The Desperate Hour
The Desperate Hour
Réžia:
Phillip NoyceScenár:
Chris SparlingKamera:
John BrawleyHudba:
Fil EislerHrajú:
Naomi Watts, Colton Gobbo, Sierra Maltby, Ellen Dubin, Juan Pope, Alex Paxton-Beesley, Edie Mirman, Paul Pape, Rebecca Flinn-White, Michelle Johnston (viac)Obsahy(3)
Amy Carrová se při ranním běhu snaží uniknout každodenní realitě. Za rozbřesku ji obklopuje jen otevřená venkovská krajina. Všude je ticho a klid, dokud ji nezastaví osudové zazvonění mobilního telefonu. Následuje nepřetržitý sled událostí, kdy se jí před očima hroutí celý svět. Dozvídá se, že ve škole jejího syna je právě přítomen střelec. Zoufalá matka dělá, co může, aby ochránila svého syna a vzala věci do vlastních rukou, přestože je na míle daleko od domova. Díky své zarputilosti se dostane do přímého kontaktu se střelcem a poskytne mu potřebné informace ještě předtím, než do školy dorazí policie. (HBO Max)
(viac)Videá (1)
Recenzie (38)
Zaujímavý koncept, kedy z akcie v škole nevidíme (skoro) vôbec nič, respektíve iba zopár fragmentov prostredníctvom mobilu. V rámci filmov o streľbe na amerických stredných školách tak ide o novinku, trochu pripomínajúcu napríklad Searching (informácie iba cez technológie), alebo Locke (jedna postava celý film telefonuje) ale predsa len menej atraktívnu. Ono pobehovanie po lese a príjazd na miesto činu nedokáže nikdy naplno strhnúť, ale pri tak krátkej stopáži je výsledok uspokojujúci. ()
No tak neviem, z celkového filmového času je Naomi dve tretiny v lese, kde beží a beží, 95% celého času je na telefóne a fakt neviem, kde ten jej syn tú školu mal, ale myslím, že prebehla pol zemegule, možno aj viac než kedysi Forest Gump. Aspoň to naťahovanie diváka vyšlo, to odhalenie, čo stojí za tým. Ale napätie minimalistické, tak ako celý tento film. Je to len o herectve Naomi, ktorá je super, ale zaslúži si niečo väčšie. ()
Pozor covid! Některé filmy si svým námětem přímo říkají o natočení během pandemie. Tady jedna mamina hodinu pobíhá po lese a telefonuje, takže se to celkem nabízelo. Výsledek naštěstí není tak tragický, jak by se na první pohled mohlo zdát. Watts je ve formě a dokáže udržet zájem o vývoj událostí, i když se nenašla odvaha tnout do živého. ()
Zatímco Naomi Watts prožívala v tomto filmu 80 minut nejistoty o život svého syna, tak já jsem prožíval 80 minut utrpení při sledování největší filmové p*či filmových dějin. Jako pardon, ale skutečně ona postava, ztvárněná výše zmíněnou herečkou, patří na naprosté dno a popravdě, lidé, chovající se i v realitě jako právě žena v této podívané, si nezaslouží nic jiného, než pořádnou přes držku. Prostě totálně iritující figurka, chovající se jako hysterická kráva, jejíž reakce se nedají ospravedlnit ani situací, do které se dostala, a jež je sice opravdu zatraceně nezáviděníhodná a nervy drásající, nicméně už vážně naposledy opakuji, to její jednání je zde fakt hloupé, nesmyslně nepříčetné a doslova až obtěžující. Škoda je to pak o to větší, že samotná zápletka, respektive navozená daná situace není vůbec marná, především pak funkčnost postupné gradace je vyloženě působivá a efektní, s úplně jinak jednající a chovající se postavou by navíc určitě fungovali i silné emoce a vážně často tu zaúřadovalo i velice slušné napětí, vždy ale zazděné opět nějakým hódně smysluplným telefonátem té pindy. Zkrátka, o námět se jedná o velmi slušný a nabízející strhující filmový zážitek, nicméně běžící postava v ústřední roli se chovala tak, že dokázala celý tento snímek nekompromisně potopit. ()
Tento thriller a socialni kritika s hlavni postavou Iphonem nedosahuje kvalit podobnych filmu jako Uplne bezvetri (1989) nebo Rabbit proof fence (2002). Reziser se zrejme snazi zkoumat zarmutek pri tragedii a k tomu nabizi lacine vzruseni. Naomi Watsonova dela co muze. Hodinu bezi, tezce dycha, telefonuje a tvari se silene s rozsirenyma ocima, coz neni moc zabavne. Je to pochopitelne. V pandemickem case se zadne hromadne sceny tocit nedaly. ()
Galéria (7)
Fotka © Roadside Attractions
Reklama