Réžia:
František FilipScenár:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Ladislav Pešek, Miloš Nedbal, Ota Sklenčka, František Filipovský, Jiřina Šejbalová, Bedřich Prokoš, Josef Patočka, Darja Hajská, Libuše Švormová (viac)Obsahy(1)
Příběh o setkání abiturientů píseckého gymnázia, příběh o přetrvávající síle přátelství, lásce, čestnosti a povinnosti autora Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k nejkrásnějším inscenacím České televize. A patří také do dlouhé řady vynikajících a nejsledovanějších filmů, inscenací a seriálů, které režisér František Filip během pěti desetiletí svého tvůrčího působení v televizi vytvořil. Dílo F. Filipa je prostoupeno hřejivým porozuměním pro všechno lidské, vyzařuje povzbuzující úsměv a naději. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (103)
Kdo chce vidět herecké výkony vpravdě strhující, musí se na Nezralé maliny podívat. Nevzpomínám si, že bych kdy viděl v českém filmu něco podobného, co předvedl Miloš Nedbal v závěrečné scéně na kostele v Telči - byť postsynchronně. Já vím, že málokdy je žák lepší učitele (pokud je učitel kvalitní), ale od něj se spousta dnešních herců starší generace na DAMU učit mohla - tak kde jsou, sakra, výsledky? Dnešní herci by se do jednoho měli nechat inspirovat a stejně by to mnohým nebylo moc platné... Pochvalu zaslouží scénář - jméno Jiří Hubač hovoří za vše. Spousta vět by se dala vyjmout a nechat zarámovat... "Člověk začne chápat život jedině když myslí na smrt." "Člověk má mít jednu pořádnou nemoc, která ho ochrání od těch ostatních." "Kde je vůle, tam je i cesta." Toliko banální zápletka se v průběhu filmu rozvine ve vícerozměrné drama, které eskaluje právě až k výše zmíněnému katarznímu monologu. Nemám rád filmy, u nichž herectví zastiňuje druhořadou technickou kvalitu filmu, ale zde jsem schopen udělat jednu z mála výjimek. Čistých 5*. ... Jediné, co by bývalo pomohlo k mému dokonalému zážitku, by bylo bývalo natáčení v Písku, kde se ostatně celá předloha odehrává. ()
Já jsem vždycky měla herce Miloše Nedbala zařazeného jako nerudného, přísného dědka. Já jsem ho asi v žádné jiné roli neviděla. Škoda, že je tenhle příběh takový moc roztahaný, jinak by to byl parádní herecký koncert. Takové herce už tu bohužel nemáme.Beru to jako malé rozloučení s nimi. Tenhle film mně vždycky donutí přemýšlet o sobě samotné. ()
Uvažoval jsem o pěti hvězdičkách. V jejich udělení mi ale zabránila ve věži nad náměstím se odehrávající závěrečná scéna, v dialogu (přerůstajícím postupně v Šánův monolog) se hemžící knižními výrazy plnými patosu a zbytečné polopatičnosti. Konec tak i přes přítomnost katarze bohužel rušivě nabourá sympaticky civilní atmosféru veškerého dosavadního dění. Škoda. ()
Je to strašné, ale po dokoukání tohoto díla jsem měl dojem, že jsem hleděl do zrcadla a pozoroval sám sebe. Tolik bolesti, zklamání a trpkosti jsem již delší dobu neviděl. Ačkoliv nejsem příznivcem Miloše Nedbala, v této roli před ním smekám, neboť nikdo jiný by to zřejmě nezahrál lépe. Tak jako jsou lidé, kteří projdou životem s lehkostí jim vlastní, musí jako protipól zřejmě existovat lidé, kteří si celý život protrpí, většinou bez porozumění ostatních. Nádherný, hluboký a pravdivý příběh ... Proč jen 4 hvězdičky? Protože nikomu nepřeji, aby musel prožívat cokoliv z trpké části tohoto příběhu, a naopak přeji všem, aby objevili krásná přátelství, o kterých by si nemysleli že mohou existovat. ()
Je to zaujímavá náhoda, že tento film o pomaturitnom stretnutí išiel presne v čase nášho stretnutia zo strednej. Akurát v našom pripade je to o 26 rokov menej. Snáď z nás o toľko rokov nebudú takíto nevrlí rozhádaní dedkovia, ktorí sa okrem hudby zmôžu len na melancholické spomínanie. Odpustenie starých hriechov je jedným z mála zaujímavých momentov filmu, inak to boli len kvalltne zahrané nezáživné dialógy. ()
Galéria (11)
Fotka © Česká televize / Vlasta Gronská
Zaujímavosti (11)
- Spolužáci Pešek, Filipovský a Nedbal se sešli poprvé ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Ladislav Pešek jako třídní rebelant Kulík, František Filipovský jako třídní šprt Mazánek a Miloš Nedbal jako profesor francouzštiny Šeda. (Kulmon)
- Natáčelo se v Praze a Panenských Břežanech v Telči. Závěrečná epická scéna usmíření a rozhoupávání zvonu byla natočena v Telči na náměstí Zachariáše z Hradce v Kostele sv. Ducha. (sator)
- Když si Miloš Nedbal přečetl scénář filmu, tak ho postava Šáni tak nadchla, že okamžitě zavolal režisérovi Filipovi a řekl mu: „Buď tuhle roli zahraju, nebo se zabiju.“ (raininface)
Reklama