Fabelmanovci

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)

Tvorbu Stephena Spielberga budem asi sledovať dokým bude medzi nami. A hovorím to napriek tomu, že jeden z jeho absolútne najväčších filmov som stále ešte nevidel. No na to asi musí mať človek aj trošku náladu. Pre jeho posledný projekt to podľa mňa ale tak asi neplatí, lebo "The Fabelmans" je podľa mňa film do každého počasia a do akejkoľvek nálady. A hoci je to primárne dráma, tak sa do filmu dostane aj celkom solídna dávka dobrej komédie, kde som sa od srdca na niektorých scénkach smial. Nemám problém uveriť ani tomu, že sú to skutočne spomienky Stephena Spielberga na jeho život, jeho rodinu a jeho filmové začiatky. A je treba uznať, že sa z neho vyformoval skutočný režisérsky génius, ktorého aj menej kvalitné filmy majú v sebe určité čaro, ktoré je treba oceniť. Pretože skutočne bol schopný vidieť veci, ktoré by sme možno my nemali talent vidieť. Má určite môj obdiv ako režisér a v tomto filme si ho zaslúžil vo viacerých momentoch. Scénky v Arizone sú skvelé a myslím si, že z nich ide asi aj najväčšia dávka srdca. No za highlight filmu považujem scénku ako premietne Sam premietne svoj "Ditch Day" film. Film ma nikdy nenudil, bol som týmto príbehom solídne zaujatý a tak nejako dúfam, že si získa aj väčšiu pozornosť divákov. Pretože stojí za to byť pri tom. A mať možnosť vidieť to na veľkom plátne musí byť ohromné. Hodnotenie: A (04.01.2023)

Osobná chanuková záležitosť, ktorú si užil hlavne tvorca sám, pretože sa mohol ponoriť do spomienok. Užiť si to mohli aj jeho zarytí fanúšikovia, ktorí, keby Spielberg natočil film o tom, ako si aplikuje masť na hemeroidy, tak by dávali plnú paľbu. A pre takého bežného diváka film o nejakom chlapcovi, ktorí sa skrze nástrahy puberty dostane k hobby a zamestnaniu na celý život. Nič extra a celkové oslavné chorály medzi kritikmi pravdepodobne vyplývajú z toho, že nie je nikto natoľko odvážny, aby zakričal, že kráľ je nahý. (17.02.2023)

Posledním záběrem Spielberg nechtěně odhalí, v čem je jeho problém. Jeho filmy totiž nejsou ke hře na nějakou hravou spontánnost vůbec připraveny. On je pořád tím perfekcionistickým choreografem, který má vždy věci ve správný čas na správném místě ve správném rámu. Je to skvělá schopnost, když se aplikuje na žánrové filmy, jsou s ní ale potíže pokud se snažíte jít hlouběji do postav a jejich komplikovaných vztahů. Většina zúčastněných tady pak přepíná mezi dobovými či charakterovým archetypy a pokusy o ztvárnění reálných postav, které mají nějakou hloubku a úděl. To, že Spielberg posledních 30 let úspěšně redukoval či eliminoval ze svých filmů ženské postavy, budiž nápovědou, že nejhůře to odnesla jeho filmová matka, Michelle Williams, která zde působí jako manická schizofrenička, ačkoli definičním znakem její postavy je dle všeho "jen" nenaplněná láska. Kdo zná režisérovo rodinné pozadí, tak ho navíc musí zaujmout, jak obhajuje svého otce, selhávajícího ve své roli, jakkoli celá jeho dosavadní tvorba byla zásadně ovlivněna právě tím, že je v ranném věku opustil (viz typické spielbergovské anti-otcovské figury, které v průběhu děje úspěšně zfotrovatí). Odsuneme-li ale toto stranou, zbyde nám pořád to duo Kaminski-Spielberg, jejichž filmy působí svojí "měkkostí" a zdrženlivostí sice jaksi staromódně, ale přitom jsou takřka neustále v pohybu a stojí za nimi zjevná inscenační námaha. (07.03.2023)

Film, v ktorom budú filmovou teóriou vzdelaní kritici nachádzať bambilión filmových odkazov a v komentároch (pardon, recenziách) použijú množstvo odborných termitov. Ale tým sa nenechajte odradiť. Nie je to len filmová onania legendárneho starého režiséra, ale v prvom rade dojímavý funkčný príbeh skvelého rozprávača, ktorý je zase po dlhšej dobe v prvotriednej forme. Už dávno nenatočil tak nádherný film. V centre príbehu je malý chlapec a vzťah k jednotlivým členom jeho rodiny, ktorý sledujeme jak sa vyvíja behom jeho dospievania cez rôzne narážky a prirovnania k rôznym filmom a filmovým postupom, keďže je mladý filmový nadšenec, z ktorého možno raz vyrastie Spielberg. Mňa najviac uchvátil jeho vzťah s matkou (na piaty pokus už snáď toho Oscara Michelle Williamsová získa), ktorý bol vykreslený veľmi silne a mali spolu viacero dojímavých scén. Zaujímavo je znázornená láska hlavného hrdinu k filmu, keďže mu spôsobí jak veľké potešenie, tak veľmi bolestivé chvíle. Paul Dano má tiež zaujímavú postavu otca, ktorý tam síce celý čas je v pozadí a zároveň vlastne v skutočnosti poriadne nie je, ako je u Spielberga zvykom. A obidvaja detskí predstavitelia ústrednej postavy sa tiež vydarili. Ten mladší je roztomilý jak je zažratý do filmov a ten starší zvládne aj náročnejšie dramatické scény. Takže po trailery som od toho nič nečakal a dostal som na sklonku roka nečakane asi najlepší film tohto roku. Ten starý hračička na to stále má. 10/10. (27.12.2022)