Menu

Na trailery k filmům se dívám jen málokdy, protože většinou prozradí víc než by měly. O filmu jsem tedy věděl jen co je napsáno ve zdejším obsahu. Takže jsem neočekával žádný krvavý orgie ale spíš nějakou psycho jízdu.  O to víc jsem byl překvapenej když na nějaký krvavější pasáže došlo. Zároveň jsem ale zklamanej, protože se klidně mohlo přitlačit víc na pilu. Nevím jestli film uspokojí kulinářský gurmány ale fanoušky dobré filmařiny by alespoň částečně zasytit mohl. Slabší 4 hvězdy. (06.01.2023)

Naserete-li řádně psychopatického šéfkuchaře, nemusí tento nutně ukojit svou zášť pouze tím, že vám v přípravně dochutí váš krém brýle pěkně viskózním, z paty vytaženým chrchlem. Tato patrně satirická výprava na degustační večírek vysoké gastropatie mezi arogantní pičusy na straně jedné, kteří si ve svém egoismu troufají povyšovat tak subjektivní kategorii, jakou je chuť, na globálně objektivní disciplínu, a přitrouble snobské pičusy na straně druhé, co jim s pomlaskáváním sežerou i na hnoji čerstvě utržený plevel jen proto, že je to cizokrajně nazváno „Herbe pourrie cultivée sur de la merde“, mohla být s trochou fantazie mnohem výživnější. A stačilo poměrně málo! Jen trochu logicky dopilovat či alespoň náznakem objasnit pohnutky některých zúčastněných -patů, -filů a -fobů, zveřejnit u jednotlivých receptů i gramáž použitých surovin a hlavně jako point d'or uklohnit méně kokotský závěr. Takhle je to maximálně na tři okoralé myšulínské hvězdičky a po požití nezbývá nic jiného, než si jako obvykle po těchto nafrněnými tučňáky servírovaných disgustacích skáknout uchlácholit své akorát tak rozdrážděné chuťové buňky a téměř prázdný žaludek do libovolného pětihvězdičkového Le eMCe Donald grand restaurantu nějakým tím Royale au fromage. (05.01.2023)

// Žádná pozéřina, za to stylovej a místy lahodně hutnej thriller s dokonalou Anyou Taylor-Joy a zase jednou ďábelským Ralphem Fiennesem. Mohl bych tu napsat něco o metafoře s obyčejným cheeseburgerem, který když se povede, strčí do kapsy libovolnej hogofogo kulinářskej koncept, ale on to ten film dělá tak krásně za mě... 8/10 (17.07.2023)

Přišlo mi, že tvůrci usilovali o sofistikovanější pokrm, než naservírovali. Není to prostě tak chytré a šokující, jak by asi mělo být. Nicméně Anya Taylor-Joy je opět skvělá. Na její ufo oči bych mohl koukat věčnost. A Ralph Fiennes samozřejmě taky. Nejzábavnější charakter je ovšem jídelní nerd Nicholas Hoult. Ten snad neumí zahrát nudně. Z dvojice nedávných satir na boháče mě Menu bavilo o dost víc než Trojúhelník smutku. (28.01.2023)

Je to prosté. A platí to, co u nedávného Fresh: skvělý rozjezd, slabší dojezd. Fresh byl černohumorný kousek plný zvratů, který po sympatickém úvodu přichystal očekávaný úkrok do jiného žánru. Stejně jako tady. Divák je zvědavý, co bratislavský rodák a řádně démonický Ralph Fiennes pro nafoukanou skupinu snobů, kteří se hodlali dostat na vrcholek gurmánského štěstí, se svým menu přichystal. A je mu jasné, že luxusní restaurace na ostrově nebude jen o precizním menu, ale o celkovém zážitkovém balíčku. Nechybí šéfkuchařův fanda, kritička jídla, herec, kterému už dávno ujel vlak, mladí finančníci… i jedna odměřená dívka s nohama na zemi, která původně na seznamu hostů nebyla. Záhy se ze strany personálu začne projevovat pohrdání každým hostem. Graduje to solidně, ale postupně je patrné, že o nějaké přesahové myšlence se nám může nechat jen zdát. Kritika třídních rozdílů mi mnohem víc seděla u oceňovaného jihokorejského Parazita, který mnohem kousavějším způsobem upozorňuje na nedostatky ve společnosti. Tohle je ve výsledku „jen“ plytká báchorka o šéfkuchaři, který (místy až hloupě) trestá i lidi, co s ním vlastně ani moc nesouvisí. Mdlá dohra, navíc když se nad jednotlivými scénami divák pořádně zamyslí... Nakonec to není ani chytré, ani zábavné. (07.01.2023)