Réžia:
Viktor PolesnýKamera:
Josef ŠpeldaHrajú:
Boris Rösner, Zlata Adamovská, Roman Zach, Ester Geislerová, Jan Novotný, Tomáš Valík, Zdena Studenková, Jan Vlasák, Pavel Nový, Zdeněk Dušek, Lucie Horáková, Jitka Ježková, Vladimír Marek (viac)Obsahy(1)
Dospívající Kristina Kleinburgerová, dcera velitele pevnosti koncentračního tábora, přijíždí z bombardovaného Berlína za svými rodiči, jejichž život pro ni představuje svět harmonie a klidu. Rodiče se pokusí její iluze ještě upevnit hodinami baletu, kterými ji má provázet bývala maďarská primabalerína. V jediném dni se tak vzdor záměrům a plánům otce, typického německého důstojníka, hroutí Kristininy představy a iluze o společnosti rodičů a jistotách domova a celá zvrácenost a zrůdnost německého válečného a totalitního mechanismu před ní vystupuje s tragickou neúprosností i s ozvěnou blížícího se konce války. Příběh, místo a postavy filmu jsou smyšlené, pouze tragika osudů je skutečná. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (62)
V jediném dni se odkryje zrůdnost fašismu i zvrácenost světa rodičů v příběhu dospívající německé dívky....... Scénář : Pavel Kohout, Jelena Mašínová a Viktor Polesný. Kamera : Josef Špelda. Námět - Pavel Kohout. Psychologický snímek o dívce, která odhaluje, co její táta dělal během druhé světové války. Námět i scénář je povedený, kamera někdy hapruje a herecké výkony jsou polovičaté. Zvlášť Boris Rösner někdy působý dojmen, že se jen veze. ()
Myslím, že zas takový propadák to není, vždyť se jedná o televizní projekt, a ty bychom měli většinou brát mírně s rezervou. Přiznám se, že jsem přeci jenom čekala i něco více, začátek sliboval velmi povedené drama, které nakonec vyústilo kamsi do ztracena. Ale byl to slušný pokus. Spíš tak na 3+ než na čisté 3*. ()
Vynikající film s netradičním námětem o dospívající dceři nacistického pohlavára, kterou naprosto skvostně zahrála Ester Geislerová, jejiž citlivé sociální vnímání a empatie je nahrubo konfrontováno se zrůdností nacistické ideologie a realitou, před níž byla doposud chráněna. Z hereckých výkonů nejde nevyzdvihnout i Borise Rösnera v roli jejícho otce a Romana Zacha v roli ambiciózního náckovského eléva. ()
Po dlouhé době pro mne zážitek u televizní obrazovky.Výborné herecké výkony ,hlavně ---Boris Rösner (který byl vždy pan herec) a Roman Zach v rolích nacistických důstojníků.Také ženské role dobře obsazené , úžasná Zdena Studénková.Posazení příběhu do konce války ,prostředí kde se filmovalo ,krásná hudba,to vše zapůsobilo tak ,že jsem měla sevřenou hruď a nakonec slzy v očích. ()
Další v řadě sterilních nízkorozpočtovek na milionkrát využité téma německého útlaku menšiny (poznávací znamení: velkej nos). Mluvit überführer Borise Rösnera německy, byl by to dokonalý zážitek z jeho herectví. To bohužel neplatí o větší části ostatního obsazení rolí. Jedna z hlavních hrdinek, dcera přesvědčivého velitele Kleinburgera, mi svým přehráváním vše vyloženě znechucovala, Ester Geislerové pak zdatně sekunduje chabý herecký výkon Lucie Horákové. Zlata Adamovská moc prostoru neměla a až na pár nácíčků, kteří si to střihli (čímž nemyslím Pavla Nového, kterej ač plešatý řvouce jako árijec nepřesvědčil), žádné vzrůšo. V poměrně fantaskním a naivně zpracovaném příběhu mluví všichni česky, jediným dalším světlým a silnějším momentem je happy end šťastného opětovného shledání tanečnice s rodinou na cestě do východních věčných lovišť (luxusně a na náklady Říše, jak jinak). Není to vyloženě slabota, ale já bych si to už nepustil, protože interpretace už tak dost profláknutého druhu zápletky byla vážně nudná až trapná. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (2)
- Jelena Mašínová měla připravený scénář už v roce 1965, ale protože si vzala Pavla Kohouta, byl její projekt stopen. K realizaci televizního filmu došlo až po napsání stejnojmenné knihy Pavlem Kohoutem a výsledný televizní scénář je společným dílem Mašínové, Kohouta i Polesného. (NinadeL)
- Režisér Viktor Polesný vzpomínal, že během natáčení měl Boris Rösner tak velkou migrénu, že často zvracel. Jelikož většina exteriérů byla v malé pevnosti Terezín, kde se v druhé části běžné provázela veřejnost, tak dost často docházelo k bizarním setkáním, kdy byly v menším šoku skupinky, co potkávali vždy někde za rohem „zvracejícího může v uniformě SS“. (Antal89)
Reklama