Komi neumí komunikovat

Pohodový OP, který je zároveň příjemně poprockový a má krásnou animaci (seriál jako takový v tomto ohledu nezůstává o moc pozadu, zejména např. v první epizodě). Zajímavý vhled do osobnosti lidí se sociální úzkostí, který balancuje vyváženě mezi komedií a feel-good milou zábavou. Má laskavé poselství, které se mi zatím neomrzelo a už tak nějak pro mě patří k seriálu stejně jako OP a ED. Také je seriál dobrá ukázka toho, že člověk se sice nějak vnímá, avšak lidé ho vnímají často kolikrát úplně jinak. Co nebylo zajímavé bylo non-stop simpování všech postav na Komi (na druhou stranu s tím ale seriál umí komediálně zacházet, podobné pocity jako z nemožnosti negativních reakcí na Komi jsem měl i z nepřemožitelnosti Saitamy z One Punch Man). Extrémy, např. masochističnost Agari, mě však tolik nenadchly. Styl vyprávění byl vynikající - např. když manga-like panely (díky bohu přeložené) vysvětlují skutečné pocity Komi a jiné věci. I když seriál neustále přidává další a další postavy, ustřední trio pro mě vždy bylo nejlepší - Komi svými roztomilými výrazy ve tváři a dojemným dosahováním milníků co se týče sociálních úkonů, Komi a Tadano v klasickém will they/won't they friends-first slow-burn, Najimi celou svou osobností. Najimi jsou kapitola sama o sobě, jsou agenti chaosu a i když jsou třeba jen nástrojem vyprávění aby se rozjela dějová linka, je vždy zábava je sledovat. Zejména v kontrastu právě s Tadanem a Komi. (26.12.2021)

Co jsem si objednal z Wishe: komediální, ale zároveň hřejivé anime o nemluvné středoškolačce a jejím začleňování do kolektivu. Co jsem dostal: ukrutně nudnou kokotinu o bizarní střední škole plné ještě bizarnějších retardů, u které jsem se ani jednou nepousmál a nezahřál. Problém anime o nekomunikativní Komi vidím především v tom, že neví, čím chce být, a tak chce být vlastně vším. Jednou se to snaží být tupou absurdní komedií, k jejímuž pochopení postačí skromný počet mozkových buněk, přičemž najednou přepne do vážného módu, rozezní se tklivá klavírní melodie a hrdinové smrtelně vážně pronáší životní moudra a srdceryvné výroky. Ani jedno nefunguje, notabene takto společně. Postavy dostávají a zase pozbývají mozek podle toho, jak se to zrovna hodí, stejně jako Komi mluví či nemluví podle toho, jak se to zkrátka líbí scenáristům, nahodilá absurdita se střídá se snahou o uvěřitelné chování postav a… výsledkem je jakýsi guláš podivné konzistence smíchaný ze všeho možného, který i přes mou snahu vydržet a pokračovat v konzumaci vedl už po pěti dílech k tomu, že jsem hodil šavli a raději to trápení ukončil. Sledování anime o nekomunikativní Komi pro mě bylo však v jedné věci unikátní. Jde o historicky první anime, u nějž jsem litoval toho, že umím japonsky a že rozumím tomu, o jak trapné jazykové hříčky se v originále snaží – ať už šlo o jména postav či rádoby vtipné přeřeky a nedorozumění, jazykový humor tam byl takřka na úrovni základní školy a po nakouknutí na anglický překlad na Netflixu jsem byl rád, že jej překladatelé povětšinou ignorovali. Jednu hvězdu dávám alespoň za zajímavý vizuální styl (i když podobně jako u Bakemonogatari mi tohle čtení „obrazovkových románů“ nebylo zcela po chuti) a kvalitu animace. Nečekal bych, že to anime kdy vyzdvihnu, ale zlaté Watamote oproti tomuhle. (05.04.2022)

