Chainsaw Man

Třikrát sláva! Po ohromném sebezapření a nechuti jsem se dokopal a dokoukal tento „klenot“ až do 12. dílu, tedy konce první série. Většina to tu hodnotí jako něco úžasného, až nepředstavitelného, tak je čas se opět postavit do opozice a narovinu říct, proč si to absolutně nemyslím. Ze všeho nejvíc mi asi vadila jednodimenzionálnost postav. Štval mě jak primitivní titulní Denji, tak vymletá démonka Power. Uznám jim akorát jejich laxní přístup k věci a ignoraci založenou na tom, že dokud z něčeho budou benefitovat, stačí jim to a nějaké city, či lítost jim vůbec nic neříkají. A ne proto, že by chtěli být cíleně zlí, ale protože to je jejich přirozená nátura. Makima mi taky zvlášť nesedla, projevila se stejně až později. A když už jsem myslel, že horší to být nemůže, objevila se mezi lovci démonů extrémně otravná, ukňouraná, psychotická blbka. Nevím, co mezi nimi takový degeš pohledával. Nejkloudnější charakter, který bych si mezi tím panoptikem neochvějné demence našel, je Aki. Ze začátku jsem ho rád neměl, ale na rozdíl třeba od dvou úhlavních primitivů projevil nějakou snahu o představení alespoň špičky ledovce celkem zajímavého a prokresleného charakteru. Zbytek se vlastně ani nemusel pomalu představovat vzhledem k tomu, co se událo v pozdějších epizodách a co další rozvíjení nikterak hlubokých příběhů doslova zařízlo. A nově příchozí, kteří by bývali mohli být zajímavější než celý zbytek (přesílený lovec, skupina démonů) už nestihli dostat prostor, protože 12 epizod nestačilo. Příběh samotný, svět a jeho budování stálo za starou bačkoru. Když už se objevil nějaký démon, akorát blbě kecal a než stihl konat, dostal motorovkou po hubě a dějiště bylo v mžiku plné jeho vnitřností. Žádný z nich nevzbuzoval hrůzu, nepůsobil zvlášť nebezpečně, takže i část o lovcích uvízlých ve smyčce jednoho patra hotelu, kterou mimochodem považuju za to nejzajímavější, co celá série nabídla, přišla poměrně rychle vniveč. Soubojů zde nakonec bylo obecně poskrovnu, napočítal bych je na prstech jedné ruky, a málokterý měl skutečnou váhu. Atmosféra prakticky nulová a ve spojení s mou neochotou si ke komukoliv udělat vztah ani případné smrti nevyzněly tak silně, jak by měly. V čem ovšem série excelovala je v detailech některých situací. Jakmile jsem přistoupil na hloupý příběh, přestal brát seriál jakkoliv vážně a začal se jím čistě bavit, zavděčily se mi absurdní sekvence, jako když si třeba hrdina šel uprostřed svízelného problému s démony v klidu zdřímnout, nebo došlo ke kontroverznímu polibku završenému předáním nálože zvratků. Ať to byly nechutné, smyslné, atmosférické, či jiné momenty, všechny působily vytrženě z toho všeho okolo a prezentovaly témata, která se v typických shounen a jinak akčně zaměřených sériích normálně nedějí a neřeší. Ale to by byly fakt jen malé světlé momenty, které jsem ochoten uznat a přihlédnout na ně. Zbytek pro mě byl jen plytkou, nezajímavou změtí bez napětí a snahy se něčemu pořádně věnovat. Už jen ten svět plný démonů nabízí náhledy na to, jak se takový člověk jedním stane, či s ním uzavře kontrakt. Skoro nic z toho neukázal a nepřiblížil (jestli manga jo, to netuším). Když se posunu k tomu, co série opravdu dokázala na 10/10, možná i 11/10, tak své vizuální pojetí. To se dá srovnávat svým smyslem pro detail a ladnou animaci třeba takovým Shinkaiovkám. Na televizní sérii exkluzivní nádhera, kterou jsem si užíval každou minutu, byť vynikla spíš v těch klidnějších a pomalejších částech (nezapomenutelná Akiho ranní rutina). Hodně se zde využívalo i 3DCGI, které bylo ale natolik dobře udělané, že ani v nejmenším nevadilo a až na pár detailů se úžasně propojilo s klasickou 2D animací. Proti tomu CGI v adaptaci NieR Automaty vychází jako naprostý a zavrženíhodný odpad. MAPPA tohle zkrátka umí dělat na jedničku, viz