Komi neumí komunikovat

Co jsem si objednal z Wishe: komediální, ale zároveň hřejivé anime o nemluvné středoškolačce a jejím začleňování do kolektivu. Co jsem dostal: ukrutně nudnou kokotinu o bizarní střední škole plné ještě bizarnějších retardů, u které jsem se ani jednou nepousmál a nezahřál. Problém anime o nekomunikativní Komi vidím především v tom, že neví, čím chce být, a tak chce být vlastně vším. Jednou se to snaží být tupou absurdní komedií, k jejímuž pochopení postačí skromný počet mozkových buněk, přičemž najednou přepne do vážného módu, rozezní se tklivá klavírní melodie a hrdinové smrtelně vážně pronáší životní moudra a srdceryvné výroky. Ani jedno nefunguje, notabene takto společně. Postavy dostávají a zase pozbývají mozek podle toho, jak se to zrovna hodí, stejně jako Komi mluví či nemluví podle toho, jak se to zkrátka líbí scenáristům, nahodilá absurdita se střídá se snahou o uvěřitelné chování postav a… výsledkem je jakýsi guláš podivné konzistence smíchaný ze všeho možného, který i přes mou snahu vydržet a pokračovat v konzumaci vedl už po pěti dílech k tomu, že jsem hodil šavli a raději to trápení ukončil. Sledování anime o nekomunikativní Komi pro mě bylo však v jedné věci unikátní. Jde o historicky první anime, u nějž jsem litoval toho, že umím japonsky a že rozumím tomu, o jak trapné jazykové hříčky se v originále snaží – ať už šlo o jména postav či rádoby vtipné přeřeky a nedorozumění, jazykový humor tam byl takřka na úrovni základní školy a po nakouknutí na anglický překlad na Netflixu jsem byl rád, že jej překladatelé povětšinou ignorovali. Jednu hvězdu dávám alespoň za zajímavý vizuální styl (i když podobně jako u Bakemonogatari mi tohle čtení „obrazovkových románů“ nebylo zcela po chuti) a kvalitu animace. Nečekal bych, že to anime kdy vyzdvihnu, ale zlaté Watamote oproti tomuhle. (05.04.2022)

Byť to z letmého pohledu na má hodnocení možná může být překvapující, ale nikdy jsem nebyl nějaký vášnivý čtenář mangy. Nějak intenzivněji jsem jí začal číst až v posledních letech. A jedna z mých oblíbených byla právě Komi-san, u které jsem se jako hodně lidí podivoval nad tím, že ještě nemá anime zpracování (pravidelně vyhrávala anketu jakou mangu by lidé nejvíc chtěli v anime podobě). Po jejím zhlédnutí jsem ale došel k zajímavému zjištění, že co pro mě funguje na papíře, nemá stejný efekt v anime, byť nemůžu říct, že by adaptace byla nepovedená, nezaznamenal jsem žádné dějové změny nebo krácení. Marně si tak lámu hlavu v čem to je, navíc jsem většinou četl mangu až po zhlédnutí anime a tam jsem stejný problém zatím neměl. Napadá mě jen několik věcí, možná všudypřítomný „dovysvětlující“ text dává v manze větší smysl, a nepůsobí tak rušivě, jelikož má člověk dost času pro jeho přečtení, v podstatě němá hlavní protagonistka také nepůsobí až tak „nemožně“ v zásadě „němém“ médiu a kvalita animace také nebyla zrovna nejvyrovnanější i tak bych ale čekal, že se budu u seriálu mnohem méně nudit. (22.01.2022)

Pohodový OP, který je zároveň příjemně poprockový a má krásnou animaci (seriál jako takový v tomto ohledu nezůstává o moc pozadu, zejména např. v první epizodě). Zajímavý vhled do osobnosti lidí se sociální úzkostí, který balancuje vyváženě mezi komedií a feel-good milou zábavou. Má laskavé poselství, které se mi zatím neomrzelo a už tak nějak pro mě patří k seriálu stejně jako OP a ED. Také je seriál dobrá ukázka toho, že člověk se sice nějak vnímá, avšak lidé ho vnímají často kolikrát úplně jinak. Co nebylo zajímavé bylo non-stop simpování všech postav na Komi (na druhou stranu s tím ale seriál umí komediálně zacházet, podobné pocity jako z nemožnosti negativních reakcí na Komi jsem měl i z nepřemožitelnosti Saitamy z One Punch Man). Extrémy, např. masochističnost Agari, mě však tolik nenadchly. Styl vyprávění byl vynikající - např. když manga-like panely (díky bohu přeložené) vysvětlují skutečné pocity Komi a jiné věci. I když seriál neustále přidává další a další postavy, ustřední trio pro mě vždy bylo nejlepší - Komi svými roztomilými výrazy ve tváři a dojemným dosahováním milníků co se týče sociálních úkonů, Komi a Tadano v klasickém will they/won't they friends-first slow-burn, Najimi celou svou osobností. Najimi jsou kapitola sama o sobě, jsou agenti chaosu a i když jsou třeba jen nástrojem vyprávění aby se rozjela dějová linka, je vždy zábava je sledovat. Zejména v kontrastu právě s Tadanem a Komi. (26.12.2021)

Hned takhle na začátek si dovolím vytknout jednu, ale zato opravdu zásadní chybu seriálu - on totiž není nijak ukončený. Ať už to je Komiina neschopnost komunikovat nebo třeba romantika mezi ní a Tadanem, zasloužilo by si to celé minimálně ještě jednu sezónu a všechno pořádně zakončit. Ale pryč od toho coby kdyby....anime je to i tak dost dobré, zábavné a hlavně postavy má suprové. Každý ze třídy je úplně jiný a je zábavné sledovat Komi, jak si ze všech těchhle různorodých jedinců dělá kamarády. V neposlední řadě musím zmínit animaci. "Prvky mangy" fungují opravdu dobře a originálně, na všechny ty jemné barvičky se kouká skvěle, prostě i z téhle stránky je to hodně příjemné anime. 7.5/10 (09.03.2024)

Komi, neumí komunikovat bylo pro mě obrovské překvapení které jsem si zprvu pustil jen tak když jsem projížděl Netflix. A byl jsem překvapen jak mě to od první epizody chytlo a samotnou Komi i ostatní postavy zamiloval. Občas mi přišlo že vývoj postav se čas od času zastavil a seriál v tom případě zůstal stát na jednom bodě. Ovšem není to nic co by mi seriál jako takový kazilo. (05.09.2022)