Mnichov: Na prahu války

Můžu pochválit exteriéry i interiéry, natočeno to bylo velmi pěkně, ale stálo mi to za víc jak dvě hodiny času? Neřekl bych. S tím, že nás Britové a Francouzi svého času použili jako tribut pro jednoho z největších zmrdů v dějinách, bych se se zaťatými zuby smířil, ale to, co předvedli tvůrci tohoto snímku, mohu nazvat jedině ostudou. Británie a Francie se po Velké válce staly strážci evropské demokracie a v této roli hanebně selhaly. Ne, nejen v osmatřicátém, začalo to neustálými ústupky při porušování Versaillské smlouvy, což vlastně vedlo k jejímu úplnému zašlapání do země, pak se mlčelo při anšlusu Rakouska, a ve finále byly herr Hitlerovi darovány Sudety. Neville Chamberlain vyšel z jednání s Führerem jako úplný idiot, ale tvůrci filmu dokázali i z jeho zbabělosti, samolibosti a nedostatku soudnosti udělat jednu velkou přednost během jediného dialogu v letadle. "Stojíme za Čechy!", to bylo jako co? Kam se tvůrcům zatoulal fakt, že v té době ještě rok existovalo Československo? Kromě toho se jako již tradičně nepodařil Hitler. Kurňa, vždyť i u nás umí filmaři vystřihnout luxusního Jonáka, tak kde je problém? Duce dopadl podobně, Chamberlain byl ovšem dokonalý. Největším hnusem byl ovšem fakt, že se touto záležitostí Britové dokázali obdivně poplácat po zádech, přestože všichni vědí, kam to celé vedlo. I když.... Možná nevědí, lidé často zapomínají, případně využívají svou selektivní paměť. / Poučení: Kéž by nějaké bylo, ale lidé jsou zjevně nepoučitelní. (30.03.2024)

Film zachytávajúci „diplomatické“ pozadie „jednania“ medzi Veľkou Britániou a Nemeckom, alebo spíš medzi Nevillom Chamberlainom a Adolfom Hitlerom, o zabránenie vypuknutia ďalšej veľkej vojny. Pre mier Chamberlain obetoval všetko (hlavne to, čo on sám nevlastnil), medzi inými (zo začiatku) aj časť Československa. Celý film, i so svojimi hereckými postavami, pomerné suché, bez väčšieho kúska napätia. Jeremy Irons hrá sebavedomo, ale zázraky v tomto prípade nevie spraviť ani on. Nejaký vývoj charakteru, avšak predpokladateľný, je možné sledovať u postavy Paula von Hartmanna. Osobné hodnotenie: 64% (**) (04.03.2022)

Myslel jsem, že bude větší problém líčení domácí protihitlerovské opozice, ale koukám, že víc vadil výklad smyslu Mnichovského diktátu. Já s tím problém neměl, protože takhle to proběhlo a takhle si to zdůvodňovali. Sporné může být až tvrzení před závěrečnými titulky, nicméně jsou tam zmíněny i jak kritika Chamberlaina, tak jeho následná rezignace. Filmu dost ubíralo na napětí, že všichni víme, jak to dopadlo. Nicméně jsem nakonec ocenil, co mi zpočátku vadilo - jasné a pompézní obrazy jakoby navozovaly atmosféru, že elity si při takovém blahobytu nedokázaly připustit, že stojí na pokraji války. Líbily se mi výkony všech hlavních herců (vč. Matthese jako uměřeného Hitlera), ocenil jsem zvláště kontrast mezi zkušenostmi (Chamberlain) a dlouhodobými vizemi (Hitler ji prostě měl, jakkoli zvrácenou) a prudkým mládím (třebaže v tomto případě bylo i za to prozíravější). A tam ještě kontrast mezi klidnějším a už usazeným Britem a vyděšeným svobodným Němcem. Hodně se mi ale nelíbilo, že nakonec postavili vedle sebe britskou a německou naději, dokonce s patřičně romantickým osvětlením (o co působivější byla Britova předtucha letecké bitvy o Británii). // 70% // P. S.: Možná mi ten stále přezíravý pohled Západu nevadil, protože v současnosti se my jako jeho součást chováme podobně: bez účasti dotčené země (Ukrajiny) jednáme s agresorem (Ruskem) o anexi jejího území, abychom odvrátili válku. A taky mu přikyvujeme, že podobně jako tehdy Sudety, teď východ Ukrajiny a Krym jsou stejně většinově ruské (Sudety tehdy německé) a byly staletí součástí jeho impéria. (30.01.2022)

