Iveta - Série 1 (2022) (séria)
Snad nám to vyjde
Réžia:
Michal SamirScenár:
Michal SamirKamera:
Martin DoubaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Anna Fialová, Vojtěch Vodochodský, Alena Mihulová, Miroslav Hanuš, Eliška Křenková, Igor Chmela, Jana Boušková, Ondřej Gregor Brzobohatý, Jan Vondráček, Roman Štabrňák, Daniel Kadlec (viac)Obsahy(1)
Recenzie (23)
Stejně jako u předchozích dílů, tak i zde dostaneme absolutně nic neříkající vsuvku s vojákem, kterou bych snad doporučil tvůrcům v nějakém updateu komplet vystřihnout, protože absolutně nezapadá do jakékoliv koncepce zbytku série. Každopádně pro mě je to jediná kaňka na díle, který je z předem jasně určených důvodů nejvíce emotivní, a asi i nejvíce formuje charakter Bartošové pro její působení v showbyznysu. Vidíme, jak taky pomalu vystrukuje růžky, když si i ona se svou čistou a snovou povahou všímá, že v onom duu je ona ta hvězda, a že mužská část se spíš jen veze na vlně jejího úspěchu. V podstatě když vidím takto znázorněnou Bartošovou, tak se nedivim, že si z ní někdo po letech udělal Džambulku. ()
Asi nejlepší díl z této série . Štaidl rozebral píseň Sepéšiho dokonale a při druhé pisni - Červenám, Petr pochopil , že není tahoun jejich dua on . Tak se rozhodl že promysli někde v klidu, jak to bude dál . Když mu ovšem " zdechlo " auto na přejezdu , bylo rozhodnuto . Pohřeb byl dojemný a Iveta se vrací domů . Otec je u vlaku chladný až odtažitý . Prostě dost drsné . Chudák Ivet . Po třech letech volá Láďa a nabízí pomocnou ruku . Tady je ovšem renonc . Iveta sice byla smutná a zdrcená , ale ne tři roky . Po smrti Petra začala zpívat se skupinou Balet , jak si matně vzpomínám . Píseň Hej pane diskžokej , byl hit jěště před rokem 1988 !! A ještě by se tam pár nesrovnalostí našlo . Škoda , že ten třetí díl trochu odflákli ! ()
Pásmo scén odehrávajících se u stolů - stůl u Sepéšiho, stůl u Bartošových, stůl v obýváku Vondráčka, stůl na discotéce atd.... poslední díl podtrhl celou sériii aneb jak natočit něco levnýho i v podmínkách Voyo. A to nemluvím o tom, že poslední díl byl utahaný, nudný a úplně mimo realitu. Štaidl nevolal Bartošové jako uplakané holce, která na roky zalezla k rodičům, ale začal s ní spolupracovat až jako se zlatou slavicí. Tak asi tak je třeba brát seriál dle skutečnosti... hlavně ty od Novy. ()
Během sledování mne napadlo, kdyby to bylo naopak a umřela Iveta, a ne Sepéši, jestli by vznikl seriál jen a jen o Sepéšim? Anyway, tenhle díl už je jen skládačka - z půlky prostě hudební a písničkové klipy (všechny písničky pěkně celé a některé několikrát), psychologie zamrzla v ledu (tatínek pořád nesouhlasí, že sestra chtěla taky zpívat veřejně /a zpívala/, to tady není, psychologie postav se prostě nikam neposunuje, ale co chtít od pohádky andersenovského typu?) a je to jen jízda na jistotu a kapesníček do ruky v závěru. Prostě nakonec je to jen uhlazený marketingový produkt, aby měla pozůstalá rodina po Ivetě o něco větší příjmy. ()
Iveta pálí ostrými, zpěv jí jde, Sepeši začíná tápat a pochybovat o sobě, navíc na lásku k Ivetě kašle. Zklamaná Iveta se ale nedá a snaží se prosadit sama. Následuje všem známý Sepešiho odchod ze světa živých, což Iveta těžce nese a vrací se domů. Díl, který sice mnoho ukazuje, ale ve své podstatě je o ničem. Slabé. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (4)
- Nádraží, ze kterého Iveta (Anna Fialová) odjíždí do Prahy a pak se na něj vrací, je v Lužné u Rakovníka, nikoliv ve Frenštátu pod Radhoštěm, jak by se dalo čekat. Nehledě na to, že proti předpisům vystupuje z vlaku na druhou stranu, než je staniční budova. (jujec)
- Při natáčení písně „Snad jednou najdu průvodce“ byl hned začátek písně (cca čas 45:23) nazpíván špatně – správně má být text: „Málem připadám si ztracená,“ kdežto Anna Fialová (Iveta) si zřejmě popletla začátek druhé a první sloky a nazpívala: „Kolem připadám si ztracená“ (druhá sloka začíná: „Kolem projel pestrý autokar“). Následnou absenci celé sloky za refrénem lze pak pochopit, aby píseň nebyla dlouhá a hlavně aby děj spěl rychleji k textu, o kterém daná pasáž filmu je. (jujec)
- Když hlavní hrdinka zpívá „novinku, kterou ještě nikdo neslyšel“ – píseň „Snad jednou najdu průvodce“, tak si s ní publikum prozpěvuje text, který ale znát nemůže, protože je to první veřejná produkce písně (cca čas 46:40). (jujec)
Reklama