Mluviti stříbro, mlčeti zlato? Komi-san by mě přesvědčila, bohužel, o opaku. Série krátkých sketchů ze života spanilé, ale za to stydlivoučké a verbálně nekomunikativní středoškolačky přináší mix legrácek a "wholesome" situací, které by pro běžného teenagera nepředstavovaly obtížnou překážku.. ale pro ostýchavou Komi je každá doslova životní zkouškou. V tomto ohledu je anime originální a komunikace Komi s okolním světem mi zábavně připomnělo sympatickou Celty z Durarary. Úvodní díl navíc má vyloženě hvězdný rozjezd překrásně poetickou scénou ústřední dvojice u tabule a moc se mi líbil nápad (i když je teda takový "facebookový") o nalezení 100 kamarádů. Tenhle záblesk žel nevytrval moc dlouho a Komi kvapně sklouzne do velmi klišoidních šablon anime ze středních škol, který nad vodou drží jediná proměnná - postava Najimi (kterou si užila výborně přehrávající seiyuu Rie Murakawa). Nejsem vyloženě kritický k páru Komi a až nesnesitelně obyčejného Tadana, ale překvapivě to nejsou oni, kdo žene děj kupředu, protože být to na nich, tak se za celou stopáž nikam nedostaneme. Jsou to postavy milé, ale strašlivě pasivní. Dobrosrdečné, ale šíleně nekreativní; vývoj jejich vztahu bez vnějšího načipovaného leteckého turbodmychadla Najimiho by byl na hranici mezi ospalostí a umíráčku. Uvítal bych jako znak posunu a pokroku, kdybych neustále nedostával popisky, co se s Komi děje, když je nervózní - aspoň trochu zainteresovaný divák to po úvodním seznámení pozná! Nápodobně mi nebylo dvakrát po chuti, když se Komi velmi záhy sympaticky snaží o mluvenou konverzaci, aby děj následně podobné pokusy absolutně vzdal. I když po 2 dílech smutně nikdy neuslyšíme jakoukoliv zmínku o hledání stovky kamarádů a teskně nostalgicky zavzpomínáme na nedosažitelnou romanci tabulového seznamování, Najimiho ztřeštěnost, vypočítavost, excentričnost, duchapřítomnost a komediální potenciál tunu neduhů vyžehlí. V tomhle je forma sketchů jedna z největších výher a dává prostor Najimiho postavě neustále vymýšlet nové a nové scénáře drobných nesnází a patálií pro nebohou Komi k překonání. Není to ale málo, Antone Pavloviči? Pro mě je. Vtipu je tam tak akorát, ale romantické náznaky nabývají spíše vizuálních upozornění než těch atmosférických. Absurdnost přijímání Komi jejím okolí rychle přestane bavit a zbytek postav je dost neoriginální, přetáhlý a lehce zapomenutelný. I když Komi nepředstavuje žádný klenot, jsem rád, že studio OLM konečně nalezlo předlohu k slušnému anime. Lehký nadprůměr a nevyslovené "díky". (29.12.2021)

Byť to z letmého pohledu na má hodnocení možná může být překvapující, ale nikdy jsem nebyl nějaký vášnivý čtenář mangy. Nějak intenzivněji jsem jí začal číst až v posledních letech. A jedna z mých oblíbených byla právě Komi-san, u které jsem se jako hodně lidí podivoval nad tím, že ještě nemá anime zpracování (pravidelně vyhrávala anketu jakou mangu by lidé nejvíc chtěli v anime podobě). Po jejím zhlédnutí jsem ale došel k zajímavému zjištění, že co pro mě funguje na papíře, nemá stejný efekt v anime, byť nemůžu říct, že by adaptace byla nepovedená, nezaznamenal jsem žádné dějové změny nebo krácení. Marně si tak lámu hlavu v čem to je, navíc jsem většinou četl mangu až po zhlédnutí anime a tam jsem stejný problém zatím neměl. Napadá mě jen několik věcí, možná všudypřítomný „dovysvětlující“ text dává v manze větší smysl, a nepůsobí tak rušivě, jelikož má člověk dost času pro jeho přečtení, v podstatě němá hlavní protagonistka také nepůsobí až tak „nemožně“ v zásadě „němém“ médiu a kvalita animace také nebyla zrovna nejvyrovnanější i tak bych ale čekal, že se budu u seriálu mnohem méně nudit. (22.01.2022)

Především je nutné podotknout, že název je zavádějící - tenhle seriál není o tom, že Komi neumí komunikovat, ale o tom, že to prostě nedokáže (ta její sociální porucha je zjevně psychosomatického původu). Čekala jsem, že smyslem všech těch příhod a rádoby vtipných gagů bude snaha její problém nějak vyřešit, ale nic takového se (kupodivu) nestane. Průměrný sitcom, který sice zprvu mile pobaví, protože je ale postavený na variacích jen té jedné jediné zápletky, začne postupně nudit a ke konci už vyloženě uspává. (27.02.2022)