Přepadení vlaku z Pelhamu

,,Jsem poručík Garber, můžete mi říct kdo jste vy?" ,,Jsem ten, kdo vám vzal vlak" Parádní thriller se super hláškama, na tenhle film jsem přišel díky filmu Reservoir dogs od kterého se Tarantino trochu inspiroval přezdívkami pro zloděje. A nebylo to zklamání navíc mám rád thrillery z této doby. pecka (23.01.2013)

Parádní kriminálka s civilním a naprosto uvěřitelným dějem, ačkoli je únos metra věc značně neobvyklá. I když se většina akce odehrává v konverzační rovině, o napětí rozhodně není nouze. Superhrdinové a superpadouši se zde rovněž nevyskytují a přesto je (díky jejich parádním výkonům) souboj dvou důstojných protihráčů Waltera Matthaua a Roberta Shawa z rodu těch nezapomenutelných. Nepříliš známý sedmdesátkový klenot. 90%. (23.09.2007)

Joseph Sargent, plodný režisér vesměs televizních filmů si občas přičichl i k materiálu vhodnému pro kina. Kdybych nevěděl že to točil on, tak bych tipoval, že se dívám na něco od Sama Peckinpaha, protože tahle parta je nekompromisní. Pelham 123 má hutnou thrillerovou atmosféru, a drží si ji navzdory tomu, že děj plyne téměř poklidně. K jejímu vyvolání režisérovi stačilo pár záběrů na vypsychlé pasažéry, nebo krátký dialog únosců. Nenarušil mu ji ani Walter Matthau, v netypicky vážné roli policejního detektiva. Jen ten konec byl jako z grotesky. (29.11.2021)

Unáší se spousta dopravních prostředků, ale metro? Originální sedmdesátkovej thriller, který si vystačil s minimem. Metro, pár interiérů, a božsky hláškující zpruzení zaměstnanci a šéfíci dopravního dispečinku ( "Co se děje?" "Tomu nebudeš věřit" "Budu. Věřím všemu" "Unesli metro" "Kecáš" -- "Už vím, jak se tamodtud dostanou" "Jak?" Uletí s tím metrem na Kubu" -- starosta: Co když na mě únosci začnou střílet" "Proč by na vás stříleli?" "Takže myslíte, že nejsou odtud z města?" "Oblečte se. Vtípky budu dělat já" ). Únik sice není zdaleka tak ohromující, nebo nečekaný, jak by stimulovaná představivost vyžadovala, ale pořád se jedná o nadstandardní zábavu. -- Tarantinovská connection pro Gaunery: únosci mají krycí jména - Mr. Green, Mr. Blue, už se chytáte, ne? :)) (23.01.2007)

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní. (10.09.2023)