Pojďte pane, budeme si hrát

Fakt neznam vtipnejsi animovany film z nasich koncin! Vyborne, nadcasove, halucinogenni s neskutecnou cetnosti tech nejlepsich hlasek! Nikdy nezapomenu na dobu, kdy jsme temer kazdy patek z materske skolky vyrazeli do veznice v Ostrave-Hermanicich a stale dokola koukali na toto uzasne duo medvidku z Kolina! (15.06.2013)

Bohužel, příběhy dvou medvídku od Kolína s emi nelíbili kdysi, nelíbí se mi ani teď a už se mi asi ani nikdy líbit nebudou. Důvodem je nejspíše to, že mi jejich humor nepříjde až tak humorný a jejich příběhy až tak zajímavé. Ale jinak je Břetislav Pojar skvělý režisér, na tom nezmění nic ani moje antipatie k této sérii. (17.01.2011)

Naprosto bezkonkurenční záležitost, kde hranice představivosti, animátorské tvůrčí schopnosti, filmařské vynalézavosti a hravosti jednoduše neexistují. Smekám a navždy budu obdivovat dokonalost tohoto perfektního projektu. Nejkrásnější na tom všem je ta odvážnost, kdy (pokud neznáte průběh) nikdy nevíte, co vás čeká za pár okamžiků. Promakané do nejmenšího detailu. (24.05.2011)

Zase jeden z řady večerníčků  kreslených jedním z našich nejznámějších kreslířů, tentokrát panem Břetislavem Pojarem. Pro mého tátu jako dítě to byl jeden z nejoblíbenějších hned po večerníčku O vepříku a kůzleti a pro mně z té řady večerníčků vytvořených panem vlastně taky , nedivím se že jej děti milovali, není nic milejšího pro nevinné děti než večerníček plný zvířátek, protože jedině to rozvíjí v dítěti city a podle citů z něho vyroste bud´ hodný nebo zlý člověk. Jen s těmi dialogy mezi medvídky to možná trochu přehnali, v podstatě spolu vedli rozmluvy jako dva dospělí muži a ještě přitom narážely na ženy, no aspoň vím odkud táta pochytil ty chlapské řeči . (11.03.2024)

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)