Pojďte pane, budeme si hrát

Naprostá klasika! Můžete je milovat, můžete je nenávidět, ale přesto tu jsou a budou :) Nečekal jsem, že se to bude líbit i malým dětem, ale líbí! A to hodně! Dokonce to vyvolává lehkou závislost :) Skvělá hudba, skvělé hlášky, škoda jen Rudolfa Deyla, protože i když se Filipovský snaží sebevíc, Deyl je lepší. (21.11.2011)

Žánrově de facto neuchopitelná, nadčasová a všepojímající záležitost. Antipohádka, která jako jedna opravdu z mála učí, že v životě vítězí vždy ten „vypečenější". Nerovný, ale dojemný souboj naivity a vyčůranosti. Ve fantazijním gejzíru propluje divák nespočtem sfér lidského konání (odkazy hudební, literární...) včetně politické a sociální satiry: „...vynalezl jsem povodeň na knoflík...jednou, až přijde nějaký velikánský mizera, tak to potopím všechno..." nebo „Musím někam zavolat.... A kam? ...Někam vejš." Jestli jste medvědy dlouho neviděli, podívejte se na ně znovu. Výtvarná kouzla, hudba, zvuk.... Klaním se poctivé práci mistrů, jejíž výsledky baví diváky všeho věku. Podle mě jedno z toho opravdu nej a nej, co kdy běželo a ostatně stále „běhává" na plátnech kin. (17.05.2013)

Geniální, a naprosto odzbrojující humor, skvělé animace a všechno. I nostalgie. Tohle by se mělo pouštět malým dětem. ¶1. Série - První sérka je sice úžasná, plná super epizod, ale teprve ta další, ukáže perfektní zábavu. V této sérii máme úžasné díly s dobrým nápadem (Jak jely k vodě, Držte si klobouk), epický začátek seriálu, který je neuvěřitelně vtipný (Potkaly se u Kolína). Potěší i snová epizoda "Jak šly spát". Ale průměrná epizoda se tu najde, konkrétně "K princeznám se nečuchá". Ale stále je tu až podivně perfektní "Jak vařily vtipnou kaši". ¶2. Série - Vzestup do nebes. Hned první epizoda nám ukáže, že není čas odpočívat. První epizoda je doslova narvaná vtipy a je prozatím moje nejoblíbenější (Co to bouchlo?). A geniálně vtipná epizoda (Psí kusy) nebo zajímavá a úžasná (Nazdar kedlubny), určitě stojí za shlédnutí. Epizoda (A neříkej mi Vašíku) je moje druhá nejoblíbenější, a je naprosto geniální a úžasná. Dále pak (O pardálu který voněl), je sice zábavná, ale z druhé sezóny je nejslabší. (14.03.2020)

Břetislav Pojar byl geniálním autorem filmové tvorby pro děti. Svět loutek byl jeho doménou, které vládl neohroženě a přesvědčivě šibalskou rozverností a dovádivou vynalézavostí. Jeho medvědi, v neumdlévajícím bratrském sváru škádlivého soupeření, jsou pro mě nejúchvatnější animovanou dvojicí. Jsou ztělesněním synonyma dětského filmu. Jedenáct rozdílných a osobitých kousků mozaiky vyniká nápaditostí s urozeně vzpřímeným postojem, s neuhasínající jiskrou představivosti v oku a s upřímnou radostí ze života v srdci. Přirozeně využívá měnících se podmínek k absolutnímu triumfu fantazijní kreativní vitality. Neumdlévá se v rozveseleném hemžení křídel tanečního mumraje slov, barev i pocitů a každý okamžik se rázem stává dílkem neuvěřitelného dobrodružství rozmanitosti a výjimečnosti a tolik potřebnou životodárnou oázou uprostřed každodenní běžnosti. Nemalou měrou se na nezaměnitelné podobě medvědích radovánek podílel svým hlasem Rudolf Deyl ml., a pozadu za ním nezůstal ani František Filipovský. Jako malého neposlušného chlapce mě spolehlivě znehybněli před starobylým televizním přístrojem v náhlém oněmění úžasem. I dnes na mě erupce nápadů a vynalézavé kreativity dopadá osvěžujícím, okouzlujícím i inspirujícím způsobem. Jemně a nakažlivě s vrozenou elegancí, která již svou přítomností vzbuzuje pozornost a zájem. I se starým děravým hrncem s jedním uchem a nerudně šklebícím se škrpálem bez tkaničky lze podniknout vzrušující výpravu do nezmapovaných končin panenského tajemství života. Schopnost správného uchopení představivosti je nezbednými medvědími bratry prostřednictvím vrcholných tvůrčích hrátek vsazována do každého malého človíčka a rozvoj může počít bujet do bohaté rozložitosti dovedností a umění. Má své stálé místo, nikdy nezestárne a každou chvíli ohromí nové i staré. Pro mě, jednoznačně, představuje série jeden z vrcholů animované tvorby a nehynoucí slávy Studia bratří v triku. (14.05.2017)

Zase jeden z řady večerníčků  kreslených jedním z našich nejznámějších kreslířů, tentokrát panem Břetislavem Pojarem. Pro mého tátu jako dítě to byl jeden z nejoblíbenějších hned po večerníčku O vepříku a kůzleti a pro mně z té řady večerníčků vytvořených panem vlastně taky , nedivím se že jej děti milovali, není nic milejšího pro nevinné děti než večerníček plný zvířátek, protože jedině to rozvíjí v dítěti city a podle citů z něho vyroste bud´ hodný nebo zlý člověk. Jen s těmi dialogy mezi medvídky to možná trochu přehnali, v podstatě spolu vedli rozmluvy jako dva dospělí muži a ještě přitom narážely na ženy, no aspoň vím odkud táta pochytil ty chlapské řeči . (11.03.2024)