Iveta

Velmi slušně natočené i zahrané, asi se to docela věrně drží i faktů, ale hvězdu dolů musím dát za Křenkovou, která se snad jinak než pr.del tvářit neumí a tady je teda echt. Srovnejte její herectví s herectvím Bouškové, jak nádherně zahraje své milé překvapení, že ta jí podceňovaná Iveta to sólo dala naprosto čistě. Jinak samozřejmě všichni víme, že tatínek měl pravdu a Praha milou dívku semlela tak, až se z toho jednoho dne vydala po kolejích naproti jedoucímu vlaku. Otázka je, jestli a proč se vlastně na to dívat, protože teď to bude pár dílů o vzestupu a Štaidlovi a Gottovi, a pak o sešupu dolů a je otázka, nakolik si domácí hospodyňky, na které je to cíleno, z toho vezmou něco víc. (02.04.2024)

V podstatě jen rekonstrukce dobových televizních záběrů do nové, seriálové podoby. Ze Sepéšiho se dělá až přehnaný perfekcionista (ačkoliv tou lucernou fakt pohnul i tenkrát, původně), Ivetě je smutno, tak telefonuje z cizího telefonu, a Samir opět zparodoval tehdejší moderátory (dělá to i v Soudruzích), kdy se - oproti realitě (jen vzpomeňme třeba Honzu Valu nebo Liškovou) - chovají jak postižení z Bohnic. A tatínek je šťastný i nešťastný, což Hanuš dobře uhrál, ale stejně nedostal moc prostoru. Jinak začínám mít pocit, že seriál je natočen na objednávku Bartošovic rodiny, která chce na Ivetě u teď trhnout co nejvíc, ale dávají si pozor, aby Iveta byla vykreslena správně jako oběť těch šosáků a macho typů v Praze. (09.04.2024)

Během sledování mne napadlo, kdyby to bylo naopak a umřela Iveta, a ne Sepéši, jestli by vznikl seriál jen a jen o Sepéšim? Anyway, tenhle díl už je jen skládačka - z půlky prostě hudební a písničkové klipy (všechny písničky pěkně celé a některé několikrát), psychologie zamrzla v ledu (tatínek pořád nesouhlasí, že sestra chtěla taky zpívat veřejně /a zpívala/, to tady není, psychologie postav se prostě nikam neposunuje, ale co chtít od pohádky andersenovského typu?) a je to jen jízda na jistotu a kapesníček do ruky v závěru. Prostě nakonec je to jen uhlazený marketingový produkt, aby měla pozůstalá rodina po Ivetě o něco větší příjmy. (18.04.2024)

Tvůrcům asi došlo, že už jen pohádkou to neuhrají, a tak nasadili skoro surrealistický vzhled scén, podivné barvy skoro jako z hororu. Jen vedení scénáře nechali stejné, tedy povrchně bleskové (rozuměj jako z deníku Blesk), nepřinášejí nic nového ani objevného. Dokonce zde mají chybu, kdy novinářce v kabelce zazvíní telefon - v roce 1993! (30.04.2024)

Trochu nadsadím, protože při natáčení Svatby upírů jsem byl (a nejen na zámku, ale i v Hořovicích), jakože mladý Hrušínský si krade všechny scény pro sebe, jen Iveta je tady pořád podaná jako taková bezkrevná loutka bez názoru, cíle, směřování, vlastních snah či koníčků (teda kromě chlapů). Docela by mě zajímalo, jestli v ní bylo něco víc, jestli třeba četla nějaké knížky, jestli měla nějaký světonázor (nemyslím rovnou víru, ale i ten Gott třeba věřil určitým konspiračním teoriím - a jako koníček ho bavilo malovat obrazy), jestli ji bavilo něco mimo zpěv. Mimochodem, moje manželka o únosu Ivety nevěděla, přitom mně přišlo, že ve své době šlo o hodně mediálně propírané téma. Jo, a za to nadsazení může také jediná pořádná a skutečná čínská (jakože fakt čínská, ne vietnamská, jihoindická, arabská, thajká apod.) restaurace, která je dodnes v Praze kousek od Pankráce. (30.04.2024)