Neslýchané: Zločin a trestné minuty

Rozhodně zajímavá story, o mafiánovi ala Soprano a jeho synovi. Nikdy jsem o Danbury Trashers neslyšel a překvapilo mne pár jmen, které za ně hráli. Prvně se mi A.J. a jeho nápad založit nejtvrdší tým nezamlouval, ale člověk tomu postupně přijde na chuť a příchod jednoho hráče mne fakt překvapil. Určitě je to zajímavý nápad a pak už mi nepřišel tak blbej, akorát když máte otca mafiána, je potřeba počítat s komplikacema. Ale provedení dokumentu je dobrý, nemám ani co bych vytkl. (25.03.2022)

Mám rád hokejovou i mafiánskou tématiku. Škoda jen, že žijeme ve světě, kde se to může tak otevřeně prolínat. Ve světě, kde zbohatlickej gangster zakoupí svému zahořklému pubertálnímu synovi hokejový tým, nechá ho do něj naverbovat nejagresivnější vypatlance z nižších i vyšších lig a pak ho ještě hrdě poplácává po ramenou za to, že hokej mrzačí o všechno krásné a že si prostřednictvím pěstí i zbytečně prolité krve vydobývá místo na předních stránkách senzacechtivých novin. Byl to zajímavý náhled do dění amerického hokeje, to nerozporuji, ale pokus tvůrců tyhle parchanty chápat, nebo je snad dokonce oslavovat, mě uráží jako člověka, sportovce i hokejového fanouška. A to rozhodně nejsem žádnej hipík... (11.07.2022)

Zlatá éra zámořského hokeje začala pro mě v šestém zápase semifinále Stanley Cupu v roce 1996 mezi Coloradem a Detroitem, Cleaude Lemieux narval na mantinel Krise Drapera a začalo to. Každý zápas obou soupeřů v příštích letech sliboval zajímavou podívanou, pokaždé se to semlelo. Vrchol byl v březnu dalšího roku, kdy Larionov s Forsbergem začali něco, co musí znát každý fanda hokeje. A když ne, tak by si to měl povinně nastudovat. Jednalo o pomstu, kterou si vzal do rukou dlouholetý spoluhráč Drapera z lajny Darren McCarty. Ten doslova dobil Lemieuxe u mantinelu, aby pak rozhodl samotný zápas v prodloužení. Dneska by ten zápas fakt nedohrál, proto také současná NHL té z před 20 let nesahá ani po kotníky. Dnes už legendární rvačku si dali i oba brankáři Roy – Vernon. Zlatá éra hokeje skončila stávkou v sezóně 2004 – 2005, tedy v sezóně, kdy se objevili Popeláři. Jejich nástup a styl hry se dal registrovat, když jste byli do hokeje fakt zapáleni, už tehdy. Ta tvrdost u nich byla cílená, ne jak ta v NHL, někomu se to líbí, někomu ne, protože už to je objektivně přes čáru. Být ale při tom na stadiónu, líbí se mi to taky. Co je neskutečné a vlastně super, jak i po těch letech všichni aktéři na to vzpomínají jako na něco, co byl vrcholem jejich života. Nejenom A.J., hráči, fanoušci, ale i šéf UHL. (27.10.2021)

Fascinující ale také trochu děsivej příběh. Kombinace mafiánů, kteří si myslí, že jim vše patří, hokejových hráčů, z nichž většina se nedokázala hokejovým uměním dostat do NHL a stali se z nich bitkaři v nižších soutěžích a fanoušků-primitivů z amerického maloměsta. Chtělo by to i pohled těch, co hráli proti nim a větší míru kritiky. Takhle to působí, že všechno bylo takřka OK. Jenže nebylo. Na konci jsem měl opět neodbytnej pocit, že spravedlnost skutečně neexistuje. (17.10.2021)

Ano, kvalitní dokument s velmi podivným koncem. Líbí se mi, kdy někdo vezme zajímavé téma, o kterém jsem nikdy neslyšel a ještě to udělá takhle autenticky. Je to zábavné, je tam spousta věcí, u kterých se zasmějete, nebo kroutíte hlavou. Pokud jde ale o zakončení a hlavní myšlenku dokumentu, mám s ním asi subjektivní morální problém... především s tím, že Vám dokument řekne: "Sice jsme se celou dobu chovali jako největší č***** ale bylo to fajn" Hold zlá špatná FBI se snažila zničit idylický život několika grázlů co tu a tam roztomile zapálí auta a někoho umlátí na ledové ploše. Ale jak říkám, je to pouze subjektivní, možná chtěl být dokument naschvál provokativní a dát prostor emocím protagonistům. Buď jak buď, jde o solidní dokument a rozhodně doporučuji. (15.09.2021)