Dlo'h-osh

Mezi filmy o útěku z lágru je tento bohužel velmi podprůměrný. Bez nějakého úvodu a představení postav se pokouší diváka hned vtáhnout do děje, což ale příliš nefunguje. K postavám si nevytvoříte žádný vztah, nevidíme žádné plánování nebo dialogy, to pokračuje i po útěku a hlavní hrdinové působí cize a nesympaticky, vlastně jim ani nepřejete, aby jim to vyšlo. Proto jsou i scény v táboře nudné, nepůsobí nijak sugestivně a i následné předání zprávy vyšumí do prázdna.

Až moc dětské, uřvané a otravné. Dětská parta nesympatická, půlku filmu se navzájem překřikují, záporáci příliš směšní a groteskní a celkově některé scény patří spíš do nějakého animáku typu Tom a Jerry než do hraného filmu. Možná tak pro diváky do věku hlavních hrdinů to může mít své kouzlo, ale i pro ty je tu spousta lepších filmů, ať už Stůj při mně, Super 8 nebo Jumanji: Vítejte v džungli. Kromě nostalgie už není moc důvod na to dnes koukat.

Ivetu Bartošovou už pamatuji jen jako trosku a předmět zviditelňování Rychtáře, Macury a dalších zoufalců. Proto oceňuji pohled na začátky její kariéry, který naznačuje i možné důvody smutného konce talentované zpěvačky. Nejsilnější stránkou jsou herci v hlavních i vedlejších rolích, jako Ivetina rodina a hlavní producent. Sympatická hlavní dvojice, která se aktérům podobá, a navíc dobře zpívá. Anna Fialová si tu spravila image po roli nesnesitelné hysterky v sérii Guru, což ale mohl být záměr tvůrců. Interpretace některých písní je možná dokonce lepší a živější než v originále, hlavně v posledním díle, který je celkově nejlepší. Je tu poměrně dost nepřesností a zjednodušení, chybí některé důležité epizody z Ivetiny kariéry, ale to se dá odpustit, není to dokument. Co je ovšem horší jsou početná hluchá místa a nudné scény v každém díle. Trucující Iveta, opakované přehrávání písní třeba i třikrát za díl je zbytečná ztráta času, který mohli využít k nějakým dalším epizodám té doby, případně každý díl o 10 minut zkrátit. Vedlejší linie s vojákem je slabá, nicneříkající a má nevyužitý potenciál. Snímek není nijak drahý, interiéry jsou udělané pěkně a přesvědčivě, ale exteriéry jsou celkem odfláknuté. Stylizovat Prahu do vzhledu 80. let by asi vyšlo draho, ale dost by to pomohlo navodit dobovou atmosféru. Série sama o sobě spíš na tři hvězdy, čtvrtou přidávám za odvahu jít do takového projektu a povedený výběr herců.

Nový Texaský masakr začíná velice slibně a přímo navazuje na klasický film ze 70. let. Do města přijíždí nová generace instablogerů, kterou více než zabiják s motorovou pilou vyděsí konfederační vlajka nebo automechanik s pistolí. Úvodní zápletka s vyhozením stařenky z domu není špatná, stejně jako první vraždění a celkový počet mrtvých je rekordní. Je tu i pár zábavných scén, třeba živý přenos masakru v autobuse na Instagram. Objeví se tu i přeživší Sally z originálu, bohužel její linie je neskutečně slabá a zbytečná. Celkově se hned po scéně v autobuse kupí ta nejhorší hororová klišé jedno za druhým: v kritické chvíli se zasekne zbraň, nestartuje auto, není signál, všichni chodí k zabijákovi zásadně po jednom a ještě do jeho domu, když ho mají na mušce, mají nejdřív minutu monolog... zato motorovka, na kterou se 40 let prášilo funguje vždy spolehlivě, i když se s ní hází po zemi a řeže do všech možných materiálů. Navíc Leatherfaceovi v tomto filmu musí být nejméně 65 let, přitom je stále v takové formě, že by mohl závidět i olympijský atlet. Pohybuje se téměř neslyšně, rychle a nečekaně útočí a stejně rychle dokáže zmizet a přežít vlastní smrt, po všech možných zraněních a několika minutách pod hladinou se jen oklepe a je jako nový. Naopak řemeslné zpracování je moc pěkné, spousta originálních a dobře natočených smrtí. Film má také jen něco přes 80 minut, takže není zdlouhavý, přesto by šel ještě tak o 10-15 minut zkrátit. Na jedno zhlédnutí to neurazí, ale nesmíte u toho moc přemýšlet.

