Nezralé maliny

Velmi hezky natočený příběh o starých spolužácích. Herecký koncertnestorů českého filmu. Každých pět let po maturitě se setkáváme ve škole a vždy si vzpomenu na tento film a uvažuju, kolik setkání po 5 letech ještě absolvuju. Příští rok to bude setkání po 40 letech a tak se začínáme přibližovat těm z toho filmu. A slavný Pochod pražské studentské legie, nezapomenu dosmrti. (28.04.2012)

Veliké zklamání. Kromě toho, že je to celé „papundeklové“, což by se při televizním formátu dalo odpustit, jsou (přes slušné herecké výkony) nepřesvědčiví i herci sami. Podobně jako závěrečná pointa s latinským nápisem je totiž celý příběh značně banální a svou „hloubkou“ sice vyhovující komunistickému vidění světa, ale nikoli lidem z masa a kostí. Samotný „objev“ v podobě zjištění, že nepříjemní spoluobčané nejsou pouze zlí, ale spíše nešťastní lidé je sice sympatický, ale lokajské dotvrzování loajality komunistickému režimu, které tento „objev“ doprovází činí film značně nestravitelným soustem. I v podmínkách reálného socialismu vzniklo dost filmů, které tutéž myšlenku sdělují lépe a bez idelogických klišé. (08.10.2006)

Pan Hubač napsal spoustu krásných příběhů, které se nezapomenutelně zapsaly do dějin české filmové a televizní zábavy. Nezralé maliny mně osobně ale nějak nesedly, něco mi chybělo, něco přebývalo, nějak jsem se nenapojil. A taky mi vrtá hlavou, proč se inscenace jmenovala právě takhle, myslím, že o tom žádná zmínka nepadla. Dopisy s Willy Brandtem bych pochopil, ale Nezralé maliny nikoliv. (22.01.2017)

Ježiši tak toto je nezapomenutelná nádhera a skvělá herecká příležitost v podobě nezapomenutelného koncertu třech nestorů českého divadla a filmu. Snímek doslova nabitý nezapomenutelnými scénami, hláškami a nejrůznějšími vtipnými glosami. Film plný sentimentálních vzpomínek, nejednech výčitek, životních proher, ale také krásných vzpomínek na někdejší lásky a přátelství. Nej nebyl ani Beďár s Pinďasem ale samozřejmě nikdo jiný než mrzutý, zahořklý a nemocný morous Šána alias Miloš Nedbal scéna u piána s Ladislavem Peškem je vynikající, stejně tak jako Peškova slova o lidech ovcích:-) Slavná televizní klasika, neuvěřitelně svěží film a film který má stále co říct a nabídnout i dnes a takřka po třiceti letech...Páni herci by asi pěkně koukali:-) (06.09.2007)

Nádherný herecký koncert (a opravdu doslova koncert, neboť pánové hrají i na hudební nástroje :)) legendárních českých herců "prvorepublikové" generace. Mám rád Miloše Nedbala, Františka Filipovského i Ladislava Peška, ale skoro nikde si je až tolik naplno neužívám, jako právě v zdejší sešlosti z dílny páně Hubače. Bardi krásně během let prozřeli, a o 13 let mladší Ota Sklenčka mezi ně báječně zapadl. Zbývá se jenom kochat hereckým mistrovstvím v příběhu o úspěšné cestě hledání lidského porozumění, s krásně rozjímavým defilé dávných radostí i bolestí, mezi nimiž na malém prostoru dojde i na zmínky o obětech koncentračních táborů a válečných bitev, stejně jako událostech únoru '48 a sprna '68 – dat, která řadu lidí neodvratně rozdělila od sebe. Scenáristu Hubače podobná témata přitahovala a mnohokrát na poznámenání podobnými událostmi upozorňoval čistě okrajově (viz. i Mapa zámořských objevů) a pokouší se s nimi vyrovnat. V centru dění pak pro změnu stojí vyrovnávání se s dávnou soukromou rivalitou mezi dvěma spolužáky i vyrovnání se s promarněným životem, přes který může mít pořád i v pozdním věku smysl žít. Výjimečný televizní film o výjimečném setkání, který ve mne vyvolává jednou úpřimný úsměv a jindy naoplátku zamrazí. Nezralé maliny jsou moje dlouhodobá srdcovka. A Miloš Nedbal je coby Šandroch opravdu neodolatelný morous, u jehož hlášek (poté, co mi ho kdysi při prvním zhlédnutí bylo skutečně líto) se musím smát. 95% (08.12.2019)