James Bond: Zlaté oko

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Až když člověk vidí všechny předchozí Bondovky, dokáže docenit Zlaté oko, které představuje opravdu dlouho očekávané probuzení série z kómatu, kdy ještě třicet let po Connerym těžily Bondovky jen ze zašlé slávy. Od minulého dílu uplynulo možná šest let, vyspělostí je ale tenhle film od Glenovy křečovitosti na celá desetiletí. Campbell má nápady, aktivně něco dělá, nepřihlíží jen tomu, jak lidé pobíhají a střílí po sobě. Brosnan je vynikající Bond, nejlepší od Conneryho (i když proti Daltonovi jsem taky nic neměl). (03.09.2011)

Svěží a nabitý Brosnan boří město s tankem, Sean Bean sází jednu poctivě drcenou hlášku za druhou a železný stisk Famke Janssen nutí v křesle nervózně poposedávat. Zlatému oku je už pětadvacet let, ale pořád je to esence všeho, proč jsem se já (a další hromada těch, kteří vyrůstali v devadesátkách) dostal k 007 a pootevřel tak další oblast filmové historie. (26.07.2006)

[100%] ZLATÉ OKO, coby začínající éra PIERCE BROSNANA jako v mých očích „klasického Jamese Bonda“. Klasického píši proto, že jsem ho v dětství přímo hltal a ze všech představitelů 007 mi přišel nejlepší. Samozřejmě, v té době ještě neúčinkoval Daniel Craig, který mě nakonec začal též bavit. Nyní ale k téhle bondovské části z r. 1995. V poslední době si dávám repete všech bondovek a tohle Zlaté oko mě stále baví – prostě je to má srdcovka, které nemohu nic vytknout. Máme tu skvělý děj, který mě baví nejen příběhem, ale i dobrými postavami a celkovou atmosférou, která nám nabízí i dost napínavých, akčních a ostatních momentů. Brosnan je jako James Bond naprostý, výrazný elegán. Hlášky a celkovým charismatem se dá částečně přirovnat ke Connerymu. Ale je to jen malé srovnání. Hlavní bondgirl Izabella Scorupco je sympatická, Famke Jenssen působí zas neuvěřitelně sexy, i když hraje na záporné straně tak trochu psychopatku. Moneypenny tu hraje herečka Samantha Bond, která se tu ještě nejeví klasicky jako sekretářka. Nového M, resp. novou M zde hraje pro změnu žena Judi Dench. A musím říci, že ostatní mužské představitele M shrábla do kapsy s přehledem. No nechybí tu i víc dobrých herců včetně skvělého Seana Beana nebo Gottfrieda Johna. Potěší zde i stárnoucí, ale furt výborný Desmond Llewelyn jako Q, kterému je zde už 80 let. Těch jmen je opravdu dost. Třeba Robbie Coltrane zde nemá tolik prostoru, ale potěší a zároveň překvapí Joe Don Baker, který hrál v bondovce Dech života záporáka. Zde má jinou roli na kladné straně. Takže asi tolik k hercům. AKCE. Rozhodně je velkolepá a rozložené na určité větší úseky. V úvodu tu máme typický Gun Barrel, který tak miluji a poté před hlavním songem úvodní akci, která se povedla. Píseň je legendární. Takže akční scény tu máme a je jich dost, ale je tu prostor i na děj, postavy apod. Následující Bondovka je třeba ještě více akčnější. Nahánění s tankem působí trochu přehnaně, ale to mi nevadí. Za mě nejlepší scénka. Finále je rovněž destruktivní, takže si nemůžu na nic po téhle stránce stěžovat. A co filmová hudba? Eric Serra složil výborný soundtrack, který mi v uších zní dodnes, takže tam není též co rozebírat. No, myslím, že jsem nic nevynechal. Klasické bondovské prvky tu jsou. Brosnan to pojal hezky po svém, vše zde šlape jak hodinky, nemám co vytýkat. Naprostá spokojenost i po letech! (03.10.2012)

Akční úvod je skvělý a Cambellova režie obecně sebejistá, Brosnanovo GoldenEye je ale v rámci série jeden velký tématický zmatek, který se až příliš bojí přiznat svého - s odstupem času nutno podotknout, že paradoxně mnohem dospělejšího - Daltonova předchůdce. Tam, kde vlastně mohl bez problémů navázat sebevědomý a realistický Craig, přichází tak nějak nedefinovaný Brosnan za tónů dost katastrofální hudby, kterou po geniálním Barrym vytvořil Eric Serra. V akčních sekvencích se GoldenEye snaží, seč mu síly stačí, na první bondovku po tolikaleté pauze je to ale přece jenom trochu málo. (06.01.2015)