James Bond: Zlaté oko

První a zároveň nejlepší bondovka s Brosnanem. Agent 007 je v jeho podání asi nejelegantnějším, co známe. Anglický gentleman. Osobitý humor a šarm, kterým dává této roli nový rozměr. Krásné exteriéry, krásná auta, krásné ženy. Honičky, efektní souboje a přestřelky. Pestrá škála padouchů se kterými je nutno se vypořádat. Každý z nich utkvěl v paměti. Ať už chlípná Xenie, zabíjející stiskem svých stehen, generál Urumov upíjející z placatice vodky při pronásledování tankem a samozřejmě výborný Sean Bean. A o Izabelle Scorupco v roli bond girl už každý ví, že chutná jako jahody. První role M pro Judi Dench. Role, ve které přežila i Brosnana o mnoho let. Jedna z nejlepších bondovek vůbec. (03.09.2014)

Svěží a nabitý Brosnan boří město s tankem, Sean Bean sází jednu poctivě drcenou hlášku za druhou a železný stisk Famke Janssen nutí v křesle nervózně poposedávat. Zlatému oku je už pětadvacet let, ale pořád je to esence všeho, proč jsem se já (a další hromada těch, kteří vyrůstali v devadesátkách) dostal k 007 a pootevřel tak další oblast filmové historie. (26.07.2006)

Když se nad tím intensivně zamyslím (ačkoliv potřeba intensivního zamýšlení nad Jamesem Bondem je téma na diskusi samu pro sebe), tak je Zlaté oko zlatým standardem, podle kterého moje podvědomí posuzuje všechny ostatní Bondy. Myslím si, že jsem možná některé Conneryovky viděla dřív, ale přece jen jsem devadesátkové dítě a tak mým Bondem byl vždy zejména Brosnan a na srdíčkové úrovni jím zůstává dodnes. Také jsem se tady poprvé zamilovala do hudby Erica Serry, než proběhla naprostá láska u soundtracku k Leonovi. Rozběhnutí motivací a přesouvání mezi různorodými lokacemi je tady orchestrováno tak, že nenamítám ani slovo, a ještě se z toho tetelím radostí. Důležitou roli pro mě hraje i to, že postava Izabelly Scorupco je předně schopná a vtipná a až potom také krásná. A ještě zmínka na počest Alanu Cummingovi, jehož poslední slova si sama pro sebe vykřikuji častěji, než je možná zdrávo. (30.08.2016)

Patrně nejzajímavější bondovka s Piercem Brosnanem. Už od prvních okamžiků může, bondovského světa neznalý, divák pochopit, s čím má asi co dočinění. James Bond poté, co se prostřílí z nějaké ruské stanice plné vojáků s AK47, skočí ze skály a volným pádem(!) a dožene volným pádem klesající letadlo(!), do kterého v klidu nastoupí a těsně před nárazem chytne knipl a celé to zvedne a odletí vstříc dalšímu dobrodružství. To není vše. Podobné "úlety" prošpikovávají film jako Jirka Babica nějaký nedomrlý špíz a na konci divák zavře ústa jen proto, aby ze sebe vykuckal přidušené WAU. Viděno poprvé až po Skyfall. (06.11.2012)

Na Jamese Bonda mám názor ten, že není na světě agent, jenž by se zavděčil lidem všem ;-) Ale rozvést to musím: podle mě (lépe řečeno pro mě) mají bondovky hodnotu jen v okamžiku, kdy se na ně dívám. Nejsou pro mě nějakou hodnotou, která přetrvává. Nejsou nadčasové. Opakuji - pro mě ne. Zatímco u třeba Supermana (1978) a jeho "prostinkých" triků (na dnešní dobu) uslintávám a chrochtím blahem, bondovky např. s Connerym sleduji okem spíše pobaveným a shovívavým. Dvě hvězdičky, které jsem při prvním zhlédnutí Zlatému oku dal, byly zapříčiněny proto, že jsem ještě nebyl zvyklý na akční filmy. Po podívání druhém hodnotím výše, ovšem, stejné výtky zůstaly - směrem k nerealističnosti (jak si někdo stěžoval u Casina Royale) je to scéna s "pádem" do letadla, směrem k "nadsázce" je to např. scéna z krytu, která přechází v grotesku (ta snad nemá v JB co dělat!), akce mi připadla nenápaditá a tak to, co by stálo za zmínku, je občasný inteligentní vtip, Famke Janssen, mající orgasmus při střílení ze samopalu, tytulky s padajícími srpy a kladivy a zvláštní hudba Erica Serry. Ale abyste neřekli, tady je jedna výjímka, potvrzující pravidlo... Moje. (23.01.2007)