Zní to jako láska

Zatím jednoznačně nejslabší film M. Valverde, vedle něhož se i ta blbost Melissa P. (v níž si zahrála v 18 letech; btw. oba filmy mají společné to, že jsou filmovou adaptací knižní předlohy) jeví ještě snesitelně - můj osobní názor je, že Netflix prostě romantické komedie neumí, respektive narazit v té nadprodukci na něco slušnějšího je pomalu zázrak. I když tady je prostě asi problém už předloze, podle které to bylo natočeno - film sděluje až v samém závěru, že byl natočený podle románů Elísabet Benavent, což je 37 letá španělská autorka pokleslého čtiva pro ženy - a jsme doma, neboť z hovna bič neupleteš, jak říká (a upleteš-li, stejně jím nezapráskáš). Osobně mám na podobnou brakovou produkci, která ani nezastírá, že je natočená primárně pro ženské publikum, skoro až alergii - Maca nám v závěru sděluje (prostřednictvím otravného voiceoveru, bez něhož by se ten film samozřejmě neobešel) následující poznatek, k němu došla: "Teď vím, že láska nemusí bolet. Teď vím, že se musíš napřed naučit milovat sebe. Teprve pak můžeš být opravdu připravená (sic!) milovat..." Nádhera, kvůli tomu fakt stálo za to věnovat tomu 110 minut svého života, aby se člověk dozvěděl takové hluboké moudro! Film ovšem není nesnesitelný jenom voiceoverem či povrchností, s níž jsou vykresleny jednotlivé postavy, ale také zcizujícími promluvami hlavní hrdinky do kamery (klidně i během sexu v autě), což je tak ohraný filmařský postup, který jsme už viděli stokrát jinde, až to bolí (vrcholu nesnesitelnosti to podle mě dosáhne v 63. minutě, kdy Maca pronese do kamery: "Kdyby šlo o romantickou komedii, začal by teď pořádnej liják", a samozřejmě vzápětí skutečně začne silně pršet - vážně tohle ještě někomu přijde dneska filmařsky zajímavé?). Nesnesitelný mi přišel i 40 letý (!) Álex González, který je zde herecky naprosto tragický a k Valverde se zoufale nehodící, a vůbec, já už prostě nechci vidět žádné další filmy, kde mají ženy smůlu na muže a řeší to s kamarádkami u vína, aby se pak samozřejmě pohádaly, když si řeknou pravdu do očí, a kde se vyskytují postavy zženštilých gayů a nafrněných influencerek a kde hlavní postavě spadne do klína pracovní nabídka v Paříži a kde zní ohrané písně jako Dancing in the Moonlight od Toploader nebo I Love It od Icona Pop (byť mi přijde, že špatný soundtrack je asi to poslední, co by mi na tom filmu vadilo - silně iritující je na něm totiž i jeho odtrženost od reality - žádná z postav zde nemusí řešit peníze, řeší se jenom vztahy, a celé to končí tak - SPOILER ALERT - že se všechny 3 kamarádky nezávisle na sobě rozhodnou, že jim bez jejich mužských protějšků bude líp a opustí je - omg, kde jsou ty starý dobrý časy, kdy romantická komedie byla o tom, držet po celý film ústřední dvojici od sebe, aby si v závěru padli do náruče! Osobně mě až překvapilo, jak mi to celé připomínalo stupidní české komedie z poslední doby, nad jejichž obdobnou odtržeností od reality si pravidelně zoufám - kupříkladu scéna, v níž Maca přijde znemožnit Lea před jeho studenty na jeho přednášku o lásce v literatuře, mi až nápadně připomínala takřka identickou scénu z té Zahrádkovy sračky Chlap na střídačku, a připomínek jiných českých stupidních komedií z poslední doby by se zde našlo daleko víc. Vážně mě netěšilo na to koukat a María Valverde má za sebou rozhodně lepší romantické komedie, než je tahle nevtipná scenáristická slátanina, které je lepší obloukem se vyhnout. (17.11.2021) (menej) (viac)