Veselé Vianoce, pán Lawrence

Nevěděla jsem jak ohodnotit a co napsat o panu Lawrencovi hned po kouknutí, každopádně je to ale velmi zvláštní film z vězeňského prostředí. Především teda kvůli tomu, že nejde o obyčejné vězení a ani nejde o takový ten běžný tábor pro válečné zajatce, protože zajatci a dozorci pochází z výrazně odlišných kultur a podle toho taky vypadá jejich střet. Rezervovaní britové vůbec nedokáží pochopit některé praktiky japonských věznitelů a japonci zase aplikují svoje zásady a zvyky na brity a automaticky od nich čekají jejich dodržování, jak kdyby to měla být i pro ty brity úplně samozřejmá věc a mezi tím vším stojí plukovník Lawrence, který jako jediný z britů umí japonsky a zná obě kultury dobře, jenže jeho snaha o nějaký kompromis je prostě marná. A záhy do tábora přijde i major Jack Celliers, který se odmítá podřídit čemukoli, což vlastně rozjede celý ten hlavní střet filmu. Takhle to možná vypadá jako normální vězeňský film, ale jak to dopadne s Jackem Celliersem a Johnem Lawrencem je tu dost jiné než v těch běžných vězeňských filmech a hlavně docela zvláštní, protože v takovém tom standardním vězeňském filmu jde často o útěk, ale tady je to spíš o tom jak se kdo vypořádá sám se sebou a to ještě v konfrontaci s úplně odlišnou mentalitou japonců, kteří udávají pravidla. Film běží dost takovým poklidným tempem a zaměřuje se spíš na určité scénky a charaktery a vůbec ten způsob vyprávění je spíš východní než západní, i když je to především příběh západních lidí. Každopádně některé ty scénky jsou hrozně působivé a to zvlášť ten konec, který je překvapivě civilní a není tak teatrální, jak by to člověk čekal od nějakého běžného filmu s takovýmhle námětem. Tomu napomáhá dost obsazení filmu, které pěkně sedí k postavám a ti tři hlavní herci, Tom Conti, David Bowie a Takeši Kitano, se dokázali se svými postavami ztotožnit velmi dobřem, což určitě napomohlo působivosti "otce vánoc" a závěru filmu :). Takže zábava, ale náročná na vcítění se do děje, protože je to stejně nepřístupné jako vzájemný vztah britů a japonců v tomto filmu. (19.04.2011)

David Bowie v čosi nie viac ako vedľajšej úlohe filmu, ktorý sprostredkuje pocit stretu dvoch národov v pomerne civilnej forme. Občas mi to prišlo malinko uletené, pretože sa ,,nadradený´´ Japončíci správali ako blbci a nie ako niekto, kto vedie zajatecký tábor s vyše 600 osobami. Z druhej strany mi prišla scéna zo Celliersovej mladosti ako zbytočná a iba narúšala plynulý chod, už aj tak pomalého filmu. Mal som však tú možnosť zhliadnuť kinematografické dielo, ktoré zanechalo určite nie malú známku v dejinách. (14.05.2024)

To, že ide o koprodukčný film a scenár písali muži z oboch kultúrne rozdielnych svetov bol určite umelecký zámer. Film režíroval Óšima a je dobre, že nenadržiaval svojim a snažil sa byť pomerne objektívny. Možno bol k svojim viac kritický ako by divák očakával. Veselé Vianoce obsahujú niekoľko silných, kvalitne nakrútených a perfektne zahraných scén, len mi tu chýbalo viac tej špinavosti, postavy nemuseli byť skoro vždy oholení na detskú prdelku. Nižšie hodnotenie udeľujem skôr kvôli tomu, že som v poslednej dobe videl napríklad Stalag 17 a niektoré iné filmy z druhej svetovej vojny, ktoré ma bavili o niečo viac. Pokiaľ milujete scény harakiri, tento film si nesmiete nechať ujsť. 70% (17.11.2023)

Tři hvězdy za Bowieho a vynikající námět. Jinak jde o dost divně, záběr od záběru, natočený film – Ošima se držel „roviny M*A*S*H“ – přičemž smysl pro humor není nahrazen ani autenticitou snímání, ani čímkoliv jiným. Furyo nechce být věrným portrétem zajateckého tábora, ale není ve svém celku ani halucinací a i z rituálu má jen okamžiky. Scény jako „zajatci vycházejí z polní nemocnice“ anebo „zajatci v podvečer zpívají hymnus“ jsou doplňovány zjevnými nešikovnostmi dramaturgie, jako když v epilogu Lawrence přijde za Harou do cely smrti, přátelsky zavzpomínají na „stará dobrá léta“ (a „vánoce“) v táboře, kamera záběr seshora a Lawrence opět odchází – úplně bez invence, plní pouze funkci „co se vlastně stalo s postavami“… Navíc – oproti Bowiemu se mi projev Toma Contiho jako Lawrence fakt nelíbil – takové papučové anglo-americké nic; Alan Alda hadr. Film tím způsobem „záběr od záběru“ hodně trpí – a nudí… Proč to Ošima točil? Vypadá to jako by si někde v notýsku odškrtával povinné scény. Stín nudy leží pak i na lepších stránkách filmu – na synťákové hudbě z osmdesátek (ta to posunuje z žánru historického filmu směrem k postmoderně), na některých Bowieho extempore (kytkojed) a retrospektivách, ale především na fantastických scénách s filtry. Sám jsem to shlédnul zejména kvůli v Strach a chvění citované poslední táborové scéně a ta opravdu stojí za to! – kdyby si Ošima uvědomil, že tohle není pepř na pečínce, ale pečínka sama, mohlo to vypadat jinak. (24.08.2011)

Konečně jedno vícevýznamové zpracování příběhu z japonských zajateckých táborů: nestranné znázornění střetu kultur, těch nejodlišnějších, jaké si dovedeme představit, kde je ta britská pochopitelně postavena do situace těžší, ba nejkrajnější možné, jež jí přesto, anebo právě proto, pomáhá neztrácet tvář, držet krok, a dokonce vyvolávat pochyby v jinak kamenných a o své pravdě přesvědčených tváří reprezentantů kultury druhé, která dříve nemohla pochopit Evropanům základní pud sebezáchovy a individualistické principy stavěné na stejnou či vyšší úroveň s prospěchem společnosti. (10.10.2004)