Réžia:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrajú:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (viac)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (62)
Se divím, že film nemá červený čtvereček...Pro mě nadprůměr. Až na závěr filmu s kterým si tvůrci jakoby nevěděli rady. Jinak velice dobře napsané postavy, hezky rozvinutá zápletka, zajimavé prostředí i doba. Film je natočen dle knihy Pavla Kohouta, která vyšla v roce 1989. Což je dle mého nejvíce opomíjený český spisovatel a dramatik. ()
Gestapácká rodinka v podání idealistického vůdce Terezína Borise Rösnera, pečující matky Zlaty Adamovské i válkou nedotčené Ester Geislerové se výborně doplňovala, Kontrast gestapácké dcerunky a maďarské Židovky znásoben scénami s kusem chleba či kusem dortu. Film mě nadchl, kniha uchvátila. Na malém prostoru skvěle propracovány charaktery postav. ()
"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen ()
Mělo to být asi strašně mrazivé drama... hm, asi těžko... celou dobu tam akorát pobíhají děsně legrační a uřvaní esesáci v čele s obzvláště bezcitným Zachem, do toho ta primabalerína (což o to, tancuje hezky) háže pohledy, za jaké by se nemusela stydět herečka z venezuelské telenovely v 11 dopoledne a vrcholem všeho je nejmladší Geislerka, která má být asi tak jako nevinně naivní, přitom je celou dobu jenom úplně blbá... Snad jenom dvě věci zvedají tuhle fušeřinu - Rösnerovo charisma a pak zajímavá předloha, která mě donutila dodívat se až do konce. ()
Rozhodně zajímavý film. Boris Rösner působil dost uvěřitelně, stejně tak Ester (dalši role dcery nacistického otce). Ale nejvíc zajímavá mi přišla role Romana Zacha, který zde solidně zahrál mladého nacistického důstojníka (já se v těch hodnostech nevyznám). Příběh docela napínavý a ten konec byl moc hezký (nemyslím to nějak cynicky; ten balet mladé, nevinné a talentované židovské dívky na božím/nebeském pódiu byl opravdu krásný a divák ho pochopil i beze slov). Jak tak koukám, asi budu patřit mezi tu hrstku, co tento film nevidí jen jako průměr, ale to nevadí, stejně hodnotím 4*. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (2)
- Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
- Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)
Reklama