Oscar Wilde

Každému, co jeho jest. Jedinečným, neopakovatelným, svým citem nechejme se vést. V lásce je dovoleno vše. Nevysvětlitelné emoce cest. Ona nehrbí hřbet, nezná hranic, nedrží se tradic, nelpí na konvencích, na pravidlech. Tajné vášně, lákavou rozkoš chovat, však jen v nitru, publikum není třeba. Výtečný Jude Law - Apollón vytepaný ze zlata, zosobněná sladkost, sluncem protkaná líbeznost, čirý světský hřích, božské dítko, pozemsky vztekající se plavovlasé kvítko. Nepředstírající oddanost ducha romantické ztepilosti mravních dispozic. "Zakázaná" lidská slavnost, na níž ještě nebyla připravena společnost. (27.05.2016)

Miluju Oscara Wildea a jeho knihy popřípadě divadelní hry. Tento jeho biografický snímek mne ohromil. Na druhou stranu mě, ale celkem zamrzelo, že zde dali minimum z jeho spisovatelského života a zaměřili se na jeho milostný vztah "Oscar a Bosie". (a předtím na pár "jeho" chlapců) Stephen Fry exceloval ->podoba Wildea tu byla, dokonce jsem to věřil i Jude Lawovi, který se tak vžil do role homosexuálního Bosieho, až to trochu děsilo. (02.10.2009)

Osobnost a kontroverzní život Oscara Wildea jsou jistě vděčným námětem pro film, bohužel zde tvůrci utápí slibné téma v nevzrušivé šedi bez špetky originality, které snímek staví do dlouhé řady podobných, průměrných životopisných počinů. Nedostatek invence zamrzí o to více, oč kvalitnější se tu sešlo herecké seskupení v čele s Jude Lawem a především s vynikajícím Stephenem Frayem. Jeho obsazení je velmi logické, skutečně stěží si dovedu představit herce, který by měl k charakteru slavného dramatika tak blízko. Nemyslím tím jen stejnou sexuální orientaci, ale i podobnou auru duchaplnosti a inteligence v kulturních kruzích své doby. (03.10.2013)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)

Oscar Wilde určitě patří mezi nejznámější (nejen) britské spisovatele. To se však z tohoto filmu nedozvíte. Zato se dozvíme, že Oskárek byl teplej jak dobře uvařená brambora a i když měl doma ženu a děti, muže střídal s gustem neřízené nymfomanky v nejlepších letech. Mě osobně dost vadilo, že se snímek zaměřil jen na tuto část jeho osobnosti a dvouhodinnové sledování nahých zadků Michaela Sheena a Judea Lawa mi nepřineslo nic objevného nebo snad dokonce zajímavého. A to, že se Wilde zkouší obhajovat mu nesežeru. Prostě byl prase a basta. P.S: Všem vášnivým čtenářům se omlouvám. (24.03.2009)