Hodina tance a lásky

Sám o sobě,závěr by samotný stačil na 5 *. Přiznám se, když jsem film před hodně dávnými časy viděla poprvé, byla jsem z něho daleko více unesena. Když ho vidím dnes, tak mi na něm hrozně vadí jedna věc, prostě nemám ráda, když by postavy měly mluvit německy a jediné co je tam německé je pozdrav vůdci, prostě čeština tomu ubírá na dramatičnosti, to samé v písni o Rudé růži, nechápu, proč je ta píseň česky, protože česky to prostě zní hrozně měkce. (17.01.2014)

Vynikající drama jednoho dne, který pro nacistické impérium znamenal jeho definitivní konec. Precizně vyvedený Kohoutův a Mašínové scénář rozehrává nebezpečnou šachovou partii lidských příběhů, v nichž jako by neexistovala šance na přežití. Karty byly rozdány a dějiny zastavit nelze. Herecké výkony v hlavních (uhrančivý Boris Rösner) i vedlejších (mimořádná Zdena Studénková) rolích, vystupující nad rámec standardních povinností před kamerou, zde dosahují zaslouženého úspěchu a dávají bez nejmenšího zaváhání tušit, že náhoda skutečně přeje připraveným. Škoda, že tak výjimečný námět zůstal uvězněn jen v televizních kulisách. V případě Polesného filmu tím přicházíme o víc. (10.08.2014)

Rozhodně zajímavý film. Boris Rösner působil dost uvěřitelně, stejně tak Ester (dalši role dcery nacistického otce). Ale nejvíc zajímavá mi přišla role Romana Zacha, který zde solidně zahrál mladého nacistického důstojníka (já se v těch hodnostech nevyznám). Příběh docela napínavý a ten konec byl moc hezký (nemyslím to nějak cynicky; ten balet mladé, nevinné a talentované židovské dívky na božím/nebeském pódiu byl opravdu krásný a divák ho pochopil i beze slov). Jak tak koukám, asi budu patřit mezi tu hrstku, co tento film nevidí jen jako průměr, ale to nevadí, stejně hodnotím 4*. (15.07.2008)

Věhlasní autoři sice vytvořili dílko v mnohém silně nadprůměrné, ovšem na druhé straně tak okatě televizní i se všemi těmi tv neduhy, že to až přímo bilo do tváře. Rösner nezklamal ani trošičku, Novotný odehrál svůj pravidelně vysoký standard, až překvapivě dobrá byla Studénková včetně její emotivně laděné písně "Růže, růže, růžičko" a velké plus rozhodně zaslouží baleťanda Holánková, která působila velmi přesvědčivě. Sečteno, podtrženo, slušný průměr. (30.01.2021)

"Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni..." Hodina tance a lásky je příliš dokonalá na to, aby byla pouze televizním filmem. O tom jsem se znovu přesvědčila na 26. Finále za přítomnosti autorky Jeleny Mašínové a moderátora Jana Lukeše. A ačkoli na jinou tvorbu Pavla Kohouta nahlížím skrz prsty, tady věřím v Jelenu a Viktora Polesného. Dokonalost rozvrstvení mnohačetných vrstev příběhů a motivů odehrávajících se během jediného dne 6. 6. 1944 mě opakovaně dokáže zaujmout, rozvášnit, ale vyprávění také apeluje na obecná poučení z krizové (válečné) situace a stává se lepší freskou na téma rozkladu dekadence lepší společnosti Třetí říše, nežli Viscontiho Soumrak bohů. Skvostná a nadoblačná je Zdena Studenková jako Monika, bývalá umělkyně, která přednesem Goetha interpretuje veškerou závrať z panství, které se neodvratně přiblížilo svému konci. Vynikající jsou ostatně všechny ženské postavy, ať už matka s dcerou Adamovské a Geislerové nebo jejich elitní mužské protějšky v čele s Rösnerem a Zachem. Mohu jen zatleskat tak, aby to dolehlo až k uším maďarského Královského baletu. #finaleplzen (18.02.2009)