Pojďte pane, budeme si hrát - Série 1 (1965) (séria)
How They Met at Kolin
VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdinové jsou plyšové loutky, konkrétně dva mědvědi. Ten větší a chytřejší si říká Velký Medvěd, a ten menší a roztomilejší se jmenuje Malý Medvěd. Vystupují zde i jiné postavičky a všechny mají tu schopnost, že se dokáží proměnit od auta přes semafor až po míč nebo houkací kačenku. Koho že naši dva plyšoví medvědi na cestě potkali? Například ubrečený klobouk, zakletou princeznu, proradného kozla Breburdu a samozřejmě mnoho dalších. (Džejkop)
(viac)Recenzie (165)
A to už jsem si myslel, že tenhle výborný večerníček zde není, protože jsem ho pořád hledal pod názvem Pojďte pane, budeme si hrát. Kdo by neznal tuto legendární větu. Zařadil bych ji do hlášek století. Tito loutkoví medvědi byli kouzelní a nechápu, proč se v dnešní době už nevysílají. Dokázali se proměnit ve vše, na co si jen vzpomněli. Pamatuju si na velmi dobrý dabing. Na každý díl jsem se jako malý klučina velmi těšil a dnes mě ukápne nejedna slzička při vzpomínce, že dětství je nenávratně pryč. ()
Laureát taky rád... a k tomu ještě nejmazanější kamarád... ;o) . . . Skvělá první >medvědina< pánů Pojara a Štěpánka. První a skvělá - stejně jako všechny ostatní! Kouzelná krása české animátorské školy (a mimo jiné i velmi vydařené >poučné< příběhy), která je i pro svou poetiku nestárnoucí legendou. Navíc (konkrétně pro mne tedy) světlou vzpomínkou na dětství, které co se kulturních hodnot týče, zase v té pozdější normalizaci až tak radostné nebylo... Takže Kopidlno nekopidlno, u Kolína je u Kolína a užívejme tyhle vypečené medvědy na >věčné časy< a kdyby nějaký ty chmury byly, tak pojďte... :-D)))) - - - P.S. Všechny epizody jednoznačně za pět hvězdiček, bez vyjímky... ()
Tomu říkám skvěle vytěžené vzpomínky na dětství se starším bratrem. Malej a velkej a jejich hravý svět, kde je možné úplně všechno mě dostali hned napoprvé jako malého kloučka natahujícím krk nad hlavy přede mnou v našem dávno zaniklém kině Svět a fascinují mě stále. Díky pane Pojare za tuhle kouzelnou vzpomínku na dětství. ()
Různé vizuální vychytávky, jako například jsou proměny hlavních hrdinů v prakticky cokoliv, stejně jako dabing Rudolfa Deyla a pár slovních vtípků jsou skutečně úchvatné, nicméně v polovině filmu mě začalo dění na plátně připadat stereotypní a vlastně i bez větší výpovědní hodnoty - ani se vlastně není čemu divit, že mě už v mládí medvídci moc nezaujali. ()
I já jsem pruhovaná příšera... /moje reakce na komentář "u sousedů"/ Moje milá Latimerie podivná: až budeš zamykat "tyhle dvě o zem mlátící se pruhované příšery měly být zamčené v trezoru a už nikdy nevylézt na světlo boží" tam, co říkáš, byl bych ten nejšťastnější opelichaný medvěd brtník, kdybys mě tam mohla zamknout s nimi. Věř mi, že tam s nimi budu s nadšením skotačit a mlátil sebou o zem a rozhodně už nikdy nepocítím potřebu "vylézat na světlo boží" :-) Tvůj nedočkavý a moc natěšený Auctus. ()
Galéria (2)
Fotka © Anifilm 2013
Reklama