Jak je uvedeno v zajímavostech, ve filmu se mluví pouhých 9 minut. Aby se to dalo ospravedlnit, muselo by se těch zbylých 150 (!) dít něco opravdu výjimečného, a to se neděje. Celé ty nekonečné dvě a půl hodiny se tam poloretardované cikáně toulá od jednoho degenerovaného úchyla a násilníka k dalšímu a divák může leda počítat, kolika úchylkami trpí režisér, respektive autor předlohy. Rádobysugestivní scény se odehrávají napůl mimo kameru a když už něco vidíme, hlavní hrdina jen nezúčastněně civí stále stejným prázdným pohledem, takže ani nevíme, co si o tom myslí. Jediný tvor, se kterým po celý film promluví je chromý kůň, potom hodinu a půl ani nezabučí. Přitom by mu v mnoha případech pomohlo, kdyby jen otevřel hubu. Na druhou stranu je to celkem povedené přenesení původní knihy na plátno, ovšem špatné a navíc vylhané knihy. Stejně povrchní a rádoby šokující pohled na válku od autora, který seděl v teple v bohaté rodině a dával průchod svým sexuálním fantaziím.  Podle mediálního humbuku to vypadalo na druhý Schindlerův seznam nebo aspoň Jdi a dívej se, ale tahle úchylná pohádka spíš znevažuje skutečné oběti války a holocaustu.

Snímek má atmosféru a snaží se zprostředkovat hlavní myšlenku, tedy že ani po válce to o moc lepší nebude, ale jinak jsou to spíš nicneříkající postapokalyptické obrazy. I přes utahanost řady scén není ani ten náznak příběhu dotažený do konce.

Nápad dobrý, někteří dětští herci celkem obstojní, jiní slabí. Problémem je příliš krátká stopáž dílů, kdy se nestihne pořádně rozvinout zápletka a rozehrát jednotlivé postavy a už je konec. Chtělo by to alespoň 20-25 minut jako u jiných minisérií. Časem by mohla vzniknout druhá série, asi bych jí dal šanci.

Budu jeden z mála, koho více oslovil americký remake, než originál, i když ani ten není žádná pecka. Ta ospalá atmosféra severských filmů jde mimo mě. Hlavní hrdinové zoufale nesympatičtí a toporní, veškeré ostatní postavy jsou tu pak jen do počtu. Američané umí aspoň syrově zobrazit šikanu a krvavé scény, zde jsou záběry suché a nic neříkající.

Úvodní díl vypadá slibně, i když žádný zázrak, ale šanci tomu dám. Pro pražského diváka neokoukané prostředí i celkem aktuální téma případu. Jen herci mi jako vyšetřovatelé moc nesedí, tým zatím zcela nesehraný a průběh vyšetřování až poněkud úsměvný: snad každý chlap v okolí zmizelé dívky je úchyl, ale pachatel nakonec asi ten nejméně očekávaný. V tomto i v několika dalších dílech je také řada neukončených epizod, kde se v ostatních krimiseriálech aspoň konstatuje "Tenhle je z toho venku".

Lovecraftova díla je těžké číst a ještě těžší zfilmovat, o to více pro španělské tvůrce s očividně dost omezeným rozpočtem. Zvláštní efekty byly dost laciné a děj pro čtenáře povídek předvídatelný, naopak masky rybích lidí a útěk z hotelu byl vydařený, podobně jako ve videohře Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth. Dagon nevyděsí, ale dokáže docela solidně zprostředkovat atmosféru Lovecraftových povídek a za tu odvahu a snahu si aspoň tři hvězdičky zaslouží.