Útok titánů. Uměleckou třešničkou bylo pojetí endingů, každý byl úplně jiný a konkrétně z toho retro osmdesátkového jsem si doslova v hlavě poslintával. Chainsaw Man zkrátka na poli vizuálu překonal sám sebe a neváhal bych ho doporučit už jen pro tuto jeho stránku. Po dvou epizodách mě nepřesvědčil, po čtyřech jsem ho nesnášel a až po šesti jsem si našel svůj způsob, jak si ho aspoň trochu užít, i když jsem byl po celých dvanácti rád, že to už mám za sebou. Jestli si dám nášup a kouknu i na druhou sérii (pokud bude), o tom ještě hodně pouvažuju. (27.01.2023) (menej) (viac)

Po zhlédnutí čtvrtého dílu musím konstatovat, že prakticky odmítám tento seriál sledovat dál. První epizoda se mi zdála celkem zajímavá, ale s dalšími nadcházejícími jsem nacházel věci, které mi na tom prostě nesednou a doslova mě odpuzují. Postavy mi vyloženě lezou na nervy. Ať už je to primitivní divoch Denji, otravná Power, nebo ta nečitelná podivínská Makima. Jediný, kdo by mi až tolik nevadil, je Aki, který mi přišel z toho úvodního portfolia nerozumnější. Ale jinak hrůza, absolutní nesympatie z mé strany a neochota si kohokoliv oblíbit. Akce, kterou tu všichni chválí a vynáší do oblak, prvoplánová a stupidní jako z nějakého řadového superhrdinského eposu. Ničení zázračně okamžitě evakuovaných měst a dementní démoni, kteří místo toho, aby raději drželi jazyk za zuby a konali (čekal jsem, že si třeba ten netopýrák aspoň uždíbne nějakého toho školáka, jen pro efekt), akorát blbě kecali a propadali v absolutní sebeparodii bez špetky hrůzy, jakou by v divákovi měli správně vzbouzet. Ve spojení se superschopnostmi hlavních postav se stali groteskním terčem téměř okamžité eliminace, obohacené o nějaké to zdržování a hraní na to, jakože jde o život, ačkoliv se pak přihnala třeba obří liška a na takovém hnusákovi si okamžitě a bez vzdoru smlsla. A vůbec, fialová krev a nějaké ty vnitřnosti připomínající jakýsi biologický tentononc mají být to výtečné gore, ta alfa a omega celého díla? Ale prosímvás. Co je mi spíš odporné je důraz na občas až moc graficky vyobrazené a zbytečné zabíjení zvířat. Proč? Porcování lidí už není v módě, nebo je autor jen sadista-začátečník? (Ano, pořád bych radši viděl klasický školní oběd, než španělského ptáčka.) Nelíbí se mi to, není mi to sympatické, sledování ve mně vzbuzovalo spíš odpor a averzi. A to nejsem žádný čajíček - zbožňuju kupříkladu Gantz, který je taky plný bizáru a krutosti, ale aspoň si na nic nehraje, bere se trochu vážně a tamější entity mají ten správný šmrnc (aspoň do poloviny mangy určitě). Jistě, hodnotím teď s pachutí na jazyku po 4. epizodě. Ano, je možné, že od 5. výš se vše třeba zlepší a já tak přicházím o titul století. Ale 4 epizody mi na první dojmy přijdou dost a většinou se témata v nich představená dál akorát rozvíjí a nějak zvlášť v samotném jádře nelepší. Nevěřím v zázraky a necítím se na to zjišťovat, jestli mi dalších 8 epizod předvede něco, co mi za to byť jen trochu mohlo stát. I když... jedna taková věc by to možná být mohla - animace, kterou zde považuju za to nejúžasnější, co jsem za poslední dobu v konzumní TV sérii viděl. Výtečné detaily, ladný pohyb, do toho celkem pěkně zakomponované a nenásilné CGI, které třeba to představené v NieR Automatě s přehledem zadupává hluboko do země. Ale o vizuálu to není, za mě rozhodně ne. Za tento komentář mě můžete nenávidět, nebo mě přesvědčit o opaku a tím si taky zahrát na takového hrdinu, který bude hájit blaho kvalitních anime titulů a eliminovat zlé démony, kteří bezostyšně vrhají jednou hvězdou a někoho tím i občas zasáhnou. Je to na vás... /// Epilog: Tak mi to všechno vrtalo hlavou a lezlo na nervy, že jsem se rozhodl své tvrzení prolomit a zkusit koukat dál. To by člověk nevěřil, co se z toho všeho nakonec vyklubalo... (26.01.2023) (menej) (viac)