Fabelmanovci

Spielberg se svěřuje se svou vášní k filmu v rodinném vyprávění, kde často cituje filmovou klasiku. Zažehnutí jeho posedlosti bylo přímo magické – jako by mu bratři Lumierové poslali časem svůj Příjezd vlaku, který tehdy děsil diváky k smrti. Ale já jeho film skoukla až na čtvrtý pokus. Připadalo mi to příliš osobní, příliš soukromé. Jakoby vás vzdálená prateta donutila prohlédnout si alba fotek z jejího mládí. A i kdyby třeba fotila dobře, je to cizí život. Kde ona vidí příběh, vy vidíte jen v čase strnulé figury, které vám nic neříkají. Protože celé to je prostě: dokonalá americká rodinka se rozpadá a kluk se přimkne k filmu. SHRNUTÍ: Spielbergovo rodinné album. (15.06.2023)

Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. (28.11.2022)

Spielbergova filmografia by bola bez Fabelmanovcov zhruba rovnako nekompletná, akoby bola tá Felliniho bez Amarcord-u. A krásna ukážka, ako vyjadrovať svoje pocity prostredníctvom filmu (aj v rámci rodiny) a bez zbytočných slov, respektíve ak ich neviete slovami vyjadriť. Len tá odpoveď na otázku, kto je najväčší filmový tvorca všetkých čias, je po pozretí filmu (či skôr jeho záverečných scén) značne problematická. (11.12.2022)

Film o dospívání jednoho z nejlepších režisérů všech dob – Stevena Spielberga. Navíc film sám natočil Spielberg, takže o to více pravdivé to je. Jeho příběh se mi líbil, především Gabriel LaBelle ztvárnil výborně mladého Stevena. Jeho filmařská vášeň byla cítit už od dětství a poutavé byly i jeho zážitky ze školy či rodinného prostředí, i když tedy moc pozitivní nebyly. (03.06.2023)

Film o lásce k filmu, který ale vedle jiných Spielbergových rodinných dramat působí malinko plastově. Dialogy působí dost neživotně, jako by se dospělí vyjadřovali výhradně ve frázích frázích, což snad lze omluvit selektivností dětského vnímaní, jehož optikou film sledujeme. Ovšem tam, kde je snímek fokusovaný na sílu média (zachycení matčiny nevěry, silná scéna se šikanátorem po projekci plážové párty), je Spielberg pevný v kramflecích. (04.02.2023)