Pojďte pane, budeme si hrát

No další parádní večerníček na který nedám dopustit, příběhy medvídků kteří se promění v cokoliv nemělo v mém mládí chybu a ani ted. Dnes jsem si seriál zase nějak extra neužil jako třeba Povídání o pejskovi a kočičce(z nich jsem i po téměř 10 letech nadšenej). Ale jako malej jsem měl jen pár dílů, ted jsem viděl všechny a jsem spokojen. (21.06.2011)

První díl příběhů dětsky nevinného malého medvěda a jeho zralejšího a vykutálenějšího parťáka zaslouží absolutorium. Neuvěřitelná klasika. Nabité nápady, fantazií, lehkostí, hravostí, s vícevrstevnatým obsahem, který úplně docení až dospělý divák, a v neposlední řadě se skvělým Deylovým dabingem. Z druhého dílu série se vytrácí dynamika vztahu mezi oběma medvědy a bohužel mizí i magická surreálnost a košatost příběhů. Už to sice není geniální, přesto to ale zůstává nadprůměrné, a to díky zachované úrovni "přeměňovacích" gagů. (12.10.2011)

Břetislav Pojar byl geniálním autorem filmové tvorby pro děti. Svět loutek byl jeho doménou, které vládl neohroženě a přesvědčivě šibalskou rozverností a dovádivou vynalézavostí. Jeho medvědi, v neumdlévajícím bratrském sváru škádlivého soupeření, jsou pro mě nejúchvatnější animovanou dvojicí. Jsou ztělesněním synonyma dětského filmu. Jedenáct rozdílných a osobitých kousků mozaiky vyniká nápaditostí s urozeně vzpřímeným postojem, s neuhasínající jiskrou představivosti v oku a s upřímnou radostí ze života v srdci. Přirozeně využívá měnících se podmínek k absolutnímu triumfu fantazijní kreativní vitality. Neumdlévá se v rozveseleném hemžení křídel tanečního mumraje slov, barev i pocitů a každý okamžik se rázem stává dílkem neuvěřitelného dobrodružství rozmanitosti a výjimečnosti a tolik potřebnou životodárnou oázou uprostřed každodenní běžnosti. Nemalou měrou se na nezaměnitelné podobě medvědích radovánek podílel svým hlasem Rudolf Deyl ml., a pozadu za ním nezůstal ani František Filipovský. Jako malého neposlušného chlapce mě spolehlivě znehybněli před starobylým televizním přístrojem v náhlém oněmění úžasem. I dnes na mě erupce nápadů a vynalézavé kreativity dopadá osvěžujícím, okouzlujícím i inspirujícím způsobem. Jemně a nakažlivě s vrozenou elegancí, která již svou přítomností vzbuzuje pozornost a zájem. I se starým děravým hrncem s jedním uchem a nerudně šklebícím se škrpálem bez tkaničky lze podniknout vzrušující výpravu do nezmapovaných končin panenského tajemství života. Schopnost správného uchopení představivosti je nezbednými medvědími bratry prostřednictvím vrcholných tvůrčích hrátek vsazována do každého malého človíčka a rozvoj může počít bujet do bohaté rozložitosti dovedností a umění. Má své stálé místo, nikdy nezestárne a každou chvíli ohromí nové i staré. Pro mě, jednoznačně, představuje série jeden z vrcholů animované tvorby a nehynoucí slávy Studia bratří v triku. (14.05.2017)

Není to žádný skvost jako Krteček, nebo tak, ale ta obrovská dávka invence tvůrců se prostě ocenit musí. K tomu je v tom tak jasně vidět zneužívání slabších, že snad lepší příklad neznám. Pohádky by měly především poučovat a v tomhle případě je to dětem podané tak skvěle, že už to snad lépe nešlo. 80% (11.12.2016)

Panebože, ten druhej medvěd, to je takovej zmrd...to snad ani není možný. Podřídit všechny svoje aktivity tomu, jak vymyslet hru, kterou by obral toho prvního o bonbóny....to je přímo krutost života ve své nejďábelstější nahotě. Je to zároveň nejgeniálnější večerníček co znám. Ta hora nápadů, tomu se žádný jiný nevyrovná. 100% (18.11.2015)