Můj nejmilejší bar

Jiné a lepší než Barfly, či Factotum. Barfly se soustředí na jednu postavu, jeho pocity. A protože Chinasky byl člověk zahleďený do sebe, je interakce s ostatními postavami vedlejší. Chinasky na ostatní kašlal, slouží mu spíše jako kulisa (alespoň ve filmu, v knihách je to složitější). Ve filmu Trees Lounge stojí někde uprostřed Tommy (Steve Buscemi) a kolem něj se epizodně seznámíte s postavami, které reagují na Tommyho a Tommy na ně. Tommy totiž chce být s lidmi a má je rád, je to na jeho postavě znát. Barfly je přehlídka, krasojízda jednoho alkoholika s modrou krví. Trees Lounge je uvěřitelný životní příběh smutně laskavého Steva, kterému to nevyšlo. Barfly beletricky zjednodušuje realitu ochlasty a poetizuje jí. Tress Lounge je vystavěn v poctivé drama a těm pozorným může připomenout leccos z jejich životních zkušeností. To k rozdílům mezi těmito filmy. Další poznámka je k samotnému životnímu příběhu Tommyho. Lidé ho mají občas rádi, ale snadno se k němu všichni otočí zády. třeba ten plesnivej tlustej kámoš, nebo Chrystal. Já budu mít Tommyho rád navždycky. Po tomto filmu pohár trpělivosti přetekl a Steve Buscemi putuje do top herců. (15.03.2012)

Film Můj nejmilejší bar je cynická podoba života. Pocit prázdnoty, osamělosti a vykořeněnosti postupem času mohutní, smysluplnost spořádaného života je zpřetrhána nenaplněností i zbabělostí. Osobní štěstí je v krajině citové okoralosti zanedbáváno a promrháváno. Zklamání, strach, frustrace se zahání v alkoholovém očistci zapomínání, rozmělnění a otupění. Cílem jsou chvíle v nejistém pohybu třesoucí se ruky intenzivních zážitků a zběsilosti. Následky jsou ovšem rozkladné a pocit provinění a zoufalství se prohlubuje s další sklenicí a okamžikem přesladkého nevědomí. Život obvyklých ztroskotanců je vylíčen přesvědčivě, s jízlivým tónem a nesmlouvavostí. Hlavní postavou příběhu všedního života je nezaměstnaný a osamělý Tommy Basilio (tvůrce filmu ve velmi dobré formě Steve Buscemi) s lehkovážně odevzdaným životním přístupem. Osobní chyby zahání ve sklenkách a bujarém dobrodružství. Vědomí neschází, s vytrvalostí a odhodláním si ubíjející každodennost pohrává po svém a nerozvážný floutek dostává každý výkřik marnosti v bolestivém úderu zpět. Hlavní ženskou postavou je dospívající Debbie (velmi zajímavá Chloë Sevigny) s odvážným vykročením samostatné životní cesty s rozporuplně přijatou první životní rozkoší. Dalším typem ztroskotance je zajištěný Mike (zajímavý Mark Boone Junior) v zoufalství nefunkční rodiny a nepříjemné osamělosti uprostřed pohodlí. Třetím typem ztroskotance je starý Bill (zajímavý Bronson Dudley), přečkávající v alkoholickém oparu na naprostý a neodvratný konec. Důležitou postavou je Theresa (šarmantní Elizabeth Bracco), bývalá Tommyho přítelkyně s nekompromisně mrazivým ukončením. Z dalších rolí: bývalý Tommův kamarád a zaměstnavatel Rob (příjemný Anthony LaPaglia), Mikova nespokojená manželka Marie (Eszter Balint), nespokojený otec Debbie a běsnící Tommyho kamarád Jerry (zajímavý Daniel Baldwin), neúspěšný Tommyho pokus o únik Crystal (zajímavá Debi Mazar), laskavý zmrzlinář a Tommyho strýček Al (Seymour Cassel), Mikův zaměstnanec Wendell (Samuel L. Jackson), či Tommyho bratr Raymond (Michael Buscemi). Přínosem je nepřikrášlená přesvědčivost, se kterou se odhaluje běžný život v apatické odevzdanosti, rezignaci i postupném úpadku a neschopnosti hledat cestu i směr ze začarovaného bludného kruhu selhávání. (01.07.2017)

Občas v baru najdete člověka, co je tam častějc než doma. Usrkává ze sklenice, v ruce cigareta, skelnej pohled. Je považovanej za odpad, nulu, verbež. Steve Buscemi přijde o práci, přítelku mu přebere kámoš a čekaj haranta, takže je v baru víc než dřív. Pak začne rozvážet zmrzlinu a trochu nešikově svede semnáctku svýho kámoše. Někdy je život krutej natolik, že hledáme odpověď na dně sklenice nebo v gramu prášku. Ale je to správná cesta? Po tomhle filmu už vim, že alkohol to nevyřeší. A můj oblíbenec Steve nejen skvěle zahrál Tommyho, ale ještě se ujal režie. Respekt. (22.08.2009)

Profesionálních loserů známe už nespočet. Steve Buscemi je navíc i solidní alkoholik. A poprvé se divákům představuje také coby celovečerní režisér a scénárista. I když je patrné, že mnohým stejně nezávisle potrhlým režisérům už do řemesla tu a tam mluvil. Tentokrát vystupuje jako ztroskotanec, který bydlí rovnou nad svým oblíbeným barem, po smrti strýce začne jezdit s jeho zmrzlinovou dodávkou a ještě se zakouká do sedmnáctileté dcery svého známého. Je ale zřejmé, že nejlépe se cítí na barové židličce, když si poroučí panáka a točené pivo. Tedy pokud ho někdo nezve, to si dá lahvové z dovozu. Buscemi-tvůrce nemoralizuje, nevaruje před démonem alkoholu, prostě jen vypráví příběh o obyčejných lidech a jejich peripetiích. Jen bych čekal víc humoru a dějovosti, to přiznávám. Humoru vlastně výrazně víc, proto jen ty tři hvězdy. (31.07.2018)

4,5*/5...Presne typ filmu aké mám strašne rád (typu Jarmusch, DiCillo a pod). Zdanlivo jednoduchý film o obyčajných ľuďoch, ktorý je vtipný, smutný, inteligentný, citlivý a hlavne ľudský a úprimný. Steve Buscemi je skrátka frejer a neviem si predstaviť nikoho iného, kto by vedel zahrať "tragikomické" postavy vierohodnejšie ako on. (11.01.2011)