Co takhle svatba, princi?

Povětšinou nepovedené písničky, zoufale neštymující hlasy zpěváků s herci a navrch superherec Černoch. Mohlo to částečně napravit odhalení Andrlové. Ta ale místo toho, aby po sundání klobouku hodila nádhernou hřívou vlasů, ukázuje pouze splihlou slámu. Jednu hvězdičku zachraňuje půvabná Jarmila Švehlová. (06.01.2011)

Velikou předností téhle pohádky je, že má pokračování ještě blbější než je ta "jednička". Tady to zachraňuje celkem kvalitní obsazení, které se pitvoří v ještě snesitelné míře, i když občas ty jejich repliky... Ale ne... tady to opravdu ještě ujde, i když kdo by tenkrát řekl, že Heidi bude svým načančaným hitem otravovat ovzduší Dnů dětí i dalších bezmála 35 let. A to "pečení marcipánu" mě tam taky žere dodnes. (17.03.2019)

Nekomplikovaná studiová pohádka, která v kategorii televizní tvorby patří k lepšímu průměru. Dějová linie by klasičtější snad už ani být nemohla, kulisy a kostýmy si místy sáhly až na dno nevkusu, princ je poněkud ducha mdlého, ALE jsou tu i vtipné momenty, melodické písničky a na televizní pohádku luxusní obsazení. Královský pár v podání Petra Nárožného, „zvaného (Ú)spěšný“ a „Její Rozkošnosti“ Jiřiny Bohdalové je k sežrání, na rozdíl od naondulovaného Miroslava Vladyky alias prince-joudy a poněkud křečovité Ivany Andrlové. Karel Černoch, coby deus ex machina dějem proplouvá s písní na rtech a šíří pozitivní vibrace, potencionální joudovy nevěsty jsou na zabití, ale jak říkám, v porovnání s dnešními pohádkovými projímadly docela příjemná věc. (04.01.2012)

Pohadka zacina pisni od Zmozka, ktera zni jako "Lasko uz mi neni dvacet let...", a kterou "zpiva" Andrlova (Bartosova, podle me). Cili, malem jsem to vypnul po prvni minute... Karel Cernoch neni herec, pouze to odrikava, to taky neni dobre...Narozny postavu krale pojal jako dalsi variaci na Macha a Sebestovou, coz se nehodilo a nepusobilo to moc legracne. A Jarmila Svehlova (Heidi Janku) tu zpiva "slavnou" pisen "Kdyz se nacancam"... tohle uz dobrovolne podruhe neuvidim. (23.12.2013)

Papundeklové televizní pohádky, kde se nezřídka odehrávají situace, kdy je postarší herečka uvězněna mezi třemi panely kulis, na nichž je namalováno pár smrčků a zcela nehybný zajíc, a ona předstírá, že je mladá naivní princezna, že se ocitá v lese a že se tam bojí, se mi většinou nelíbí. Nicméně tohle je jedna z mála výjimek, kdy ve studiu se točí jen interiéry typu "Trůnní sál", má to bezchybný scénář a herce, kteří si užívají své komediálně vyhraněné role. To je případ Petra Nárožného, Jaroslavy Kretschmerové nebo Vlastimila Bedrny. To, co zde předvádějí, je taková sranda, že se to nedá slovy popsat, to se musí vidět. 100% (28.04.2003)