Národní házená

nejde sice o těžký kalibr formátu Okresního přeboru ale já se bavil.Suchánek - scénarista by sice občas mohl ubrat, protože zrovna on je z těch, který občas nezná tu správnou míru (jako herec hraje vlastně totéž co v partičce - sám sebe), ale i tak je tady hodně situací a hlášek, které mají potenciál stát se klasikou. Na hercích je vidět,že hodně z nich jsou kamarádi i v reálu a ústřední partička si slušně sedla.A i kdyby nic jiného, ukázalo mi to sport o jehož existenci sem neměl tušení...70% (16.04.2022)

Tak tento seriál má fakt baví. Už dlho som nevidel komediálny seriál, ktorý by ma fakt rozosmial. Dobre na kombinované herecké obsadenie, príbehy aktérov a to, že turnaj zasadili do Serede na Slovensko má fakt pobavilo. Tie hlášky ma dostávajú. Je to také prirodzene vtipné a spontánne. Nie je tam cítiť silenost a zároveň je tam taká dedinská prirodzenosť. Výborný projekt. Doporučujem ako oddychovku na rozptýlenie. (19.11.2023)

"Peníze se neválej na zemi. Na rozdíl od vás." Národní házená je dostatečně debilní sport, takže v souběhu s nachmelenejma veteránama bylo zaděláno na slušnou zábavu. Jenže úvod byl slabej. Fórů sice bylo dost, ale většinou nevybroušenejch, takže často padaly pod stůl a mě se pro ně nechtělo ohýbat. Jakmile však na konci třetího dílu sejmul Huga semafor, tak už se to svižně rozjelo do Seredě. Každá návštěva hřiště byla skvělá. Bavil mě konkurz na gólmana, dvojka mlha s převozníkem, strečink plic i Vejprtín Predators. Jen to doporučuju pro větší zábavu sledovat v menším kolektivu s rychlou obsluhou výčepu. A kdyby mi někdo nabídnul podepsanej dres Rudy Weissmann - Sieberta ze Schwechatu, tak si za odměnu může hodit na slepýho Šebestu nebo toho hyperaktivního gólmana z Kolína. Ten mě fakt dostal. (26.05.2022)

Proč si to děláš, máš tohle zapotřebí?? Mumlám si a snažím se přepnout vnitřní jukebox na proboha jakoukoli jinou píseň než “Sny o tygří lady”, což se naštěstí vzápětí podaří a ke ztrátám na životě tedy nedojde. Malé městečko, obyčejní lidé, kteří v devadesátkách zažili svou chvilku slávy v pochybném (sorry) sportu. Stárnou. S počtem ztracených iluzí se šourají životem stále pomaleji, až jednou mají šanci vrátit se na výsluní. Každý za tím vidí jinou příležitost, což je fajn a odráží to, že štěstí někdy leží v úplně obyčejné věci (jako je rychlovarná konvice zum Beispiel :).  Asi nejpřirozenější je role tělocvikáře, postracha všech počítačů (byť zrovna tohle je hodně karikatura), kterého s přehledem ztvárnil Martin Pechlát. Všichni psali, že po třetím díle se to rozjede. Kecali, ale možná jsem měla jen opožděné botanické hodiny, to se může stát. Zkrátka ve finále to bylo z nuly na sto a já tu asi pravidelně budu přehazovat hodnocení mezi 3* na 4*, protože mi tu chybí detailnější možnosti hodnocení. Co mě potěšilo, byly drobnější herecké příležitosti pro ostravskou KSA, Vladislav Georgiev coby adept na gólmana a Josef Kaluža jako Herr Baďura z kraje, vielen Dank! (25.06.2022)

Michal Suchánek, scénárista. Na to, že by mohla tato tři slova ve volném překladu znamenat uspěšný komediální seriál bych si ještě včera nevsadil ani čerstvě vyraženou šestikorunu natož bitcoin. A proto nechodím na ruletu- zase bych to projel. Scénář se totiž s každou další epizodou zvedal z pomyslného dna, aby mi opakovaně způsoboval dobrou náladu, která se mimo jiné projevovala tím, že mě bavili i herci, na něž jsem se původně příliš netěšil. S Jiřím Langmajerem se totiž setkávám tak často, že by se v budoucnu mohlo celé jedno období věnované dějinám českého filmu nazývat obdobím langmajerovským; tady mi ale do role Síry seděl, nestrhával na sebe veškerou pozornost a určitě byl přínosem. Veronika Žilková je taky pořád někde, i když u ní je to hlavně o debilním bulváru, kterému se jeden tak úplně nevyhne, i když se velmi snaží. Ale stejně jako tomu bylo v případě Jiřího Langmajera, byla pro mě překvapivě v pohodě, její postava byla sympatická, podala ji civilně a bez afektu a bavila mě. Takže ve výsledku jsem prostě moc rád, že se podařil český komediální seriál, k němuž se rád vrátím, jsem rád, že se to povedlo Michalu Suchánkovi, kterého jsem hrubě podcenil a hlavně jsem rád, že duo Pechlát/ Neužil nevlezlo do nějaké kraviny. P.S. A ten soundtrack... Věřil jsem, že Arnošta Pátka už nikdy neuslyším, ale musím uznat, že sem jeho songy sedly jako gluteus maximus na hrnec. / Poučení: I když se u něčeho zpočátku nebavíš, zkus vydržet a možná se dočkáš odměny. (19.06.2022)