Veselé Vianoce, pán Lawrence

Já ty filmy ze zajateckých táborů prostě nemám rád. Najdou se sice vyjímky jakou je třeba Spielbergova "Říše slunce" ale to se stane jen občas. Mě tyhle filmy přijdou hrozně zdlouhavý a utahaný. Občas to zachraňují herci jako v případě oskarové klasiky "Most přes řeku Kwai" ale v tomto případě se to nekoná. Herci mi přišli průměrní a jediný kdo se mi vryl do paměti byl Takeshi Kitano jako sadistický dozorce. (27.07.2008)

Tohle je hodně zvláštní film. Ač je natočen převážně asijskými tvůrci, tváří se spíše evropsky. Navíc narozdíl od válečných velkofilmů na téma Japonci versus Amíci či v tomhle případě Britové pojímá děj po svém. Je to něco jako (když to přeženu) Most přes řeku Kwai střižený s Japonským samurajským filmem. Skvěle se tu povedlo zachytit různorodou mentalitu jednotlivých postav od toho asijského hrdého a tradičního pohledu na věc až po ten britský styl života. Právě tenhle střet rozdílných kultur hraje velkou roli a staví tak diváka do role pozorovatele toho, kam jsou jednotlivé postavy schopny dojít. David Bowie je rozhodně dobrej zpěvák, to mu neberu a narozdíl od směšných hereckých partů Britney Spears, Mariah Carey či jiných dalších umí i hodně slušně hrát. Ovšem jeho postava mě zrovna příliš nechytila, snad ani ne pro to ztvárnění, ale spíš pro tu pochopitelnost. A hlavní postava Lawrence? Nemůžu si pomoct, ale neměl jsem stoprocentní pocit že ta postava byla hlavní. Typicky asijská surovost pak drží děj pohromadě. Což je na jednu stranu docela škoda, protože jinak by to byl celkem hodně slušnej film. Takhle váhám mezi objektivními 3mi hvězdičkami a trochu nadsazenými 4mi. No dobře 4 a finito! (11.10.2004)

Nevěděla jsem jak ohodnotit a co napsat o panu Lawrencovi hned po kouknutí, každopádně je to ale velmi zvláštní film z vězeňského prostředí. Především teda kvůli tomu, že nejde o obyčejné vězení a ani nejde o takový ten běžný tábor pro válečné zajatce, protože zajatci a dozorci pochází z výrazně odlišných kultur a podle toho taky vypadá jejich střet. Rezervovaní britové vůbec nedokáží pochopit některé praktiky japonských věznitelů a japonci zase aplikují svoje zásady a zvyky na brity a automaticky od nich čekají jejich dodržování, jak kdyby to měla být i pro ty brity úplně samozřejmá věc a mezi tím vším stojí plukovník Lawrence, který jako jediný z britů umí japonsky a zná obě kultury dobře, jenže jeho snaha o nějaký kompromis je prostě marná. A záhy do tábora přijde i major Jack Celliers, který se odmítá podřídit čemukoli, což vlastně rozjede celý ten hlavní střet filmu. Takhle to možná vypadá jako normální vězeňský film, ale jak to dopadne s Jackem Celliersem a Johnem Lawrencem je tu dost jiné než v těch běžných vězeňských filmech a hlavně docela zvláštní, protože v takovém tom standardním vězeňském filmu jde často o útěk, ale tady je to spíš o tom jak se kdo vypořádá sám se sebou a to ještě v konfrontaci s úplně odlišnou mentalitou japonců, kteří udávají pravidla. Film běží dost takovým poklidným tempem a zaměřuje se spíš na určité scénky a charaktery a vůbec ten způsob vyprávění je spíš východní než západní, i když je to především příběh západních lidí. Každopádně některé ty scénky jsou hrozně působivé a to zvlášť ten konec, který je překvapivě civilní a není tak teatrální, jak by to člověk čekal od nějakého běžného filmu s takovýmhle námětem. Tomu napomáhá dost obsazení filmu, které pěkně sedí k postavám a ti tři hlavní herci, Tom Conti, David Bowie a Takeši Kitano, se dokázali se svými postavami ztotožnit velmi dobřem, což určitě napomohlo působivosti "otce vánoc" a závěru filmu :). Takže zábava, ale náročná na vcítění se do děje, protože je to stejně nepřístupné jako vzájemný vztah britů a japonců v tomto filmu. (19.04.2011)

Tři hvězdy za Bowieho a vynikající námět. Jinak jde o dost divně, záběr od záběru, natočený film – Ošima se držel „roviny M*A*S*H“ – přičemž smysl pro humor není nahrazen ani autenticitou snímání, ani čímkoliv jiným. Furyo nechce být věrným portrétem zajateckého tábora, ale není ve svém celku ani halucinací a i z rituálu má jen okamžiky. Scény jako „zajatci vycházejí z polní nemocnice“ anebo „zajatci v podvečer zpívají hymnus“ jsou doplňovány zjevnými nešikovnostmi dramaturgie, jako když v epilogu Lawrence přijde za Harou do cely smrti, přátelsky zavzpomínají na „stará dobrá léta“ (a „vánoce“) v táboře, kamera záběr seshora a Lawrence opět odchází – úplně bez invence, plní pouze funkci „co se vlastně stalo s postavami“… Navíc – oproti Bowiemu se mi projev Toma Contiho jako Lawrence fakt nelíbil – takové papučové anglo-americké nic; Alan Alda hadr. Film tím způsobem „záběr od záběru“ hodně trpí – a nudí… Proč to Ošima točil? Vypadá to jako by si někde v notýsku odškrtával povinné scény. Stín nudy leží pak i na lepších stránkách filmu – na synťákové hudbě z osmdesátek (ta to posunuje z žánru historického filmu směrem k postmoderně), na některých Bowieho extempore (kytkojed) a retrospektivách, ale především na fantastických scénách s filtry. Sám jsem to shlédnul zejména kvůli v Strach a chvění citované poslední táborové scéně a ta opravdu stojí za to! – kdyby si Ošima uvědomil, že tohle není pepř na pečínce, ale pečínka sama, mohlo to vypadat jinak. (24.08.2011)