítit takový ten novácký styl, tak musím pochválit kostyméry a kulisáky, že ta atmosféra těch osmdesátek byla aspoň trošku cítit. Písně byli poslouchatelné, herci byli koukatelní, příběh stravitelný, takže suma sumárum můžu za sebe říct, že jsem se nenudil a že jsem nečučel jako buldozer na schnoucí asfalt, protože po přečtení zdejších korespondentů, kteří asi všichni znají životopis této legendární zpěvačky do posledního punťíku musím konstatovat, že tito kritici se musí nudit asi i při koncertě německé kapely Rammstein. Ještě jednou konstatuji, že jsem moc rád, že si tvůrci vybrali právě toto období, kde má naše hrdinka ještě lidskou tvář a doufám, že tvůrci nebudou chtít pokračovat v nastavované kaši a já jim radím ať to nedělají, protože jak říkal nějaký ten myslitel, že v nejlepším se má přestat, tak ať se drží tohoto přísloví a nechám ji známku mého hodnocení na těch přijatelných 70ti %. (20.05.2022)

Znal jsem příběh Ivety Bartošové hlavně až z jejích posledních let, kdy byla hlavní hvězdou bulvárních médií, které si na ní udělali tržby po několik let. Její mladá léta tak byla pro mne neznámou a musím říct, že právě tento výlet do začátků její kariéry je určitě tou nejsilnější stránkou celého seriálu a skvěle vykresluje postavu Bartošové jako naivní venkovanky, kterou postupně semlel showbyznys, lidé okolo ní a její vlastní přístup k životu, který se prostě neslučoval s tím, co zpěvačka potřebuje vydržet. Celý seriál je zpravidla velmi dobře obsazený. Nebudu brát čistě jen vizuální podobu, můžete mít na place dvojníka, ale pokud to herecky neutáhne, tak prostě nebude dobré. Tady se povedlo dostat do aktuálně nejspíše životní role Ondřeje Brzobohatého, a v hlavní roli tu naivitu krásně vystihuje Anna Fialová, kdy výborný protipól jí dělá Vojtěch Vodochodský. Je vidět, že v seriálu chybí ještě minimálně tak jedna série, protože skok mezi druhou a třetí sérií je dost ostrý, a chybí poměrně významné období života Bartošové. Stejně tak někdy tvůrci až moc počítají s tím, že divák vlastně tenhle příběh zná, a nenamáhají se všechno vysvětlovat, což je škoda. Na závěr musim říct, že jsem měl obavu, jak moc bulvární seriál bude, že to bude stejný škvár, jako celá mediální šaškárna okolo IB, ale tvůrci k tomu přistoupili s respektem a dostatečným odloučením od všech mediálních nesmyslů, což je jen a je ndobře. (30.05.2024)

Ivetu Bartošovou už pamatuji jen jako trosku a předmět zviditelňování Rychtáře, Macury a dalších zoufalců. Proto oceňuji pohled na začátky její kariéry, který naznačuje i možné důvody smutného konce talentované zpěvačky. Nejsilnější stránkou jsou herci v hlavních i vedlejších rolích, jako Ivetina rodina a hlavní producent. Sympatická hlavní dvojice, která se aktérům podobá, a navíc dobře zpívá. Anna Fialová si tu spravila image po roli nesnesitelné hysterky v sérii Guru, což ale mohl být záměr tvůrců. Interpretace některých písní je možná dokonce lepší a živější než v originále, hlavně v posledním díle, který je celkově nejlepší. Je tu poměrně dost nepřesností a zjednodušení, chybí některé důležité epizody z Ivetiny kariéry, ale to se dá odpustit, není to dokument. Co je ovšem horší jsou početná hluchá místa a nudné scény v každém díle. Trucující Iveta, opakované přehrávání písní třeba i třikrát za díl je zbytečná ztráta času, který mohli využít k nějakým dalším epizodám té doby, případně každý díl o 10 minut zkrátit. Vedlejší linie s vojákem je slabá, nicneříkající a má nevyužitý potenciál. Snímek není nijak drahý, interiéry jsou udělané pěkně a přesvědčivě, ale exteriéry jsou celkem odfláknuté. Stylizovat Prahu do vzhledu 80. let by asi vyšlo draho, ale dost by to pomohlo navodit dobovou atmosféru. Série sama o sobě spíš na tři hvězdy, čtvrtou přidávám za odvahu jít do takového projektu a povedený výběr herců. (09.06.2022)

"Co to znamená? Je přece nejsem žádnej jelimánek." Namistrovanej jelimánek Sepéši mě oblafnul. Takovýho kreténa bych v něm nehledal. Moje chyba. Horší bylo to, že jsem ve Fialový Ivetu ani neviděl a rozhodně jsem ji neslyšel. Takže přestože docela obstojně chápu, že herci neumí zpívat tak dobře jako zpěváci, tak předvedený kňourání mi vyrazilo dech. Tady bych spíš ocenil otevírání pusy a pouštění originálů. Abych však jen nehaněl, tak duo Štaidl - Svoboda se dost povedlo a vystoupení únosce Třísky u soudu bylo tak debilní, že jsem v něm bystře zahlídl náznak geniality. (11.04.2024)