Z hlediska udržení napětí a epiky se film jeví v pořádku, ale skoro všechny hlavní linky jsou v něm směšně filmově přepísknuté. Jako by byl celý příběh poskládaný z nesourodých scének, které se na různých místech v různých časech odehrály, a nyní je potřeba předvést je s důkladným přednesem před tabulí. A ten premiant u katedry, to je vystresovaná malá rybička, která se všeho bojí, nikdy nic nezažila, dostala sice ve svém akváriu důležitou funkci, ale nejspíš protekčně, protože nezvládá ani základy komunikace se svými nejbližšími a vůbec tak nějak leží stále mezi svou postavou a strachem ze zkoušení… Člověk neví, jestli je větší problém na straně scénáristy, nebo herců, ti se však zdají být, s výjimkou toporného a stále stejného George MacKay, ve skvělé formě… Chamberlain byl politik, nikoli romantický dobrák od kosti, který chtěl spasit svět, ale snahu o jistou restauraci a poctu mezi všemi těmi nechutnými Churchilly si nakonec určitě zaslouží, stejně tak jako Munich – The Edge of War si zaslouží své místo mezi snímky o WW2. V každém případě je jedním z relativně slušně řemeslně odvedených podnětů k přemýšlení. (07.06.2022)

Komentář k filmu by bylo dobré začít (omlouvám se, poněkud obsáhlejší) exkurzí do dobové geopolitiky. Za vznik Československa v žádném případě nevděčíme Velké Británii, nýbrž politickému idealismu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona a jeho představě o sebeurčení národů a snaze Francie obklíčit Německo spojeneckými státy, které mu znemožní pomýšlet na odvetu. Britové želeli rozpadu Rakouska-Uherska, které považovali za ideální útvar k udržení pořádku ve střední Evropě. Byli dědičnou monarchií a český nacionalismus házeli do stejného soudku problematických malých nárůdků, jako byli Irové, kteří jim tehdy těžce zatápěli. Civilizace pro ně končila v Berlíně a Vídni, o situaci ve střední Evropě se nezajímali a veškerou energii směřovali k udržení své rozlehlé koloniální říše. Ta se už tehdy dostávala do problémů, leckde vznikala národní separatistická hnutí a správa říše si žádala stále větší prostředky. Ve východní Asii hrozil vzestup Japonska. Britové a speciálně Chamberlain dlouhou dobu považovali nacismus jen za výhonek autoritářského nacionalismu, který tehdy konec konců v Evropě dominoval, a jeho revoluční radikalismus nedokázali předvídat. Britové nikoho nezradili, protože s námi narozdíl od Francie neměli uzavřenou spojeneckou smlouvu. Rozhodovat o cizích hranicích jim nedělalo žádné potíže (o nás bez nás), byli na to jako imperiální velmoc zvyklí. Ten, kdo zklamal, byla francouzská vláda, ale Francouzi ve 30. letech procházeli vleklou krizí a Daladier si spočítal, že bez pomoci Británie to nedá. A tak, i když si strategický rozměr porážky při obětování Československa spočítal, neviděl jiné východisko než se k Británii přidat. Film sám je studený jak psí čumák a leckde mu schází napětí, které by při špinážním dramatu člověk očekával. O nešťastné volbě obsazení postavy Adolfa Hitlera psali už mnozí. Hitler byl tehdy na vrcholu popularity i svých fyzických a duševních sil a s tím upírem Nosferatu, který nám předkládá snímek, neměl nic společného. Typově přesný je naopak Jeremy Irons v roli Chamberlaina, ale obávám se, že to je jediné, co divákům z dlouhodobého hlediska utkví v paměti. Osobně nemám rád, když se v realisticky tvářícím historickém dramatu objevují pitomosti typu útoku esesáka na člena britské diplomatické mise na vrcholném setkání při mnichovské konferenci, kam se soustředila pozornost světové veřejnosti. Ten by mohl považovat za obrovské štěstí, pokud by skončil pouze v koncentráku a nikoliv rovnou před popravčí četou. Celkový dojem: 55 %. (23.02.2022)